Členství v Severoatlantické alianci, do níž Česká republika vstoupila před 20 lety, zakotvilo zemi na Západě a zajistilo její bezpečnost. Shodují se na tom analytici. Zároveň ale upozorňují, že pokud má Česko dostát svým závazkům v NATO a být platným členem aliance, musí investovat do modernizace armády více, než činilo dosud.
"Členství v NATO udělalo z České republiky součást Západu. Země se tak zbavila mylné představy, že Československo mohlo sloužit jako most mezi východem a západem, díky které v minulosti skončila v mocenské sféře vlivu jiné velmoci," sdělil Petr Boháček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Matúš Halás z Ústavu mezinárodních vztahů upozornil na situaci Ukrajiny a Gruzie, které se na rozdíl od mnoha jiných států bývalého východního bloku členy NATO nestaly. "Má to pro ně nedozírné následky. Ukrajina přišla o Krym a na východě jejího území se dosud bojuje. Gruzie zrovna tak definitivně ztratila kus svého území ve válce s Ruskem v roce 2008," uvedl.
Halás zařadil vstup do NATO mezi nejvýznamnější události novodobých českých dějin společně se sametovou revolucí z roku 1989 a vytvořením samostatného státu v roce 1993. Podle něj je extrémně důležité vybrat si správné spojence. "Nejlepší zárukou, že v NATO jsme v dobré společnosti, je fakt, že tam patří demokratické země jako my a že jsme si tam všichni rovní a při hlasování máme stejný hlas. Nikdo nás nemůže nutit k ničemu, s čím by naše vláda nesouhlasila, a svou vládu si volíme sami," uvedl.
"Díky NATO jsme součástí nejsilnější bezpečnostní komunity, ve které máme stejnou sílu hlasu, jako všichni ostatní členové. Máme tak možnost svobodně ovlivňovat svůj osud, dění v alianci a zároveň užívat největší míru bezpečí v naší historii," uvedl Boháček.
Halás také zdůraznil, že vstup do NATO v roce 1999 nebyl samozřejmý. Připomněl, že Slovensko v té době pozvánku do aliance nedostalo. Zároveň upozornil, že se Česku podařilo vstoupit do NATO velmi rychle po sametové revoluci a jen osm let po odchodu posledních sovětských vojáků, kteří v zemi působili od roku 1968.
Boháček vyzdvihl i přínos členství v alianci pro české ozbrojené síly. "Společné budování, cvičení a rozvoj členských armád nám umožňuje styk s nejnovějšími technologiemi, vojenskou technikou či taktikou a strategií. Čeští civilní a vojenští představitelé také působí na nejvyšších pozicích NATO," uvedl.
Česko se podle Boháčka díky členství v alianci naučilo, že bezpečnost země nezačíná na jejích hranicích, ale už v momentě ohrožení spojenců. "Ve světě narůstajících komplexity hrozeb, které mají nadnárodní charakter, je jedinou cestou k zabezpečení ČR silné spojenectví založené na solidaritě a respektu. To NATO poskytuje," uvedl.
Oba analytici se shodují, že členství v NATO přináší i povinnosti, a to zejména zajištění akceschopné armády. "Bez toho, že bychom modernizovali svou armádu, a tím například nahradili zastaralou sovětskou techniku, totiž nebudeme schopni účinně pomoct spojencům v případě potřeby. Nebudeme však ani schopni sami dostatečně přispět k vlastní obraně, pokud by došlo k tomu nejhoršímu," upozornil Halas.
Také podle Boháčka Česko často bere členství v NATO jako automatickou garanci a pokulhává při obranných výdajích. "Profesionalita a kvalita českých vojáků prokazovaná na zahraničních misích i mimo ně nemůže zastřít, že nemodernizovaná hlavní bojová technika omezuje reálné schopnosti české armády," uvedl.
Boháček je také přesvědčen, že by Česko mělo hledat způsoby, jak přispět alianci nad rámec minimálních závazků. "Jedině pokud bude ČR nepostradatelným spojencem pro společnou obranu, bude mít svou bezpečnost jasně zaručenou," uvedl.
