České školství možná překročilo bod, odkud není návratu. Čerstvá zpráva Aspen Institute o současném Česku popisuje náš vzdělávací systém způsobem, který by měl spustit všeobecný alarm. Nejde jen o znalosti – úroveň vzdělání přímo souvisí i s chudobou a stavem společnosti. Řešení jsou přitom podle výzkumníků na stole, zatím ale chybí vůle je prosadit.
Průměrná mzda českých učitelů je zhruba 30 tisíc korun a během kariéry roste jen pomalu. V grafu učitelských mezd v rámci zemí OECD je tak Česko jasně poslední.
Zatímco v ČR dosahuje učitelský plat 56 procent průměru platu vysokoškolsky vzdělaného člověka, v zemích OECD je to v průměru 86 procent.
Podobně špatně si ČR stojí i v žebříčku zemí podle podílu HDP vydaného celkově na vzdělávání. Vládní slib zvýšit průměrné platy učitelů do roku 2021 na 150 % jejich průměru z roku 2017 přitom podle studie neznamená obrat k lepšímu.
„Hrozí dokonce, že půjde jen o výdaj, nikoliv o investici, neboť chybí jakákoliv strategie pro řízené zvyšování kvality učitelské profese,“ píše Aspen, podle kterého vláda v řadě ohledů nemá o oblast vzdělávání zájem.
Podle studie by pomohlo, kdyby rozpočet školství postupně do roku 2021 narostl o 100 miliard korun. V tomhle případě platí, že peníze jsou na prvním místě – bez nich se školství dopředu nepohne.
S podfinancováním vzdělávacího systému souvisí i kvalita a stav personálu ve školství – roste průměrný věk učitelů, klesá podíl mužů v učitelském sboru a někde kantoři chybí úplně.
Grafy: The Aspen Institute
Ředitelé škol jsou podle studie často vybíráni tak, aby vítězný kandidát předevší vyhovoval zřizovateli školy, tedy leckdy na základě politické objednávky, nikoli odbornosti.
Navíc je ředitelský post často chápán především manažersky ve smyslu správy majetku, a ne jako funkce motivátora a lídra, který by učitele pod sebou vedl lidsky i profesně dopředu. I u ředitelů pak platí, že je k přihlášce do výběrového řízení zpravidla nemotivuje výše nabízeného platu.
Aspen jedno z možných řešení vidí v přijetí novely konkurzní vyhlášky, která by při výběrových řízeních na ředitele posílila slovo výběrové komise a odborníků v ní.
Kontroverzně hodnotí studie dopad státních maturit na vzdělávání v Česku. „Není možné říct, zda státní maturita prospěla, uškodila či zda je její vliv neutrální,“ píší výzkumníci.
Připomínají, že každým rokem narůstá počet neúspěšných maturantů a zároveň nelze na základě dostupných dat zjistit, co se s nimi pak děje, zda pokračují ve studiu, či nikoliv.
„Existuje podezření, že dochází k meziroční manipulaci s obtížností testů a hodnocením, jejímž smyslem je zvyšovat počet neúspěšných maturantů, pravděpodobně s cílem odradit uchazeče o vstup do maturitního studia,“ tvrdí studie.
Právě zlepšení dostupnosti kvalitních středních škol a vztah mezi dosaženým vzděláním a rizikem chudoby – vyšší vzdělání rovná se nižší riziko chudoby i pro další generaci – se ve studii coby zásadní faktory objevují i na jiných místech než je kapitola o školství.
Cílem podle Aspenu musí být zvýšení sociální mobility (aby děti častěji dosahovaly vyššího vzdělání bez ohledu na vzdělání svých rodičů).
Chudoba, sociální vyloučení nebo exekuce zase souvisí s podporou extremistických stran. Špatně fungující vzdělávací systém tak má mnohem širší dopady na společnost než jsou pouhé výsledky žáků ve školách.
Studie také apeluje na reformu nejen středoškolského vzdělávání tak, aby „nevzdělávalo pro minulost, ale pro budoucnost“.
Středním školám doporučuje posílit všeobecnou složku vzdělávání a dále „reformu maturit ve smyslu společné zkoušky středoškolského minima a přechodu k projektovému ověřování dovedností a znalostí.“
Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.
