Splnil se jim jejich životní i kariérní sen, když si je na své vystoupení pozval sám držitel Oscara Glen Hansard. Brněnská kapela The Shookies rozhodně stojí za pozornost. Zdobí je autentický projev zpěváka, unikátní zvuk i příjemný pocit z jejich hudby. Přesvědčit se o tom mohou lidé sami v Brně na Melodce, kde 21. března křtí novou desku Sooner or Later.
Ještě před brněnským křtem se nám povedlo kluky (a slečnu) z kapely vyzpovídat.
Kluci (a milá slečno), jak byste definovali to, co hrajete?
Hudba, kterou hrajeme, je především naše. Vůbec se nebudeme tajit tím, že máme spoustu vzorů po celém světě, ale vždycky jsme si zakládali na tom, aby hudba vycházela hlavně z nás. Co se žánru týká, tam je to vždy dost zavádějící otázka, ale povětšinou se všichni spokojí s označením folk-rock. Co dál, to už si každý najde sám.
V čem se považujete za unikátní?
Se slovem unikátní bychom si neradi nějak extra zahrávali. Za tu dobu, co hrajeme, jsme totiž už pochopili, že je rozdíl mezi tím, kde my vidíme unikátnost a kde ji vidí posluchači. Ale myslíme, že nikoho neurazíme tím, když vyzdvihneme projev našeho frontmana - Filipa Burše.
Jaké jsou vaše hudební vzory?
Bylo by jich určitě bezpočet, ale pokud musíme vybírat, většinou zmiňujeme následující: Bob Dylan, Glen Hansard, The National, Edward Sharpe and the Magnetic Zeros, Bon Iver nebo třeba Nick Cave and the Bad Seeds.
Jaké bylo hraní s Glenem Hansardem?
Jednoduše - byl to splněný sen. Jen si představte, že máte určitý vzor, o kterém si myslíte, že se k němu nikdy nedostanete. A on přijde den, kdy s ním sdílíte stage, zpíváte s ním váš milovaný song a navíc si s ním po koncertě vypijete pivko na terase, zatímco se jeden z nejteplejších dní v roce chýlí ke konci. Ten večer nejde zapomenout.
Jak souvisí vaše hudba se světem okolo?
Zatím jsme nepsali žádné songy o celosvětových problémech, o tom, jak bychom chtěli, aby byl všude na světě mír. Ale píšeme o tom, co se odehrává v nás, smutek, láska, radost, strach, stres. Jsou to věci, které každý moc dobře zná, takže by se s trochou nadsázky dalo říct, že naše hudba souvisí se světem okolo přes emoce a těm lidi rozumí v jakémkoliv jazyce.
V čem jste se ve vaší kariéře posunuli?
Jelikož jsme kapela, která začínala od nuly, bez zajištění managementu (to platí dodnes...), je pro nás každé malé vítězství velkým momentem. Nákup nových nástrojů, vydání debutového alba, rozšiřování kapely o žesťové a další nástroje, vytváření vlastního merche, atd. Ale největší posun znamenal přesvědčit všechny členy kapely, že se to nedá dělat jinak než naplno a bez výmluv. V neposlední řadě určitě musíme zmínit spolupráci s producentem Tomášem Neuwerthem, který s námi v jeho kopřivnickém studiu Animan a také na Vysočině natočil druhou desku Sooner or Later.
Jaké jsou vaše cíle do budoucna?
Teď bychom se rádi dostali s novou deskou trochu více do povědomí domácí scény, rádi bychom zahráli na větších akcích, festivalech nebo vyjeli na delší tour. Jeden z největších cílů, a s tím souvisí ta častá otázka, proč hrajeme anglicky, je, aby se nám Česká republika nestala jediným možným působištěm. Tohle bude opravdu těžký cíl, ale vybojovat si nějaký ten úspěch v zahraničí by pro nás hodně znamenalo.
Na co se můžeme těšit na nové desce?
Pokud jste slyšeli naši starší tvorbu z debutu Great Test Hits, tak se těšte na velký posun, tentokrát jsme šli o úroveň výš a opravdu doufáme, že to bude slyšet. Spolu s Tomášem jsme nad albem přemýšleli, aby fungovalo i jako celek, a v mnoha aspektech desky jsme dali na jeho zkušenější pohled. Neradi bychom, aby to znělo nějak nabubřele, ale takovou desku v Česku nenajdete snadno.
Co pro vás znamená Brno?
Brno se stalo pro polovinu kapely domovem a tak je tomu už pět let i pro celou kapelu. Máme tu zkušebnu, takže to nejdůležitější z kapelního života se děje právě tady.
