Příběh nesmírně odvážných parašutistů z operace Anthropoid a jejich úspěšného atentátu na Reinharda Heydricha zná celý svět. V Brně byl však za druhé světové války vykonán čin, který vyžadoval minimálně stejnou odvahu, jakou projevili Gabčík s Kubišem. Brněnský atentát na příslušníka SS byl bohužel zapomenut. Ne náhodou. Od statečného činu mladíků Vladimíra Blažky a Aloise Bauera uběhne 7. února přesně 74 let.
Je mrazivý večer 7. února 1945. Hauptsturmführer (kapitán) elitního oddílu SS August Gölzer opouští svou kancelář na Aleestraße (dnešní Třída kapitána Jaroše) a vydává se směrem k domovu na rohu dnešní Nerudovy a Kounicovy ulice. Nevšímá se přitom, že v závěsu za ním jde dvojice mladíků. Účetní August Gölzer nemá tušení, že je to jeho poslední cesta domů.
Pětadvacetiletý Vladimír Blažka a jeho devatenáctiletý bratranec Alois Bauer sledují Gölzera s jasným cílem - likvidace. Blažka je přitom ozbrojen ruční pistolí. Tu vytáhne až ve chvíli, kdy Gölzer přichází ke dveřím svého domu. Následuje výkřik "Hände hoch!", na který však příslušník SS nereaguje. Na nebezpečí ho upozorní až jeho žena. Gölzer se pokusí tasit svou zbraň, ale vzduchem proříznou čtyři výstřely. Jedna z nich zasahuje příslušníka SS do břicha. Mladíci se dávají na úprk.
Celý atentát se přitom odehrál přímo naproti sídla Wehrmachtu. „Nejspíše díky vzrostlým stromům, které tehdy rostly na Nerudově ulici, německá stráž u sídla Wehrmachtu nic neslyšela," konstatoval ve vyprávění pro Český rozhlas plus historik Jiří Skoupý, který o brněnském atentátu letos vydá knihu.
Na domu na Nerudově ulici jsou stále vidět následky střelby - díry po kulkách, které mířily na příslušníka SS., foto: Michal Doležel
Gölzerova žena následně vytáhla svého zraněného manžela až do jejich bytu a ihned se vydala na pomoc k nedaleko žijícímu českému lékaři. Ten důstojníka prohlédl a okamžitě zavolal záchrannou službu. Vzhledem k tomu, že bylo již po osmé večerní, přijela záchranka až po 2 hodinách. Gölzer byl sice po převozu do nemocnice ihned operován, zhruba půl hodiny po půlnoci však následkům zranění podlehl.
Nacisté okamžitě spustili rozsáhlé pátrání. V následujících dnech a týdnech rozjeli vlnu zatýkání, bytových prohlídek a brutálních výslechů. Bez výsledku. Na stopu atentátníkům se dostali vlastně náhodou. Během akce tajné policie proti vedení komunistické odbojové skupiny Předvoj zatkli velitele partyzánů Milana Gensereka.
Pod tíhou mučení Genserek prozradil dalšího člena odboje - Oldřicha Vojtu. Přes Vojtu se pak dostali na odbojáře Vladimíra Tišnovského. Ten při brutálním výslechu prozradil gestapu jména i adresu atentátníků. Gestapo mladé muže dopadlo 22. března.
Dům na Nerudově ulici, před kterým byl vykonán atentát. foto: Jiří Skoupý
Při výslechu mladých útočníků došli vyšetřovatelé k šokujícímu zjištění - jejich původní cíl byl mnohem ambicióznější. Blažka s Bauerem původně plánovali zabít nenáviděného kriminálního radu brněnského gestapa Ottu Koslowského. Ten byl dlouhou dobu nepřítelem číslo jedna pro moravský odboj.
Po zatknutí útočníků chtěli nacisté nejdříve uskutečnit veřejnou popravu na místě atentátu. Vzhledem k postupujícím vojskům Rudé armády je však ve zrychleném procesu 14. dubna 1945 na dvoře Kounicových kolejí osobně zastřelil sám původní cíl atentátu - Otto Kislowski. Jejich těla pak Němci vyklopili do hromadného hrobu na Ústředním hřbitově. Mladí hrdinové zemřeli necelé dva týdny před osvobozením Brna.
Náhrobní kámen Aloise Bauera na Ústředním hřbitově v Brně.
Po skončení války a uzavření příměří se kriminální rada gestapa Otto Kislowski vydal zpátky do Německa. Přesvědčen, že byl pouhým úředníkem, žil pod nezměněnou identitou. To se mu stalo osudným. Jako válečný zločinec byl zatčen Američany a převezen do Brna. Zde ho lidový soud v dubnu roku 1947 odsoudil k trestu smrti provazem. Kislowski byl oběšen 3. května 1947 na dvoře Krajského soudu na Cejlu.
Náhrobní kámen Vladimíra Blažky na Ústředním hřbitově v Brně.
Odvážný odbojový čin zůstal po desítky let úmyslně opomenut. Důvod je prostý: komunisté nechtěli po převratu připustit, že by členové komunistického odboje pod nátlakem prozradili jména jiných odbojářů. Tišnovského prozrazení dvou atentátníků tak muselo být zapomenuto. Naštěstí ne navždy.
Odvážný čin mladých odbojářů budou po desítkách let v zapomnění v Brně připomínat alespoň Kameny zmizelých. „Alois Bauer i Vladimír Blažka patří stejně jako Gabčík, Kubiš a další k hrdinům naší země. Proto jim a dalším osobám letos 14. dubna budeme pokládat Kameny zmizelých před domy, kde oba žili a kam si pro ně přišlo Gestapo," uvedl jihomoravský zastupitel Michal Doležel.
