Ještě před pár lety by si nikdo nemyslel, že při vegetariánství jde sportovat. A když už by to šlo, tak rozhodně ne s dobrými výsledky. Pak se ale objevili průkopníci jako Brendan Brazier se svým bestsellerem Vegan v kondici nebo Scott Jurek s trhákem Jez a běhej a přesvědčili lidi o opaku. Oba dokonce tvrdí, že mají tak dobré výkony částečně právě díky veganství. I v Čechách máme slavné sportovce vegetariány jako například Martina Navrátilová a mnozí další. Pomůže nám tento trend skutečně změnit naše prostředí k lepšímu?
Cena masa, jakou vidíme v obchodě, nereflektuje skutečné implicitní náklady jeho produkce. Mnoho zemí má problémy s nedostatkem pitné vody, a právě produkce masa je na spotřebu vody nejnáročnější. Zatímco na vypěstování zeleniny potřebujeme 322 litrů na kg, u hovězího masa je to závratných 15 415 litrů na kg. Vzhledem k tomu, že farmářský průmysl spotřebovává až 70 % celkové spotřeby vody jsou to ohromná čísla. Krom toho navíc farmářství většinou spotřebovává pitnou vodu a zpět vypouští znečištěnou vodu o mnohé toxiny a pesticidy. Pro mnohé je tak vegetariánství, popřípadě veganství, nejrozumnějším krokem jak omezit znečištění a zastavit nebo alespoň zpomalit negativní dopady klimatické změny.
I v ČR je vegetariánství čím dál tím populárnější, a právě environmentální důvody jsou stále častěji uváděným důvodem, proč sportovci omezují nebo vylučují maso ze svých jídelníčků. V poměru vegetariánů k populaci se překvapivě řadíme blíž našim západním sousedům. Například v počtu vegetariánských restaurací na 1 milion obyvatel je jich v ČR 11,1 procent, což je srovnatelné s Německem a je to víc než například v Dánsku, Norsku, Španělsku nebo Itálii.
Módní trendy by si málokdo spojil s něčím prospěšným pro naše životní prostředí. Není divu, vždyť od 50. let vládne módním trendům konzumerismus, který si navíc spojujeme se statutu úspěchu a bohatství. A to i v případě, že na víc konzumu nestačíme s vlastním platem. V takovém případě není nic lehčího než si půjčit. Ekonomická krize, která vypukla v roce 2008 nám ale ukázala, jakou cenou za blahobyt nekončícího konzumu musíme zaplatit. Poučili jsme se?
V posledních dekádách jsme svědky obrátky v módních trendech, oproti bezednému konzumu je dnes mnohem víc „cool“ být fit, sportovat a jíst zdravě. Na Instagramu i na Facebooku máme stále víc a víc na očích vysportované, fitness a vege jedince, kteří udávají nový trend. V neposlední řadě je tu také obrovský boom běhu. Počet registrovaných závodníků na půlmaratony, maratony, triatlony nebo traily nezadržitelně stoupá a v mnoha ohledech je to dobře. Například proto, že sportovci se často víc začnou zajímat o svůj životní styl, včetně stravy. Kdo se začne víc zajímat a víc přemýšlet nad svým stravováním a prostředím, ve kterém se pohybuje, často dojde k závěru, že aby mohl víc sportovat a být zdravější, musí začít jíst zdravěji nebo dokonce rovnou vynechat maso. Díky sociálním médiím, skrze které navíc svůj životní styl promítáme celému našemu okolí se tyto trendy ještě víc šíří k širokému obecenstvu a tím motivují další a další, aby se ke změně přidali. Módní trendy tak v tomto ohledu pomáhají změně k lepšímu.
Generace mileniálů je často terčem posměchu nejen v médiích. Jsme označováni za líná, rozmazlená, nepraktická a vůbec víceméně nepoužitelná stvoření. Nicméně to je pouze jedna stránka mince, ta druhá je, že odklon od konzumu a kariéry je něčím zapříčiněn. Čím? Mimo jiné právě dopady poslední ekonomické krize ještě umocněné tím, že mladá generace víc cestuje, a tak také víc vnímá, jak konzumerizmus pustoší naši planetu.
