Prezident by měl jmenovat profesory bez ohledu na osobní animozity, říká rektor Marek Vochozka

V první řadě gratuluji k profesorskému titulu. Jaké zažíváte nyní pocity? Přeci jen během jedné desetiletky jste stihl převzít vedení školy, stát se docentem a profesorem.
Člověk stále přemýšlí nad tím, jaká cesta je před ním. Beru to tak, že to jsou dílčí kroky k tomu hlavnímu cíli, kterým je posunout VŠTE dál, co se týče kvality výuky a jejího vnímání veřejností. Samozřejmě, chceme také získávat vyšší úrovně akreditací a pokračovat ve výzkumných pracích. Naším polem působnosti stále zůstává vyloženě region. Nemáme úplně ambici na přesah do celé republiky. Jako jediná technika v kraji chceme povzbudit především jih Čech.

Jaké zásadní milníky má za tu dobu škola za sebou?
Odpověď je pro mne osobně obtížnější vzhledem k tomu, že se nerad ohlížím zpět, protože se v tom už neskrývá žádná výzva. Jelikož rád počítám, zkusím vypíchnout ty nejpodstatnější rozdíly. Když jsme začínali, byli jsme v pronajatých prostorách. Dneska disponujeme majetkem v řádech několika stovek milionů. Když jsem začínal, bylo tady 380 studentů a víceméně žádný účastník celoživotního vzdělávání. Dneska je těch studentů přes čtyři tisíce a dalších pět set čtyřicet osob máme v takzvaném „celoživotku“. Tehdy jsme měli predikovaný jeden studijní obor a jeden v hodně rané fázi. Dnes nabízíme ekonomiku podniku, stavitelství, strojírenství a logistiku. V té době tady neběžel žádný výzkumný grant. Dnes jich běží celá řada. To jsou ty počitatelné věci. Zásadním milníkem bylo také překonání nesouladu s Ministerstvem školství v roce 2010. To mělo ohromné dopady, které si málo lidí dokáže představit. Narovnávali jsme tehdy způsobenou škodu tři roky. Ze dne na den nám škrtli přes čtyřicet procent příspěvků a nedostali jsme se k financím, na které jsme měli nárok. Byla to velmi těžká doba.

Jaké jméno má nyní podle vás VŠTE?
Jsem s touto školou bytostně spjat a je pro mne složitější hodnotit. Škola vznikla v roce 2006 jako veřejná instituce na doporučení OECD (pozn. red. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a měla reprezentovat jiný segment škol, než tady do té doby byly. Ve výsledku to znamená, že náš absolvent by měl mít sice trošku širší zaměření své odbornosti, ale měl by být schopen po absolvování studia podat profesionální výkon v zaměstnání. Doporučení tehdy předpokládalo, že tento segment škol bude významnější. Dnes tu jsou takové školy jen dvě. Jsme to my a Vysoká škola polytechnická v Jihlavě, která vznikla dva roky před námi. Z logiky věci nám řada lidí nepřála, řada nám nepřeje do dneška, a tak jsme museli překonávat i odpor některých institucí. Ze strany veřejnosti pak pramenila určitá nedůvěra. Celkově si myslím, že když pominu porodní bolesti, které přetrvávaly roky, tak jsme bráni jako mladá a progresivní instituce.

Jaké obory jsou pro školu nyní stěžejní?
Jako stěžejní beru všechny. Naším cílem je pokrýt tu největší poptávku podnikové praxe. Řada škol se soustředí na velmi úzce zaměřené obory s tím, že v nich vychovají špičkového odborníka. Mohou to ale být odborníci, kterých je ročně žádáno v řádech jednotek. Naopak náš dopad by měl být významně širší. Snažíme se vše koncipovat tak, aby uplatnění studentů bylo poněkud univerzálnější a aby po ukončení studia neměli problém sehnat práci.

