Čecháčci a čoboláci. Vztahy se Slováky jsou tak dobré, že snesou i štiplavou stand-up comedy

Sám Seriš se označuje za Čechoslováka a v Brně, kde žije, je prý doma stejně jako v rodném Trenčíně. Dokonce i termín porodu očekávaného potomka určili lékaři Serišovým přesně na výročí republiky, 28. října.

Krkonoše jsou jen takové kopečky

Jak vznikl nápad napsat společně se spolužákem z Janáčkovy akademie Filipem Tellerem komedii o Češích a Slovácích?
Narodil jsem se v roce 1986, tedy ještě za Československa. Dlouho jsem nevnímal, že jsme dva různé národy, a i dnes se cítím Čechoslovákem. Naše národnosti příliš nerozlišuji a v Brně jsem doma stejně jako v Trenčíně. Můj kamarád a spolužák z JAMU Filip Teller mi jednou navrhnul, abychom vytvořili něco společného. Prostě pojďme napsat společnou autorskou inscenaci pro dva!

Přirozeně vyplynulo, že by to mohlo být právě na téma vztahů mezi Čechy a Slováky. Vděčné téma. A tak po několika měsících psaní vznikla inscenace Čecháčci a čoboláci. Jde více o žánr stand-up comedy než o divadlo, mísí se tam různé prvky a vlivy, hodně improvizujeme. Premiéra se uskutečnila v březnu 2017 a teď na podzim plánujeme velké československé turné.

Oba se na jevišti navzájem trochu provokujete, stalo se někdy, že by čeští či slovenští diváci byli narážkami uražení?
Zcela výjimečně, protože drtivá většina našeho publika, a to jak v českých zemích, tak i na Slovensku hned pochopí, že se jedná o nadsázku, že je to legrace a popichování. Ostatně to vyplývá i z názvu tohoto představení. Když třeba já říkám, že Tatry jsou skutečné velehory, zatímco Krkonoše jsou jen kopečky, Filip ihned zakontruje a případného nespokojence z řad českého publika uklidní nějakou narážkou na Slováky. Někdy je to možná na hraně, nebráníme se ani černému humoru. Většinou se ale publikum na nás rychle naladí a my si tenhle kus s diváky hodně užíváme.

Jaké jsou v současné době podle vašeho názoru vztahy mezi Čechy a Slováky?
Vystudoval jsem a žiju v Brně, ve městě, které jsem si oblíbil a kde jsem spokojený. Česko-slovenské vztahy jsou podle mého názoru nyní vynikající. Nevidím nikde problém. V Brně studuje na vysokých školách v současné době mnoho studentů ze Slovenska. Tvoří snad dvacet či více procent posluchačů brněnských vysokých škol. Znám mnoho československých párů, naše zvyky i jazyky jsou velice podobné. Ze všech národů máme k sobě nejblíž.

Netočte při tanci tolik pánví
Vystupoval jste v mnoha zemích Evropy, ale také třeba v Asii či v severoafrickém Maroku. Jak reagují diváci na vaše představení v takových exotických zemích? Mám na mysli třeba Írán, kde vládne teokratický režim s mnoha omezeními.

Konkrétně na festivalu IIFUT v íránském Teheránu v roce 2015 jsem měl z představení velmi dobrý pocit. Íránci jsou divadelně a umělecky velmi vyspělí, výborně reagovali. Podobné to ale bylo i v Maroku, Kuvajtu či v Libanonu. Byl jsem mile překvapen, protože jsou to přece jen kulturně i nábožensky odlišné země. Hrál jsem tam svou pohybovou komedii „Chutilo vám, páni?“ v anglické a v Maroku ve francouzské verzi a potvrdilo se, že lidi se smějí rádi všude.

Komunistické Československo bylo proslulé svou předběžnou cenzurou. Jak to bylo v tomto směru třeba ve zmíněném Íránu?
V Teheránu chtěli organizátoři vidět dopředu můj text i video. Potom jsem od nich dostal několik doporučení, která bych měl přijmout, abych nezpůsobil nějakou kontroverzi. V inscenaci mám například minutový tanec španělského číšníka Pedra Bailanda. Poprosili mne, abych tančil méně vyzývavě a netočil během tance pánví…

Říkáte o sobě, že se cítíte jako Čechoslovák. Připomenete si nějakým způsobem sté výročí vzniku společného státu Čechů a Slováků?
Ano, příznačně – v divadle. V rámci turné, které již probíhá s inscenací Čecháčci a čoboláci, budeme hrát ve čtrnácti městech, a v Brně 28. října ve zdejším divadle BuranTeatr – přesně sto let od vzniku Československa. To bude mít zcela zvláštní náboj a věřím, že to bude krásné.

Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.