Mediální jiskření kolem přijetí či nepřijetí „50 syrských sirotků“ v posledních dnech pomíjelo podstatný fakt: V první fázi mělo jít především o politické gesto, ne o propracovaný plán. Europoslankyně Michaela Šojdrová chtěla, aby český parlament projednal usnesení k přijetí omezeného počtu dětí zasažených válečnými konflikty. Iniciativa ale utrpěla už na začátku komunikačními chybami těch, co ji vymysleli.
Číslo 50 navrhla europoslankyně Šojdrová jako orientační, nikoliv závazné. Odhadla ho prý jako proporčně adekvátní počtům dětí, které přijaly jiné evropské země v rámci tzv. Dubsova schématu, které ji k celé akci inspirovalo.
Tým Michaely Šojdrové tvrdí, že Dubsovým schématem se kromě Velké Británie inspirovaly například Francie nebo Irsko.
Český rodák Alfred Dubs je jedním z dětí, které v roce 1939 zachránil před nacistickým režimem Nicholas Winton.
Jakožto člen britské Sněmovny lordů navrhnul lord Dubs před dvěma lety dodatek k britskému imigračnímu zákonu, podle kterého mělo Spojené království přijmout 3 000 dětí bez doprovodu v rámci probíhající imigrační vlny.
„Dubsova iniciativa se týkala dětí z uprchlické krize před třemi lety. Nemusíme se ale omezovat pouze na ně. My bychom chtěli pomoct hlavně dětem, které to v tuto chvíli nejvíc potřebují, které se nacházejí na řeckých ostrovech a se kterými si podle našich informací řecká vláda neví rady,“ upozorňuje Michaela Šojdrová.
Další otazníky panují kolem toho, jak by Česká republika děti vybírala. Podle Šojdrové by byl výběr plně v kompetenci českého ministerstva vnitra. Premiér Babiš sice v jednom ze svých prohlášení zapochyboval, že by se 50 nezaopatřených dětí ochotných přestěhovat se do Česka vůbec našlo.
V tomto ohledu by se ale Česká republika mohla opřít o již předvybranou skupinu nezaopatřených dětí, které si přerozdělují v rámci tzv. Dubsova schématu jiné evropské země. Pokud by tedy český parlament usnesení o přijetí dětí schválil, české ministerstvo vnitra může, ale nemusí z této skupiny, předvybrané organizací UNHCR, čerpat.
Klíčovým omylem je samotná definice i počty dětí, které se objevovaly v novinových titulcích. Částečně si za to můžou organizátoři iniciativy sami, protože od počátku se jim samotným pletly pojmy sirotek a dítě do 18 let bez doprovodu. Alespoň dle jejich mediálních výstupů.
Sirotek je dítě, které přišlo o rodiče, případně o další rodinné příslušníky, kteří by se o něj mohli postarat. Naproti tomu děti bez doprovodu nebo tzv. nezaopatřené děti jsou děti, které utečou nebo je rodina vyšle do Evropy, aby je uchránila před válečnými útrapami nebo jinými bezpečnostními nástrahami (např. Tálibánem v Afghánistánu).
V praxi jde hlavně o mladistvé chlapce. Zatímco o konkrétních počtech sirotků v Řecku se nezmiňuje žádná z aktualizovaných zpráv UNHCR, čísla u dětí bez doprovodu jsou jasnější.
Organizace International Rescue Committee uvedla letos v dubnu, že v Řecku na pevnině i přilehlých ostrovech pobývá 3 050 nezletilých migrantů bez doprovodu. Dá se předpokládat, že toto číslo přes letní měsíce vzrostlo.
UNHCR uvádí, že letos se v Řecku zaregistrovalo průměrně 850 dětských migrantů (včetně těch s rodinami) měsíčně. Iniciativa přijetí dětských uprchlíků do České republiky se týká především dětí bez doprovodu.
Britský parlament sice původní návrh zmiňovaného tzv. Dubsova dodatku zamítl, přijal ale upravenou verzi. V rámci jeho naplňování chtěla Británie přijmout 480, nakonec ale reálně přijala 250 dětí původem ze Sýrie, Eritrey a Afghánistánu, které byly vybrány z uprchlických táborů v Řecku a francouzském Calais.
Po roce fungování britská vláda program ukončila s tím, že Velká Británie pomáhá uprchlíkům jiným způsobem.
Podle britských médií úřadům vadilo, že některé z dětí byly do země zároveň přijímány v rámci tzv. dohod o slučování rodin. V některých dalších případech pak údajně i diskutabilní věk nezletilých, u kterých bylo těžké určit, zda už nepřesáhli hranici plnoletosti.
Proti rozhodnutí britské vlády se sice vzedmula vlna odporu ze strany nevládních organizací, které se domáhaly nápravy dokonce soudní cestou, program ale zpátky v život zatím nedokázaly uvést:
„Je ostudné, že Británie slíbila přijmout 480 dětí a nakonec přijala reálně pouze půlku z nich. Navíc některé z těchto dětí se mohly do Británie dostat i v rámci slučování rodin, a zabraly tak místo skutečně potřebným,“ uvedla v srpnu pro deník Independent Beth Gardiner Smithová z organizace „Bezpečná cesta“.
Ta tvrdí, že na území Evropy je mnoho zranitelných dětí, které potřebují pomoct.
Podle ní je například v Paříži kolem dvou stovek dětí, které jsou po demolici ilegálního uprchlického tábora u Calais zcela bez prostředků, často přespávají na ulici, a jsou tak náchylnější padnout do rukou pašeráckým a kriminálním gangům. Právě těm by Dubsovo schéma mohlo zásadně změnit život k lepšímu.
Rozhodnutí britské vlády chce opět soudní cestou zvrátit organizace „Help Refugees“, která požaduje, aby Britové dovršili alespoň slibované číslo 480 dětí v rámci „urychleného“ přijímacího procesu pod Dubsovým schématem. Podle této organizace je kromě Řecka dalších 15 000 nezaopatřených dětí také v táborech v Itálii (toto číslo ale neuvádí UNHCR- pozn.red.)
Situace v uprchlických táborech je v současné chvíli především pro děti kritická. Podle Lékařů bez hranic jsou tábory na řeckých ostrovech zcela přeplněné. Místo kapacitně odpovídajích 6 400 se v nich tísní 20 500 uprchlíků. Děti trpí panickými stavy, úzkostmi, zvyšující počty mladistvých se pokusily spáchat sebevraždu.
„Je třeba okamžitě evakuovat nejvíce zranitelné osoby do bezpečného ubytování v jiných evropských zemích,“ vyzvali minulý týden Lékaři bez hranic.
Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
