Stáje v hradeckém Ruseku stojí již mnoho let a za tu dobu jimi prošla řada koní. O mnohé z nich se starala i Eliška Orctová, úspěšná mladá jezdkyně, která se věnuje “soutěžím všestranné způsobilosti”. Na kontě má dle svých slov šest titulů juniorské mistryně České republiky a po loňském šampionátu je už trojnásobnou mistryní i mezi mladými jezdci. Nyní dvaadvacetiletá sportovkyně vyhlíží vstup do “seniorské” kategorie.
Dvaadvacetiletá jezdkyně je momentálně jednou z největších hvězd české “všestrannosti”. Pot a slzy, které zanechala na hřbetech mnoha koní, se rozhodně vyplácí. Cesta k úspěchům byla ale dlouhá, do koňského sedla se poprvé posadila již v útlém věku. „Své první závody jsem absolvovala asi v osmi letech,” říká na úvod Eliška a dodává “K tomuto sportu jsem se dostala díky své mamce, která měla tři koně, takže jsem u nich vyrůstala. Měla jsem svoji “poničku”, se kterou jsme se dostaly až na mistrovství republiky, kde moje kariéra nějak začala,” říká Eliška Orctová.
Soutěž všestranné způsobilosti (military) je jedna z nejnáročnějších jezdeckých disciplín. Military vzniklo původně z potřeby testovat způsobilost koní pro náročné potřeby armády, až postupem času se přeměnilo na sportovní disciplínu. Jde o kombinaci tří jezdeckých disciplín: drezúra, cross country a parkur. Každá z disciplín má vlastní bodové ohodnocení a celkový výsledek vzniká součtem bodů ze všech tří disciplín; má-li dvojice (kůň, jezdec) dosáhnout dobrého výsledku, musí výborně zvládnout všechny tři disciplíny. Zdroj: wikipedia.org
Roky ale plynuly, a pokud není Eliška na závodech nebo jako donedávna ve škole, tak se stará o koně právě v rodinných stájích v Ruseku. Prostory, jež dříve patřily dědovi, který v nich choval dobytek, si Orctovi sami zrekonstruovali a začali v nich chovat koně. „Majitelé nám sem dávají koně a já je jezdím, to je momentálně moje obživa,” popisuje.
Z chovu a tréninku koní, který byl pro mladou sportovkyni nejprve především zálibou, se postupem času stalo povolání na plný úvazek. „Pracuje tu se mnou ještě mamka a teta. Přijdeme ráno do stáje a ony obstarají koně. Když se zvířata nažerou, tak začínají pracovat a pak jezdím jednoho koně za druhým. Ráno sem přijdu a večer odejdu, takhle je to každý den.”
Podstatnou částí úspěchu je stejně jako v jiných sportech trénink. „Plán je takový, že dvakrát do týdne je drezurní trénink a dvakrát se většinou skáče, samozřejmě záleží, jestli zrovna nejedeme na závody apod. Každý kůň to má sice trochu jinak, ale základ je vždy stejný. V posledních letech se opravdu již nevěnuji ničemu jinému. Je to každodenní práce a úspěchy jsou odměna za tu práci, kterou s celým týmem odvádíme.”
Úspěchů nasbírala Eliška Orctová již celou řadu. Mezi ty největší patří šest titulů z mistrovství republiky, třikrát za sebou opanovala soutěž mladých jezdců a ve sbírce má i medaile ze Zlaté podkovy v Humpolci. „Není to samozřejmě jen o tréninku, jde o to mít i všestranného koně, aby zvládl jak tu eleganci a souhru v drezuře, tak i tu sílu a vytrvalost v crossu. Pak je důležité udržet ještě koncentraci v parkurových skocích,” říká Eliška, která má dle svých slov k dispozici skvělého koně. „Na tenhle sport jsou asi nejlepší angličtí plnokrevníci, kteří běhají dostihy. Já teda mám českého teplokrevníka Bonuse, který je, co se týká vlastností, až výjimečný, ale na takhle výborného koně se dá narazit třeba jednou za život,” chválí svého svěřence mladá jezdkyně.
Eliška Orctová nesklízí úspěchy jen doma, ale už i na evropských soutěžích. Účast na nich je však složitá, důvodem jsou peníze. „Finančně je to bohužel velmi náročné, závody nás vyjdou na několik tisíc za jediný víkend.” I tak se ale hradecká koňařka na závody do ciziny již podívala. „Před dvěma lety se mi podařilo vyhrát mezinárodní závody s klisnou Konie v polské Strzegomi. Za loňský největší úspěch považuji neuvěřitelné třetí místo na závodech taktéž v Polsku, kde jsem si spravila chuť po Mistrovství Evropy, které jsme bohužel nedokončili.”
Život píše příběhy. Za každým příběhem je člověk. A právě o lidech je projekt (Ne)obyčejní, který přináší (ne)obyčejné příběhy (ne)obyčejných lidí. Znáte někoho, s kým by stálo za to zajít na kus řeči a představit jeho příběh? Pošlete nám svůj tip na e-mail redakce@hradeckadrbna.cz
Právě kvůli přípravě na Mistrovství Evropy, které se konalo ve Francii, byla Eliška dokonce nucena přerušit studium vysoké školy na neurčito, závody ale nakonec nedopadly podle jejích představ. „Na drezurní zkoušce Bonus šlapal výborně, byl nejlepší z české výpravy. Cross jsme bohužel ale nezvládli. Velkou roli asi sehrála moje nervozita, která byla větší než normálně,” říká zklamaně a dodává: „Mohlo to dopadnout hůř, mohli jsme se třeba já nebo Bonus zranit, takhle jsme odjeli zklamaní, ale v pořádku.”
I přes neúspěch má mladá závodnice o motivaci postaráno. „Asi největším snem je se jednou dostat na olympiádu, je to ale velmi náročné. Snad se to podaří, šance je ale malá,” dodává realisticky.
PODĚKOVÁNÍ ELIŠKY ORCTOVÉ: Tento sport je opravdu velmi náročný po všech stránkách, je to práce mnoha lidí okolo mě, a tak bych jim ráda touto cestou poděkovala. Mé rodině za veškerou pomoc a podporu, mamce za vše, co pro mě celý život dělá, velké díky patří mému trenérovi Jaroslavu Hatlovi, díky kterému se mohu stále lepšit a učit se nové věci.
