Od začátku prosince, tedy už třetí měsíc, funguje v Jihlavě pro lidi bez domova noclehárna s, pro někoho idylickým, názvem Havaj. Sídlí v místě bývalé vazárny nedaleko ústředního hřbitova. Na plotě visí cedule s názvem, provozní dobou a cenou za nocleh. Deset korun na osobu, to je dostupné asi snad pro všechny, říkáme si s kolegou, a hledáme zvonek. Ještě mě kromě symbolické ceny „zaujme“ výhled od noclehárny – je hezky vidět na sousedící hřbitov.
Dveře nám otvírá zaměstnankyně, která se stará o úklid a denní službu a která si nepřeje být jmenována. Tak jí říkejme třeba „paní A“. Vzápětí nás zdraví i ředitel Střediska křesťanské pomoci, které noclehárnu provozuje. „Pojďte dál, provedeme vás a povím vám, jak to u nás chodí,“ říká ochotně David Chlupáček.
Zapínám diktafon a jsem zvědavá, jak to v takovém zařízení chodí. Přiznám se, že určitou představu mám.
Návštěvu nakonec absolvujeme mimo provozní dobu, která je každý den od 19:00 do 7:00, od prosince do dubna. Hlavním důvodem, proč tu jsme dopoledne, je ten, že se noclehárna provozuje v dost malém domě, takže bychom tam byli v plném provozu tak trochu „navíc“. A to se sem musí vejít až 19 lidí bez domova plus jeden sociální pracovník, který má všechno na starosti, dozvídáme se na začátku naší návštěvy. Přes léto je objekt prázdný. Smí být užíván pouze na zimní sezonu.
Co všechno lidem vlastně nabízíte? Zajímá nás. „Základní činnosti noclehárny ze zákona jsou: Vytvořit podmínky pro nocování a podmínky pro hygienu. Je tu jedna koupelna, jeden záchod, jedna sprcha. Je to velmi málo, ale díky aspoň za to,“ vysvětluje David Chlupáček. Pokud přijde dvacátý člověk, tak má většinou „smůlu“ a v noclehárně ho nemůžou přijmout.
Výjimkou jsou noci, kdy je fakt silný mráz, v tom případě zájemce o nocleh může přespat na takzvané „teplé židli“ nebo lavici v kuchyňce, případně v chodbě. „Stopku“ dostanou i ti, kteří jsou viditelně pod vlivem alkoholu nebo se lahev snaží pronést až dovnitř. Zákaz popíjení alkoholu je totiž jedním z hlavních pravidel noclehárny.
„Přesto je to ten nejčastější problém, který tu řešíme. Nejsme bachaři, jsme sociální pracovníci, ale pokud odhalíme přinesený alkohol, tak dostane člověk výpověď a musí zpět na ulici. Dostane stopku hned mezi dveřmi. Když se alkohol odhalí v průběhu noci, tak se vyspí, ale pak má třeba i týdenní výpověď, kdy k nám prostě nemůže,“ pokračuje Chlupáček. Hodně lidí bez domova totiž noclehárnu využívá opakovaně.
Procházíme menší kuchyňkou, v místnosti je i pračka a sušák s vypraným oblečením. „V místnosti pro sociálního pracovníka je sušička, tam si klienti můžou oblečení přes noc usušit,“ jmenuje jednu z „bonusových“ služeb noclehárny paní A. Určitě však není jedinou. Lidé bez domova si po přijetí do jihlavské noclehárny mohou uvařit teplý čaj nebo kávu, ve skříňkách vidíme i poměrně velkou zásobu trvanlivých potravin – těstoviny, rýže, polévky. „Těmi nás bohatě zásobuje Potravinová banka. Většinou je jich pro lidi dostatek. Takže neplatí známé „Kdo dřív přijde, ten dřív…“, znáte to,“ usmívá se Chlupáček. Ještě dodává, že lidem bez domova často vaří šikovný pan Josef. „Zvládne uvařit klidně pro všechny, když tu zrovna je.“
Povinností uživatelů noclehárny je umýt si po sobě nádobí a v kuchyňce poklidit. K dispozici mají také zmíněnou sprchu a wc, stejně jako náhradní oblečení. To najdou v „šatníku“ venku, vedle hlavní budovy. „Oblečení máme od dárců. Nejčastěji nám věnují ponožky, deky, bundy, kalhoty, mikiny. Nedostatkem je ale spodní prádlo, což si asi málokdo uvědomuje. Přitom je pro tělesnou schránku nejdůležitější,“ doplňuje další zajímavost ředitel Chlupáček.
