Necítím se být ani Dalíkem, ani Tvrdíkem. Říkejte mi spíš Berlusconi, odpovídal Jaromír Soukup v červnu roku 2009 na otázky redaktorky MF DNES. Ve středu oznámil, že zakládá nové politické hnutí – List Jaromíra Soukupa. Cíl? Prý chránit české národní zájmy před zkorumpovanými politiky a oligarchy.
Vezměme nejprve sliby, které majitel TV Barrandov se svém televizním vystoupení potenciálním voličům dal. Jde o snůšku argumentačních klamů, případně nesplnitelných nebo předem splněných populistických hesel.
„Byl jsem první, kdo u nás v republice otevřel téma oligarchů.”
Jistě, že ne. O tématu oligarchů se v Česku mluví vytrvale už řadu let. A to jak ve smyslu podnikatelů, kteří díky konexím v politice dokázali shromáždit obří majetky. Nebo jako o oligarších mediálních, tedy těch, kteří prosazují své zájmy prostřednictvím vlastních médií. Zdeněk Bakala koupil vydavatelství Economia v roce 2008, naplno tato debata propukla po roce 2013, kdy Agrofert Andreje Babiše vstoupil do Mafry. Mimochodem, mezi mediální oligarchy je samozřejmě třeba počítat i samotného Soukupa, k jehož vlivům na politiku se ještě dostaneme.
„Byl jsem to já, kdo jako první řekl premiérovi, že je třeba zdaňovat nadnárodní koncerny.”
Ale ne. Témata související s korporátními daněmi jsou zhruba od roku 2013 náplní jak evropské politiky, tak politiky domácí. Nositelem myšlenky na sektorové zdanění je hlavně ČSSD, která dokonce opatrnou zmínku vepsala do programového prohlášení Sobotkovy vlády. Andrej Babiš je odpůrcem jejího zavedení.
„Pojďme prosadit trestní odpovědnost politiků.”
Konkrétně by podle Soukupa měli být politici odpovědní za to, „že nám zdražují život”. Prý za nedostatek bytů, za drahé energie, za předražené účty za mobilní internet a telefon a tak podobně. Když pomineme zjevně populistický charakter takového prohlášení, je zde ještě praktická rovina. „Za to všechno mohou vždy konkrétní lidé a politici,” říká Soukup a má v tomto směru pravdu. Na trestní odpovědnost politiků samozřejmě pamatuje trestní zákoník, nejsou z odpovědnosti za spáchané (prokázané) zločiny nijak vyvázáni. Vedle toho je tu i odpovědnost za špatné úřední rozhodnutí, která bývá stále častěji vymáhána.
Druhá věc potom je, jak chce Soukup justici nařídit, aby politiky stíhala více nebo jinak. Šlo by o jasný zásah do její nezávislosti, v podmínkách právního státu nemožný.
Celkově slibované programové body hnutí List vypadají, jako by se mělo jmenovat spíš Populist.
Ke slibovanému tématu Soukup a politika: nikdy nestál stranou, a nejde jen o jeho angažmá v poslední době, kdy jeho pořady výrazně pomohly ve druhé kandidatuře prezidenta Miloše Zemana nebo v kampani SPD Tomia Okamury.
Před sněmovními volbami v roce 2006 Soukup pomáhal Straně zelených. Byl za to odměněn – po volbách jako člen vyjednávacího týmu odpovědný za ekonomickou část programu. Dokonce usedl na ministerstvo školství – na jaře 2007 jako náměstek zelené ministryně Dany Kuchtové odpovědný za veřejné zakázky a později i evropské dotace. Na ministerstvu skončil po půl roce spolu s Kuchtovou.
Po názorovém rozkolu s tehdejším šéfem strany Martinem Bursíkem Soukup podporoval (i finančně) vnitrostranickou opozici. Spojil se s poslankyní Olgou Zubovou, a byl tak v pozadí pádu vlády Mirka Topolánka uprostřed českého předsednictví EU. V březnu 2009 to byly právě hlasy Olgy Zubové a její kolegyně Věry Jakubkové, které k překvapení všech, včetně lídra opozice Jiřího Paroubka, pomohly Topolánkovu vládu shodit.
Topolánek po letech řekl, že možná jako jediný věděl, že jeho vláda padne. A roli v tom měla hrát i schůzka, kterou měl večer před hlasováním o nedůvěře právě se Soukupem.
„Pozval si mě nejspíš proto, že věděl, že mám v tom politickém mikrosvětě řadu vztahů, a určitě věděl, že mám hluboký vztah ke dvěma poslankyním, jejichž hlas byl důležitý,” řekl Soukup ve zmiňovaném rozhovoru z června 2009.
Následovala krátká kapitola Demokratické strany zelených. Poté, co byly rebelující zelené poslankyně ze strany vyloučeny, založily se Soukupem právě DSZ. Soukup byl z pozice místopředsedy strany a jako kandidát u toho, když strana v roce 2009 zcela propadla ve volbách do Evropského parlamentu.
Později Soukupova agentura Médea spolupracovala například s ČSSD, zajišťovala P.R. služby manželce předsedy ČSSD Petře Paroubkové nebo pomáhala s kampaní Věcí veřejných.
Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.
