Pavel Kowacz: Některé vinylové desky mají hodnotu až tisíců euro… A cena stále stoupá

Pavle, co člověka přiměje prodat svou sbírku CD a vrhnout se na vinyly?
Je to především kvalita zvuku a také formát obalu, který je daleko větší a umožňuje více vyniknout výtvarné stránce. Je ale potřeba dodat, že není nutné prodávat všechna CD, protože jsou i tituly, které na vinylu neexistují, anebo jsou CD vydání doplněná o bonusové skladby. Pak má smysl mít ve sbírce jak LP, tak CD vydání.

Dají se desky považovat i za investici do budoucna?
Určitě, některé desky mají hodnotu stovek až tisíců euro. A cena stále stoupá.

V rozkvětu je také prodej starých desek… Ne však kvůli ceně, protože ta je kolikrát vyšší než u nových vydání. Proč třeba stará a ohraná deska Black Sabbath stojí tisíc korun, zatímco nové vydání o polovinu méně?
Je to z důvodu, že ta stará deska je už velmi špatně k sehnání a tím pádem cena stále roste. V čím lepším stavu je, tím je cena vyšší. Je to vlastně úplně stejné jako u veteránů, prvních vydání knih, vintage kytar a vůbec všech vintage věcí, které jsou v hledáčku sběratelů z celého světa. Taková deska se pak dá poznat podle různých znaků, jako je číslo titulu, matrice, různých odlišností na labelu nebo obalu. Dalším aspektem bývá zvuk, který je u originálu většinou lepší, protože jde o lis z původního analogového pásu, čemuž u většiny reedic není. Dále bývalo hodně prvních vydání na LP doplněno nějakou zvláštností, jako byl například plakát, plastický obal, otevírací obal a tak dále. To se většinou u reedic už z důvodu šetření nedělalo.

Na začátku století byly vinylů plné antikvariáty, bazary, desky se prodávaly za směšné peníze… Kdy jste začal pozorovat, že se situace mění? Že deska, která stála dvacku, je najednou třeba i třicetkrát dražší?
Řekl bych, že tak okolo roku 2003 jsem začal pozorovat, že ceny jdou pomalu vzhůru. Výrazný nárůst se pak týká posledních tří let.

Řada lidí má doma stará licenční vydání Supraphonu… Jak na tom byla zvukově? Je rozdíl, jestli mám první Led Zeppelin z Československa a například z Anglie? Pokud ano, čím to je?
Je to popravdě poměrně velký rozdíl. Socialistické Československo bylo malý a nezajímavý trh, takže se nestalo, že by anglická firma poslala originální pás Led Zeppelin do Loděnic. Na to ten pás byl příliš vzácný. Takže přišla kopie a ta hrála už hůř. Pak také záleželo na tom, v jakém regionu se desky lisovaly, protože například Evropa měla jinou ekvalizační normu než USA, a to zase jinou než Japonsko. To znamená, že i když bychom měli možnost porovnat nahrávku ze stejného pásu vylisovanou v Evropě, USA nebo Japonsku, zněla by pokaždé jinak. Dále například v Japonsku má firma JVC patentovanou hmotu, která má podle audiofilských posluchačů nejlepší zvuk. Tu od Japonců kupovali i některé specializované firmy v USA a lisovaly na ně desky v drahých audiofilských edicích. Pro doplnění je potřeba říct, že pokud je někdo sběratel, který sbírá různá vydání stejného titulu, tak musí mít i staré vydání ze Supraphonu. Některé české desky jsou i velmi unikátní. Například Come Taste the Band od Deep Purple u nás vyšlo pod názvem Ochutnávka s úplně jiným obalem než ve světe a dokonce s plakátem, který měl na druhé straně sleeve note s poplatným textem snižujícím význam a kvalitu kapely. Další je třeba album CSNY Daja Vu, které má opět úplně jiný otevírací obal, a do třetice první edice alba Abbey Road od skupiny Beatles, jenž v gramofonovém klubu vyšlo s rozsáhlou knížkou, což nemá ve světě obdoby.

Jaký nejvzácnější vinyl máte ve sbírce?
Špatně se vybírá, co je nejvzácnější, ale zmíním například první anglické stereo vydání Rolling Stones a jejich alba Beggars Banquet podepsané Keithem Richardsem a Ronnie Woodem. Toho si cením. Dále jeden výběr Beatles, který vyšel na oranžovém labelu firmy Odeon jen pro členy německého knižního klubu. S touto deskou se nesmí na internetu obchodovat, protože se objevilo několik fejků tohoto alba. Já mám však originál.

Jezdíte po burzách po celé republice… Na jedné komornější jsem byl a zaujalo mě, kolik lidí na ní dorazilo. Je o podobné akce trvalý zájem? Co jsem vypozoroval, není to jen záležitost starších fanoušků…
Zájem vcelku je a je pravda, že i u mladých lidí. Je skvělé, že se najdou fanoušci, kterým nestačí k poslechu youtube nebo mp3. Hodně z nich říká, že když měli poprvé možnost slyšet na lepší hifi soupravě nahrávku z desky, porazilo je, jak dobrý zvuk to má.

Vy osobně máte na kontě také jedno vinylové vydání. Můžete představit, o co jde? Je to vratná investice, nebo jste si s kapelou prostě jen udělali radost?
Je to nahrávka česko-americké kapely 333 s názvem Live! Deska vyšla v nákladu tisíc kusů na 180 gramovém vinylu. Má otevírací obal s plastickým logem 333, které je naplněné metalickou barvou, insert, samolepky a kupón na digitální stažení celého alba. Výroba této živé desky byla velice nákladná, protože jsme chtěli udělat něco velmi unikátního. Existuje také deset kusů na fialovém vinylu, které vlastní kapela a lidé, co se podíleli na tvorbě LP. Já na desce hraju na kytaru a zároveň jsem nahrávky smíchal a dohlížel na celý proces výroby a tvorby obalu. Album prodáváme za symbolickou cenu 333 korun, takže se investice vrací pomaleji, ale vrací se. Deska vyšla v dubnu a myslím, že tak 250 kusů už je pryč.

Dlouhé roky vedete uznávanou rockovou kapelu Red Baron Band. Jak na tom jste nyní? Plánujete třeba novou desku?
Právě začínáme hrát první koncerty s novou zpěvačkou a až si to trošku sedne, začneme dělat na nové desce. Už máme připravených deset demosnímků skladeb, které na albu budou. Deska se bude jmenovat Last Chance a vyjde určitě na vinylu. To je náš plán.

A je šance, že si někdy i starší Red Baron Band poslechneme z vinylových drážek?
Rád bych někdy vydal i těch předešlých pět desek, ale je to finančně nákladné, tak uvidíme jak se to podaří.