Přecházíme do menší ložnice, na dvou postelích mě zaujme kartička s obrázkem. Dostáváme vysvětlení, že toto je právě jasný signál lidí, kteří stejné lůžko využívají víckrát po sobě. „Oni si ale i bez kartičky moc dobře pamatují, kde předchozí noc spali. Postele jsou navíc očíslované,“ usmívá se paní A. Na jedné palandě leží nenačnutá cigareta. „To je další velký nešvar, který tu řešíme hodně často. Noclehárna je nekuřácká, lidé do času večerky mohou chodit kouřit ven, pak už kouřit nesmí. Přesto někdy ráno vidíme na chodbě vyhozený nedopalek, takže je jasné, že klienti chodí v noci po chodbě a kouří,“ popisuje David Chlupáček.
Večerka bývá klasicky kolem desáté, ráno se klienti budí mezi pátou a šestou hodinou, většina z nich si dá snídani nebo alespoň teplý čaj nebo kávu a odchází na ulici. V sedm hodin se už dům zamyká a pracovník z noční služby odchází. „Někteří si po sobě i ustelou,“ doplňuje s úsměvem paní A.
Chodbou projdeme do druhé ložnice, kde jsou jen palandy, po levé straně míjíme schody, které vedou do skladu potravin. V ložnici cítím příjemnou vůni, je z dezinfekce, vysvětluje paní A. „Po příchodu do práce ráno provedu sprejovou desinfekci všech předmětů, někdy se využívá také desinsekce, kvůli častému výskytu vší – ne dětských, spíš šatních. Všechny činnosti musím dělat v rukavicích, vše se musí pečlivě kontrolovat. Často mají lidé oblečení od různých parazitů. Zásadní je dodržování hygieny, od toho se vše odvíjí,“ vysvětluje nám paní A, která v noclehárně pracuje poměrně krátce – od letošního ledna.
Lidé bez domova asi ve většině nemají přístup k internetu, proto mě zajímá, jak se vlastně o noclehárně dozví? Přece jen, tato služba v krajském městě funguje teprve chvíli. „Lidé se o nás dozví tak, že si to poví mezi sebou. Případně jim nocleh u nás může „nabídnout“ městská policie. Protože jsou s bezdomovci v kontaktu, když pracují hlavně v terénu. Klasický terénní pracovník u nás zkrátka chybí. Takže oni jsou takoví prostředníci,“ odpovídá mi na mou otázku David Chlupáček.
Všechny naše otázky jsou, jak to tak vypadá, vyčerpány. Proto by bylo dobré vrátit se k tomu, co jsem zmínila na začátku. Že jsem do noclehárny přišla s jistou představou. Jaká byla? Čekala jsem, že to v noclehárně bude prostornější, také jsem počítala s tím, že na noční službě jsou minimálně dva lidé, ne jeden. Za vším ale stojí, jak to tak bývá, peníze, provozovatel zkrátka v současné době nemá na to zaplatit dvěma pracovníkům. I když by se tam práce pro víc lidí určitě našla, jak jsem stačila pochytit.
Jako příjemný bonus vidím určitě to, že si lidé mohou své oblečení nejen vyprat, ale i do rána usušit v sušičce. Docela bohatá je i nabídka jídla, lidé mají k dispozici základní hygienické prostředky i ručníky. Což asi také nemusí být úplně samozřejmé.
Celkově na mě prostory zapůsobily lépe, než jsem čekala. Pravda, o Havaji mám jinou představu, i když název noclehárny, jak asi většina Jihlaváků ví, souvisí hlavně s historickým názvem lokality. To ale není důležité. Já tam byla jen na hodinové návštěvě. Myslím, že většina lidí bez domova se aspoň na pár hodin v teplém a čistém domě jako na Havaji opravdu cítí. A o to všem těm dobrým lidem, kteří se o bezdomovce starají, přece jde.
