Pákistánský nejvyšší soud osvobodil v odvolacím řízení křesťanku Asiu Bibiovou. Tu před devíti lety obvinily dvě spolupracovnice z rouhání, za které jako první žena v zemi mohla dostat i trest smrti oběšením. Islamistické konzervativní strany ale po přelomovém rozsudku organizují protesty po celém Pákistánu. Hrozí smrtí jak soudcům, tak samotné Bibiové a dalším představitelům státu.
„Nemůžu tomu uvěřit! Opravdu můžu jít? Oni mě opravdu pustí?“ reagovala Bibiová, když jí rozsudek nejvyššího soudu tlumočili po telefonu reportéři francouzské agentury AFP. Sama u soudního stání nebyla.
Osm let čekala na vykonání trestu smrti – většinu času na samotce. Osvobození bylo, soudě podle předchozích podobných případů, prakticky nemožné.
Jenže Asia se stala symbolem zvůle náboženského fanatismu proti právům jednotlivce na spravedlivý soud. A i podle výroku tří soudců nejvyššího soudu v Pákistánu nastal čas na změnu:
„Je principem práva, že ten, kdo žaluje, musí svá obvinění doložit důkazy. A v tom obžaloba v případě Asii Bibiové kategoricky selhala,“ uvedl v rozsudku soudce Saqib Nisár, kterého ještě doplnil přísedící soudce Ásif Khosa:
„Rouhání je závažný zločin. Ale urážky ze strany žalobkyň směrem k náboženství obviněné a následné míchání pravdy se lží ve jménu proroka Mohameda se samy o sobě blíží rouhání,“ uzavřel mezinárodně sledovaný případ soudce Khosa.
Nejvyšší soud posuzoval tvrzení několika muslimských žen, které s Asiou Bibiovou v roce 2009 pracovaly na poli. Poslaly jí pro vodu, kterou se chtěly občerstvit. Z nádoby se údajně napila i Bibiová a spolupracovnice jí obvinily, že už se po ní nemůžou napít, protože jako křesťanka nádobu na pití znečistila.
V následné hádce se snažily Asii přemluvit, aby konvertovala k islámu a obvinily jí, že třikrát pronesla urážlivou poznámku na adresu proroka Mohameda.
Svědecké výpovědi žalobkyň se sice značně lišily, přesto soudy nižší instance pro Bibiovou opakovaně potvrdily trest smrti.
„Pokud jdete proti zavedeným náboženským pravidlům a osvědčeným normám, nemáte představu, co jsou tu schopni lidé předvést. Vyjdou do ulic, lynčují kohokoliv. Tragédií je, že státní orgány s tím nic nedělají. Tiše přihlížejí,“ komentoval v roce 2011 „rouhačský zákon“ šéfredaktor listu Friday Times Nadžam Séthí. Jeho blízký přítel, pandžábský guvernér Salmán Tasír, se už tehdy stal první obětí kauzy Asii Bibiové.
Rozsudek smrti pro Bibiovou vnímal jako nespravedlivý, motivovaný osobní mstou jejích spolupracovnic. Zasazoval se o revizi zákona z osmdesátých let tak, aby nemohl být zneužíván proti nevinným. Za tento postoj ho zastřelil člen vlastní ochranky.
Když se tehdy o smrti Salmána Tasíra dozvěděl ministr pro menšiny Šabház Bhatti, uspořádal tiskovou konferenci, kde řekl: „Takto nesmí v naší zemi vypadat spravedlnost. Pákistán je svobodná země, kde každý může vyjádřit svůj názor a pokud má někdo s něčím problém, ať podá žalobu k soudu a nechá soud spravedlivě rozhodnout.“
Netrvalo dlouho a Bhattího zastřelili po cestě do práce neznámí útočníci. K vraždě se pak přihlásil Tálibán.
I z tohoto důvodu je rozhodnutí tří soudců nejvyššího soudu nesmírně odvážným činem, kterým si sami soudci možná podepsali ortel smrti.
K jejich vraždě už vyzval své příznivce vlivný radikální duchovní Chádim Husajn Rizví z islamistické strany Tehríke Lajbak (TLP). Ta samotná ostatně vznikla jako reakce na popravu vraha guvernéra Tasíra v roce 2015.
Vůdce TLP požaduje smrt nejen pro soudce a Bibiovou, ale i pro premiéra Imrána Chána a nejvyššího velitele ozbrojených sil Qamara Džáveda Bajwu.
„Ti tři soudci, kteří vydali verdikt, si podle práva šária zaslouží smrt. Pokud se k nim nedostanou dělníci, pak je musí zabít jejich řidiči nebo jejich ochranka,“ hřímal k davům podporovatelů, které TLP svolala k protestům do pákistánských měst, vůdce strany Muhammad Afzal Kadrí. Vyzval zároveň k puči uvnitř armády:
„Na seznam patří i generál Bajwa, protože tak důležité rozhodnutí by nemohlo projít bez jeho souhlasu. Generálové uvnitř armády, kteří jsou muslimové, musí povstat proti generálům jako je Bajwa a svrhnout je. Stejně tak Imran Chán dokázal, že je dítě Židů,“ prohlásil Kadrí.
Zásadní otázkou teď bude, jestli vláda a armáda zvládnou zajistit lidem ze „seznamu smrti“ bezpečnost. Případ guvernéra Tasíra ukázal, že to v Pákistánu není vůbec samozřejmostí. I v řadách armády se stále najde dost lidí, kteří „modernizaci“ poměrů nefandí a nevadila by jim vláda konzervativních islamistů.
Asia Bibiová bude mít s největší pravděpodobností po propuštění možnost odcestovat i s rodinou ze země. Podle pákistánských médií dostala nabídku na azyl v některé z evropských zemí. Další veřejně známé osoby se ale stejně zařídit nemůžou.
Lynčů se také obává křesťanská menšina v Pákistánu. Nebylo by to poprvé, kdy by islamisté nasměrovali hněv zfanatizovaného davu proti křesťanským kostelům či enklávám.
Navzdory všem těmto nebezpečím se verdikt v případě Bibiové zapíše nesmazatelně do dějin pákistánského práva a dává i naději, že stávající pákistánský establishment má vůli posunout zemi kupředu a postavit se čelem k výhružkám radikální části společnosti.
Když loni brutálně zavraždili spolužáci přímo na univerzitě při debatě o rouhačském zákonu liberálního studenta žurnalistiky Mašala Chána, jeho otec pak pro BBC řekl:“
„Společnost neohrožují ani tolik kriminální živly, jako mlčení vzdělané části společnosti k jejich zločinům.“
