Chorvatsko je ráj, v němž už byl snad každý z nás. Řada národů (včetně některých Chorvatů samotných) nedokáže pochopit zálibu Čechů v masových a pravidelně se opakujících návštěvách malebného pobřeží Jadranu.
„Proč zrovna Chorvatsko?“, ptají se a argumentují rostoucími cenami u Jadranu, přecpanými plážemi, malebností jiných (sousedících) států, zvyšující se kupní sílou Čechů zpřístupňujícím vzdálenější destinace, možnostem rychle a levně cestovat letecky… Všechno marné. Chorvatsko je zkrátka „naše“ destinace. Ale co o Chorvatsku doopravdy víte?
Základní informace určitě ano: Chorvatsko, nový členský stát Evropské unie (1. 7. 2013), má 4,2 milionu obyvatel, z 90 % katolických křesťanů, žijících na 56.542 km2 v subtropickém pásmu jižní Evropy. Chorvatsko sousedí s Bosnou a Hercegovinou, Maďarskem, Srbskem, Černou Horou a Slovinskem, přičemž chorvatské pobřeží má celkem 5835 kilometrů (včetně ostrovů). To samozřejmě tuto zemi předurčuje k silné orientaci na turistický ruch a zásadně ovlivňuje skladbu ekonomiky.
Ta je ve velké míře orientována na služby, především na ty spojené se zmíněnou turistikou. Obchodování s nemovitostmi, pronájmy nemovitostí, obchodní činnost, provoz hotelů a pohostinství vygenerovaly v minulém roce téměř 39,1 % celkového hrubého domácího produktu, rekordní výsledek za posledních 5 let. V roce 2013 chorvatské statistiky zaznamenaly celkem 12,4 milionu turistů, z čehož 10,9 milionu tvořily zahraniční osoby. Celkem bylo v Chorvatsku realizováno 64,8 milionu placených noclehů, což je o 7 % více než v roce 2012. Oficiální statistiky v roce 2013 reportovaly 652 tisíc příjezdů turistů z České republiky, což z nás dělá až pátou turistickou velmoc po Německu (1,9 milionu), Slovinsku, Itálii a Rakousku. Reálná čísla jsou však pravděpodobně vyšší, minimálně u České republiky a již zmíněném odhadu počtu českých turistů atakující ročně jeden milion. Ačkoliv je Chorvatsko premiantem v zavedení registračních pokladen povinně připojených na internet 24 hodin 7 dní v týdnu, nějaká ta transakce se přeci jen může „zatoulat“ v šedé zóně, tj. mimo spáry berního úřadu a tím i statistik. Tak nebo tak, lze očekávat, že se segmentům spojeným s turistikou bude dařit stále více.
To se bohužel nedá říct o kdysi pýše Chorvatska, kterou bylo zemědělství zahrnující také rybolov a lesnictví. Tento sektor zaměstnával na začátku 90. let 15 % všech oficiálně pracujících Chorvatů a Chorvatek (a další neoficiálně) a generoval téměř třetinu HDP. Nyní se však na hrubém domácím produktu podílí méně než pěti procenty (2013: 4,82 %). Zajímavostí je, že 33 % zemědělské půdy je ve státních rukou. Tvrdá manuální a relativně málo placená práce, snižující se výskyt ryb jakožto výsledek masivního a technologicky dokonale propracovaného profesionálního rybolovu, rozmary počasí a rostoucí byrokracie a kvóty po vstupu do EU si v tomto tradičním odvětví přímořského státu postupně, ale nemilosrdně vybírají svou daň. Zemědělství se zkrátka stává zajímavé pro stále menší počet mladých Chorvatů. Že by si již bruselští úředníci brousili zuby na další odbytiště evropských dotací z peněz daňových poplatníků?
Zhruba pětinu HDP Chorvatska tvoří průmysl, z 85 % tažen zpracovatelským průmyslem. S ohledem na ráz krajiny nepřekvapí, že stavebnictví se zde příliš nedaří – sektor aktuálně velmi stagnuje a navíc podíl na HDP činí jen o málo věší dílek než u zemědělství (2013: 5,1 % HDP). Energeticky nesoběstačné Chorvatsko (elektrickou energii importuje zejména ze slovinské jaderné elektrárny Krško) si hodně slibuje od těžby ropy a zemního plynu v šelfu Jaderského moře. V dubnu letošního roku započalo první kolo výběrového řízení na udělování licencí, v březnu 2015 by měla být vydána první povolení.
Celkově vzato si chorvatská ekonomika nevede moc dobře. Je výrazně sezónně orientovaná, trpí vysokou nezaměstnaností přesahující 20 %, strukturálními problémy a nízkou konkurenceschopností. Navíc se stále ještě „nevyhrabala“ z ekonomické krize započaté v roce 2008. V roce 2009 chorvatský HDP reálně poklesl o 6,9 procenta a od té doby stále klesá, vloni o 1 %. Deficit státního rozpočtu v roce 2009 činil 2,87 % HDP, což byl nejlepší výsledek v následujících letech (2010: -4,19 %; 2011: -4,20 %; 2012: - 3,99 %). Vloni chorvatští politici „zasekli“ v rozpočtu další sekyru v relativní výši 3,51 %, když nastavili výdaje podle naprosto nereálné prognózy růstu o 1,8 % HDP. Podíl dluhu na HDP vystoupal na úroveň přesahující 65 % HDP.
Pro Chorvatsko tak budou v následujících letech naprosto zásadní tři věci:
Hlavně třetí poslední bod bude hrát klíčovou roli. Podíl přímých zahraničních investic (FDI) do Chorvatska se pohybuje pod dvěma procenty, což je žalostně málo. Chorvatská vláda toto musí změnit a zlomit nedůvěru zahraničních investorů. Ideální řešení se nabízí v podobě privatizace státních firem, kterých mají chorvatští politici ve svých „spárech“ stále hodně, a to nejen v síťových odvětvích jako železnice, energetika lodní doprava, chemický průmysl.
____________________________________________________________________________
Zdroje informací: Eurostat, Businessinfo, Státní statistický úřad Chorvatska, Gospodarska kretanja HR, MZV ČR.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
