Je to vůbec poprvé v celé stopatnáctileté historii, kdy návštěvníci zoo mohou spatřit malý přírůstek u kočodanů Dianiných. Jde o zásadní moment, tento druh se totiž moc rozmnožovat nedaří.
Kočkodani jsou přitom v liberecké ZOO po dlouhé odmlce teprve dva roky. Naposledy se tu chovali v roce 1977. „Tento druh u nás opět chováme až od roku 2017, kdy k nám přicestoval chovný pár ze Zoo Ostrava. V následujícím roce ale došlo k výměně, a to opět s ostravskou zoo, kam jsme původní samici z chovatelských důvodů vrátili a ostravská zahrada nám místo ní věnovala dvě kočkodanky nové,“ přibližuje začátky chovu zooložka a kurátorka chovu opic Petra Bolechová.
Podle ní obě samice zabřezly pouhých pár měsíců po svém příjezdu do Liberce. Úspěšné odchovy přitom nejsou u tohoto druhu samozřejmostí. „Momentálně je podle dostupných informací na celém světe chováno pouze 120 jedinců ve 29 zoologických zahradách. V loňském roce se u celé této populace narodilo a přežilo pouhých 8 mláďat,“ doplnila Bolechová.
Pohlaví mláděte zatím zůstává pro libereckou zoo tajemstvím. Bude známo v průběhu několika dní až týdnů, kdy se malý primát začne osamostatňovat a ošetřovatelům se ukáže v celé své kráse. Z důvodu zachování co největší přirozenosti ošetřovatelé nechávají celé tlupě naprostý klid a do odchovu mláděte nijak nezasahují.
Kočkodan získal své druhové jméno díky bílému zbarvení srsti nad obočím, které připomíná čelenku bohyně lovu Diany. Jedná se o pestře zbarveného primáta, který má kromě výrazně bílého hrdla a límce také hnědooranžový hřbet a vnitřní část stehen. Kočkodan Dianin se vyskytuje v Západní Africe od Pobřeží slonoviny po Ghanu. Zde obývá především tropické deštné lesy, ale jsou známy i skupiny kočkodanů vyskytující se poblíž lidských sídel a plantáží. Většinu života tráví tento primát na stromech ve vyšších patrech a v noci odpočívá v jejich korunách.
Kočkodan Dianinžije ve skupinách čítajících 5-13 členů, které jsou tvořeny jedním dominantním samcem a několika samicemi s jejich mláďaty. Členové skupiny se mezi sebou dorozumívají a hájí si své teritorium různými pohyby těla a zvuky. Kočkodani vydávají varovná volání, která se liší v závislosti na druhu predátora. Jiný hlas používají, když spatří orla a jiný například na levharta. Dokáží reagovat pískáním i na varování jiných živočišných druhů, jako jsou veverky nebo antilopy chocholatky. Jejich potravou jsou převážně ovocné plody, listy, semena, květiny a hmyz. Výjimečně si pochutnají i na menších obratlovcích. V přírodě je tento nádherný primát ohrožený ztrátou životního prostředí (kácením deštných lesů) a lovem pro maso. (ZOO Liberec)