VŠTE disponuje poměrně uznávaným Ústavem znalectví a oceňování. Byl zřízen v roce 2015. Jak se ústavu daří a jaké má reference?
Je potřeba říct, že jde o jeden ze tří ústavů, které na škole máme. Tento znalecký je určen pro obory ekonomiky, strojírenství a stavitelství a usilujeme o dopravu. Nemůžeme zatím zveřejnit bližší detaily, protože jsme vázáni mlčenlivostí. Zakládali jsme ústav i s tím, že jsme chtěli odborně pomáhat při řešení složitých soudních sporů. Řešili jsme oceňování velkých podniků a také významy korunových dluhopisů. Děláme velmi zajímavé a prestižní případy a můžu říci, že se v oboru řadíme mezi velmi úspěšné instituce.

Máte čísla, kolik vašich studentů najde uplatnění po dokončení školy?
To je trochu dvousečná otázka. My víme, kolik našich absolventů uplatnění má, je to nějakých 97 procent. Ale složité je to v tom, že metodika výpočtu zahrnuje také ty, kteří nejen odejdou po dokončení na navazující magisterské studium, ale také pokračují v celoživotním vzdělávání. Může se také stát, že student jde po dokončení školy na jazykovou školu. I to se do statistiky počítá. Dá se tedy říct, že toto číslo je ovlivněno řadou faktorů. Rozhodně je ale nad celostátním průměrem.

V roce 2016 podepsala vaše škola memorandum o spolupráci se společností Huawei. Jak se spolupráce vyvíjí?
Zajímavá otázka. V tuto chvíli žádná spolupráce v podstatě neprobíhá. Po mediálních kauzách firma přestala komunikovat úplně, ale pravdou je, že v tom, co bylo hlavním cílem, se ne vše zcela rozběhlo. Je to tak, že jednou z technologií, na které Huawei pracuje, je rozpoznávání obličejů. Firma dosahovala vynikajících výsledků při rozpoznávání obličejů Asiatů, ale už ne Evropanů. To měl být cíl a úkol našeho výzkumu. Nicméně nerozběhlo se to proto, že společnost Huawei nedodržela první smlouvu a nedodala zařízení pro řešení experimentu.

Dá se tedy říci, že spolupráce ani nezačala?
Spíše bych to řekl tak, že začala, ale nerozběhla se. To je přesnější. Problém byl vyloženě v komunikaci s firmou Huawei.

Takovým českým koloritem jsou strasti kolem jmenování nových profesorů českým prezidentem. Co si o tom všem myslíte vy?
Můj názor stále přetrvává. Osobně bych svěřil jmenování profesorů rektorům vysokých škol, na nichž proběhlo profesorské jmenovací řízení. Říkám to takto v jedné větě, ale je to výsledek dlouhých úvah, sledování diskuse na úrovni České konference rektorů, stejně jako diskuse politické. Ale protože jde o názor menšinový, nepředpokládám, že by uspěl. Nicméně se jím netajím. Role prezidenta republiky je vyloženě ceremoniální, proto by za stávajících podmínek měl jmenovat profesory bez ohledu na to, jestli tam jsou nějaké osobní animozity a bez ohledu na svůj názor. Ke každému uchazeči se vyjadřují desítky kompetentních lidí, na nich bych také ponechal břímě rozhodnutí.

Jaká je podle vás úroveň vysokých škol v tuzemsku? Například v porovnání s okolními státy.
Osobně si myslím, že máme dobrou úroveň vysokých škol. Shodou okolností se mi nedávno dostal do ruky dokument, kde je srovnání našich studentů se zahraničními. Z hlediska kompetencí jsme obstáli dobře. Čeští studenti mají skvělé znalosti a dovednosti. Paradoxní je, že samotní studenti v Česku mají o sobě mnohem horší mínění, než odpovídá skutečnosti. A je to i obráceně. Například studenti z Bavorska mají mínění vyšší než kompetence. Je to dost možná dáno výchovou i stylem prezentace. Našemu národu je mnohem bližší pokora a skromnost a díky tomu i menší průbojnost.

Co byste dělal, pokud byste se nepohyboval ve školství?
Asi bych chtěl být podnikovým ekonomem menšího nebo středního podniku. To by mě velmi bavilo. Takže bych trošku zůstal v oboru.

Jak relaxujete vůbec?
Řekl bych, že nejvíce sportem. S kolegy hraji badminton a squash. Chodím taky běhat, při běhu si asi nejvíce odpočinu.