„Nevzdám se,“ odpovídá senátor a podnikatel Ivo Valenta na dotaz, jak pokračuje jeho snaha vrátit do Prahy z Vídně část původních gotických korunovačních klenotů. V době, kdy Česko s Rakouskem řeší hlavně dostavbu dálnic, případně migraci, působí téma staletých klenotů kuriózně. „Vidím v tom hlavně snahu se zviditelnit,“ hodnotí Valentův plán rakouský expert na dějiny Habsburků, historik Karl Vocelka.
Vídeňským Hofburgem denně projdou tisíce lidí, většina z nich také kolem velké cedule Schatzkammer. Císařská klenotnice v někdejším sídle panovníka habsburské monarchie kromě jiných pokladů ukrývá i část původních českých korunovačních klenotů.
„Po Novém roce mám v plánu osobní návštěvu Vídně, kde bych si chtěl tyto historické předměty osobně prohlédnout,“ odepsal senátor Ivo Valenta na dotaz HlídacíPes.org, jak pokračuje jeho iniciativa vrátit část původních korunovačních klenotů z Vídně do Prahy. Jde o původní gotické jablko, žezlo a kurfiřtský plášť.
„Obeslal jsem řadu institucí, včetně kanceláře prezidenta České republiky a několika ministerstev. Odpověď zatím přišla jediná, a to ze strany Ministerstva zahraničních věcí ČR. V ní pan ministr mimo jiné uvádí, že pokud tato otázka nebyla vyřešena ve 20. letech minulého století, lze již v současné době podobné nároky jen těžko vznášet,“ připouští počáteční neúspěch Valenta.
Senátor se ve svém boji za návrat klenotů opírá o analýzu právníka Zdeňka Koudelky. Ten tvrdí, že na navrácení původních klenotů mělo Československo po roce 1918 nárok na základě Saint-Germainské smlouvy, jenže o ně nepožádalo.
„Je možné žádat vrácení klenotů i českého kurfiřtského pláště i 100 let po rozpadu habsburské monarchie. Jinak budeme státem, kterému nestojí za to, aby měl vlastní korunovační klenoty v jejich úplnosti,“ napsal Koudelka.
Podobně skepticky jako česká diplomacie reaguje i vídeňský historik a odborník na dějiny Habsburků Karl Vocelka.
„Jedna věc je hledání národní identity, druhá je otázka, jestli k tomu člověk potřebuje středověké korunovační klenoty. Myslím, že Česko při svém národním sebevědomí není na takové věci odkázané,“ hodnotí Valentův plán. Podle něj by navíc v Praze skončily klenoty „pod zámkem“, podobně třeba jako Svatováclavská koruna.
„Ty předměty byly v Rakousku vždy veřejně vystaveny, takže když to téma teď někdo takhle vytahuje, vidím v tom spíš snahu se zviditelnit a udělat si PR,“ říká v narážce na to, že do zmiňované klenotnice v Hofburgu si může české klenoty přijít prohlédnout každý téměř kdykoli. Otevřeno je denně kromě úterý, vstupenka stojí 11 eur.
Až do půlky ledna jsou české klenoty mimořádně k vidění jinde, jako součást výstavy ve vídeňském Umělecko-historickém muzeu.
Historik Vocelka zná českou tradici zpřístupňování klenotů jen při zvláštních příležitostech a sám si pamatuje dlouhé fronty, které se na klenoty v minulosti stály po cestě vzhůru na Pražský hrad.
Pro ponechání původních českých gotických klenotů ve Vídni má ale i jiné argumenty než pohodlí návštěvníků. Třeba další příklad z doby třicetileté války, kdy byly z Prahy odvezeny právě i původní korunovační klenoty.
„Před časem byla třeba ve Vídni výstava, kde bylo i mnoho obrazů řekněme z původně „česko-rakouského“ vlastnictví, které se dostaly do Švédska v roce 1648 po vyplenění Malé Strany a Hradčan a těsně před uzavřením Vestfálského míru. A tyhle obrazy bychom teoreticky taky mohli požadovat zpátky,“ připomíná Vocelka, podle kterého by se tak ale donekonečna mohly objevovat starší a starší nároky různých států.
„Říkám si, co by to přineslo? Pak by přišel někdo jiný a řekl, že o dvě stě let dříve se ještě stalo něco dalšího a tak dál,“ konstatuje historik s tím, že lepší je „nechat věci tak, jak jsou“.
S tím se Valenta smířit nehodlá. „Nevzdám se, pokračuji v tomto směru v dalších aktivitách. Snažím se mobilizovat kompetentní instituce, aby toto téma nezapadlo,“ říká.
Na rakouské straně by takovými kompetentními institucemi byly zřejmě Ministerstvo zahraničí a kancléřský úřad. HlídacíPes.org obě instituce oslovil s dotazem na Valentovu iniciativu, odpověď ale do vydání tohoto textu nepřišla.
Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.