Zejména mladí lidé na plno pocítili daň za neustálý hon za konzumerismem. Zadlužení, bez práce a na pokraji zhroucení fyzických a psychických sil z přemíry stresu a nároků na výkon a úspěch, který je provází již od dětství již mnozí v tomto stylu života nevidí smysl. Spojme si tyto faktory s vidinou splácení dluhů po celý život nejen kvůli předraženým nemovitostem, nejistoty dostatku financí na zaopatření rodiny i pokud jsme vzdělaní a dosáhneme na dobrou práci a není divu, že se dnešní generace od pozlátek bezedného konzumerismu raději obrací k tomuto stylu života zády. Mladší generace chce častěji trávit svůj čas kvalitněji než honěním profitů pro korporát. To mnohdy zahrnuje častější pohyb (sport) a pobyt v přírodě nebo trávení víc kvalitního času s přáteli a s rodinou. Jenže když začnete trávit víc času pohybem v přírodě, začnete si také víc všímat změn klimatu. A pokud tak chceme zachovat jednu z důležitých hodnot našeho života, musíme začít něco dělat. Vegetariánství je jednou z možných cest a ukazuje se, že i se sportem lze poměrně snadno kombinovat.
Dnes je vegetariánství mezi sportovci prakticky nový módní trend. Na mnoha sportovních závodech už si dokonce jako pozávodní variantu jídla můžete zvolit vegetariánskou nebo veganskou variantu. Samozřejmě není sport jako sport, nicméně u většiny outdoorových sportů platí, že jsou to právě sportovci, kteří z první ruky pociťují obrovskou klimatickou změnu. Mnoho profesionálních i hobby lyžařů, horolezců či běžců se čím dál tím víc zapojuje do kampaní na záchranu prostředí a čím dál častěji volí vegetariánskou stravu. Motivace je u sportovců často o to silnější, vzhledem k tomu, že právě sport je pro ně hlavním naplněním jejich života. K tomu, aby ho ale mohli dělat potřebují přírodu, kterou za poslední století úspěšně drancujeme a pustošíme. Příroda nám dává mnoho, pro ty, kteří v pohybu v přírodě mají jednu z hlavních hodnot svého života je jen přirozené, že si jí váží a poukazují na to, že je nejvyšší čas, abychom přestali pouze nenasytně brát, co nám příroda dává, ale začali také vracet. Omezení masa je jen jeden z nikoliv zas tak radikálních kroků, které v globálním měřítku mohou znamenat velký rozdíl.
Trend je patrný dokonce i v komunitách extrémně náročných sportů jako je ironmanská distance triatlonu nebo utramaratony (běhy od 50 do 300 km) popřípadě ultramaratony v horách. Přibývá lidí, kteří se masu dobrovolně vyhýbají a odmítají přehnaný konzumerizmus. Podobně tak veganští boxeři a body buildeři pomáhají bořit mýty. Ani lyžaři nejsou výjimkou, mnoho z nich se navíc snaží využívat přeplněná střediska a vleky čím dál tím méně, trendům teď kraluje tzv. skialpinismus, tedy vyjít si na kopec i s lyžemi na nohou po svých a mít sjezd za odměnu.
Posun k vegetariánství mezi veřejností i mezi sportovci, dřívější baště zapřisáhlých konzumentů masových pokrmů, je rozhodně pozitivní, a je to krok dobrým směrem. Na druhou stranu je iluze, že pouze vegetariánství nás spasí. Zvlášť mileniálové jsou také terčem posměchu pro svojí uhlíkovou stopu z rozsáhlého cestování nebo oblibu potravin jako je avokádo, jehož pěstování a import může způsobit víc škody než domácí chov skotu. Proto by bylo ideální, abychom se naučili myslet na konzumaci především lokálních potravin z místní produkce, a to ať už jsme, nebo nejsme vegetariáni.
Pravdou také zůstává, že omezování spotřeby jídla a masa je pouze jedním z puzzlíků skládačky jménem zachraňování naší vlastní planety. Přes současný trend je v Čechách stále velká část populace přesvědčená, že se nás tento problém příliš netýká. Častý argument je, že sice možná někde odtaje pár ledovců, ale to koneckonců může být přírodní proces. Nehledě na to, kolik výzkumů přesvědčivě dokazuje opak. A pokud nefandíte výzkumům, občas stačí vyjít ven a rozhlédnout se kolem sebe, změny začínají být velmi hmatatelné, a to i u nás. I proto bychom měli začít o tomto problému nejen víc přemýšlet, ale také víc mluvit se svými blízkými a ve veřejném prostoru a následně hlavně víc konat. Omezit konzumaci masa a dovážených potravin, plasty a odpad obecně, cestování letadlem nebo i autem a mnoho dalších drobných změn, který v globálu přispějí ke změně.
