S přibývajícím počtem lidí dochází na Jizerské magistrále k více konfliktům. Nejčastěji mezi běžkaři a turisty. Někteří lyžaři ale nejsou ohleduplní ani k pomalejším sportovcům. Jenže hledat, kdo má pravdu, tak úplně nejde. Lesy by totiž měly sloužit všem.
Turisté, kteří v těchto dnech a zejména o víkendu vyrazí do Jizerských hor, se pravděpodobně vrátí zklamaní a dost možná i naštvaní. Lyžaři k nim totiž nejsou příliš shovívaví a na tratích je vidí jen velmi neradi. Samozřejmě je pochopitelné, že se běžkařům nelíbí pošlapané stopy, jenže pěším návštěvníkům vstup na Jizerskou magistrálu nikdo zakázat nemůže.
„Toto téma je opravdu velmi složité. Pěší turisté by si měli před výletem položit otázku, zda by se určitou cestou vydali, i kdyby tam neprojela rolba. Vše se ovšem odvíjí od toho, jak se budou chovat,“ popisuje ředitelka Jizerské o.p.s. Radka Davidová.
Velký rozdíl je mezi tím, když turista bezohledně šlape ve stopě, nebo když jde po kraji, případně středem. Jenže zde patrně narazí pro změnu na lyžaře jedoucí volnou technikou neboli skatem. „Přestože nemůžeme turistům vstup zakázat, doporučujeme, aby si vybírali úseky se smíšeným provozem, kde jim nemůže nikdo nic vytknout,“ vysvětluje Davidová.
Přesto ovšem pěší návštěvníci musí počítat s tím, že se setkají s nejedním úšklebkem, poznámkou, někdy i hrubou nadávkou a možná dostanou i hůlkou. Jizerská o.p.s. se pak mnohdy stává terčem stížností, a to z obou stran. „Občas si stěžují takoví ti srdcoví lyžaři, podle kterých Jizerky primárně patří jim. Na druhé straně evidujeme i opačné zkušenosti, kdy se lyžaři chovali bezohledně. I já jsem slyšela o případech, kdy někdo dostal hůlkou, nebo schválně najížděl na lyže pomalejšímu běžkaři,“ komentuje ředitelka Jizerské o.p.s.
Počet konfliktů navíc roste s přibývajícími lidmi v horách. „Mě osobně naprosto vytáčí, když jsem na běžkách a pod lyže se mi pletou lidi. Nehledě na to, že ničí stopu. Chápu, že je těžké se jít v zimě někam projít, ale já bych do stopy nikdy nešla,“ sděluje lyžařka Klára. Nevítanými hosty jsou na tratích i fatbikeři.
Velkým tématem jsou i psi. Přestože tabule s piktogramy upozorňují na to, že by je návštěvníci na upravené trasy s sebou brát neměli, jedná se pouze o doporučení. „Osobně si myslím, že v lese by neměl být pes vůbec na volno. Jenže i vodítko může být nebezpečné. Téměř každý lyžař, který vyráží na běžky pravidelně, už někdy přes nějaké vodítko přelétl. My ovšem nemůžeme nikomu vstup přímo zakázat,“ říká Radka Davidová.
Pokud tedy chtějí lidé v zimě do Jizerek se čtyřnohými chlupáči vyrazit, měli by upřednostnit alespoň zmíněné úseky pro smíšený provoz, to platí i pro lidi provozující skijöring. Ochrání tak nejen ostatní, ale i sebe a své mazlíčky.
Někteří nervózní lyžaři ale vynadají doslova každému i člověku, který upravuje stopu. „Jednou mě dojel běžkař a vynadal mi, že jezdím skútrem ve stopě. Když si všiml, že stopa dál nevede, byl poněkud rozpačitý,“ vypráví Vojtěch Lejsek. Tato zkušenost navíc dokládá, že s hrubostí běžkařů se nestkávají lidé pouze v Jizerských horách. Nejednu nadávku si vyslechl ale i Láďa Mizera, který léta jezdí po Jizerkách s lopatou na zádech, a kde je potřeba, přihodí na trať sníh, aby se lyžařům dobře jelo.
Podobným zkušenostem čelí i hrázný josefodolské přehrady Pavel Ševčík. „Je pravda, že se musíme potýkat s nepříjemnými lyžaři. Samozřejmě nám nadávají a vysvětlují, že na cestě z Hrabětic k přehradě nemáme co dělat. Naší povinností je přitom udržovat vodní dílo přístupné,“ vysvětluje Pavel Ševčík.
Silnice vedoucí z Hrabětic k hrázi přitom není součástí Jizerské magistrály a i na hráz mohou lidé jen díky výjimce. „Snažíme se lidem vysvětlovat, že vstup na hráz není samozřejmostí ale je umožněn jen díky výjimce. Zároveň sem musí mít přístup lehká technika,“ dodává hrázný.
Pěší turisté i lyžaři by si tak měli před vstupem na trasy Jizerské magistrály přečíst Pravidla pro běžkaře. Ta připomínají, jak se na magistrále chovat.
Úseky se smíšeným provozem jsou vyznačeny fialovými kroužky s panáčkem
