Československá advokacie slaví v Luhačovicích 100 let od založení svých komor. A připomene při této příležitosti i významné osobnosti, které v průběhu uplynulého století statečně vystupovaly proti totalitním režimům, ať už nacistickému nebo komunistickému. Projekt Advokáti proti totalitě vyvrcholí na podzim příštího roku při příležitosti 30. výročí Listopadu 1989.
V roce 1918 byli advokáti přímými účastníky dění, jež vyvrcholilo založením Československé republiky. Mezi „muži 28. října“ byli třeba pozdější ministr spravedlnosti František Soukup a Alois Rašín, který vládl nad financemi mladého státu.
Československá advokacie měla v průběhu let hrdiny jak kladné, tak i stinné momenty, připomíná Petr Toman, autor projektu za Českou advokátní komoru.
Mezi stinné stránky patří třeba moment, za který se komora před třinácti lety veřejně omluvila. Šlo o vyškrtnutí českých advokátů židovského původu ze seznamu advokátů v letech 1938 a 1939. „Jde i o skutky, s nimiž bylo třeba se razantně vypořádat a na jejichž příčiny a důsledky je nutné stále upozorňovat,“ uvedl předseda komory Vladimír Jirousek.
Nejen kvůli tomu, ale i pro připomenutí svých skutečných hrdinů, připravuje Česká advokátní komora na příští rok výstavu Advokacie proti totalitě.
„Cílem projektu je objevit a připomenout dosud neznámé příběhy advokátů, kteří proti totalitám vystupovali, bojovali s nimi a mnohdy na to doplatili, ale nesli prapor spravedlnosti za cenu vlastních ústrků a vlastních křivd,“ říká Petr Toman, který v pátek projekt v Luhačovicích poprvé veřejně představil.
Poměrně známé jsou příběhy advokátů, kteří před rokem 1989 zastupovali politické vězně, a sami se pro výkon advokátské činnosti dostali do nemilosti komunistického režimu.
„Prostřednictvím knihy a výstavy bychom rádi představili několik statečných advokátů a advokátek, kteři zastupovali politické vězně a nebáli se jim pomáhat navzdory velkému tlaku, kterému byli před rokem 1989 vystaveni. Připomeneme například životní osudy Dagmar Burešové, Otakara Motejla, Jána Čarnogurského, Jiřího Machourka či Milana Hulíka,“ doplňuje historik Petr Blažek, který po odborné stránce na projektu s komorou spolupracuje.
Méně známý je příběh advokátního koncipienta Jaroslava Borkovce, který byl v roce 1949 odsouzen k trestu smrti a popraven za účast na tzv. Prokešově puči.
„Prokešův puč nepatří vedle procesů s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským k těm známějším. A to, že v něm důležitou roli hrál advokát, není známo už vůbec,“ říká Petr Toman.
Od popravy Jaroslava Borkovce, který byl několik let vězněn už v období nacistické okupace, uplyne příští rok 70 let.
Právě na podzim příštího roku má projekt vyvrcholit současně s oslavami 30 let od událostí listopadu roku 1989.
„Je to detektivní práce. Třeba i přes katastr nemovitostí vyhledáváme příbuzné hrdinů a podařilo se nám takto najít i dceru pana doktora Borkovce,“ říká Petr Toman.
V říjnu nebo listopadu příštího roku bude zahájena výstava v budově České advokátní komory na Národní třídě v Praze – mimochodem budově, v jejímž podloubí je umístěn známý památník masakru studentů ze 17. listopadu 1989. Současně bude spuštěna i webová stránka s podrobnými příběhy advokátských hrdinů a vyjde také kniha.
Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
