Pavla Novotného netřeba představovat. „Dělník bulváru na odpočinku“, jak se na Facebooku nazývá, už nepůsobí vrásky na čele celebrit. Od loňského roku vede pražskou městskou část Řeporyje jako starosta. Sám přiznává, že nyní zažívá jedno z nejšťastnějších životních období. Ruce pryč od bulváru ale nedává. Nutkání věnovat se žurnalistice stále přetrvává.
Pavle, jaké teď prožíváte období?
Pracovní. Nikdy jsem tolik nepracoval. Zaměstnávají mě především dvě věci – Řeporyje a děti. Nevím, co se to děje, ale dřív jsem asi předstíral, že pracuji. Nebo jsem nevěděl, co je to pracovat. Teď mám asi nejhektičtější období, co si pamatuji.
Ani v bulváru jste tolik nepracoval?
Ale jo, dřel jsem tvrdě. Vždyť jsem vedl redakci. Ale asi jsem měl jen pocit, že pracuji.
A naplňuje vás vaše starostování?
To je právě další věc. Naplňuje. Připadám si nějaký šťastný a přijde mi, že i lidi kolem jsou teď šťastnější. Máma je ráda, že nedělám v bulváru. Táta je taky rád. On mi teda nikdy nevynadal ani za bulvár, ale teď na něm vidím, že se mu to líbí. Sestra, manželka, děti. . . Všichni mi teď přijdou spokojenější.
Rozmlouval vám někdo kandidaturu ve volbách?
No jistě. Máma se bála, že bude ostuda, že to nemůžu nikdy vyhrát a podobně.
Upřímně, nebála se ostudy také ODS?
Já jsem přesvědčen, že se bojí doteď. Asi tomu nebudete věřit, ale nabízím jednou měsíčně svůj odchod a oni mi vždycky zavolají, ať neblbnu. Ta strana mě vždycky podrží, až je to pro mě nepochopitelné. Ani náznakem mi ODS nikdy nic neřekla, proto ji miluju. Jen jsem dostal doporučení, že bych měl být někdy méně sprostý.
Kdo ze strany vám volá? Petr Fiala?
S ním jsem nikdy nemluvil. Mám k němu respekt a popravdě se ho trochu bojím. Vždycky mě podrží paní Udženija. Myslím, že mě má rád i Filip Humplík a Tomáš Portlík. Když volá Portlík, vím, že jsem něco provedl. Když volá Sandra (pozn. red. Alexandra Udženija) vím, že předseda chce, abych něco nedělal.
Máte nějakou vyšší politickou ambici, než v komunální politice?
To je těžká otázka. Jsou tam dva problémy. Často si říkám, že jsem nevolitelný mimo Řeporyje, ale asi to nebude úplně pravda. Také si nedokážu představit, že bych měl hrát takové ty partajní hrátky. Neměl bych na to náladu ani čas. Mám dvě dcery, těm se chci věnovat. To je pro mě podstatné. Navíc chci něco předvést v Řeporyjích. Nechci být jako lidi od Babiše, kteří sedí na ministerstvech a nic nemají za sebou. Jít do politiky „odspoda“ má spoustu výhod.
Zpět k Řeporyjím. Kolik jste dnes stihl okřiknout lidí parkujících v zákazu zastavení u bankomatu u vašeho úřadu? Už jste místní vychoval a neparkují tam?
Ráno jsem řešil nějakou zapáchající stoku, a pak nějakého bezdomovce, co vylezl z lesíka u stavby. U bankomatu po haló, které jsem vytvořil, skoro nikdo neparkuje.
Představte si situaci, že by u vás v Řeporyjích kandidovalo SPD a dostalo by se do zastupitelstva. Byl byste ochoten je vzít do koalice?
Máte dobrou otázku. Sám víte, že jako ODS nesmíme jít jen s komunisty. Na komunální úrovni si vlastně jako ODS můžeme dělat skoro všechno, co chceme, ale já bych opravu nikdy s SPD do koalice nešel. Já tak hluboce pohrdám lidmi v SPD, kteří zneužívají těch nejslabších a nejhloupějších, že to ani není možné.
V jednom z rozhovorů jste řekl, že byste Tomio Okamurovi pomočil hrob. Myslel jste to vážně?
Ano, naprosto vážně. Stále to platí. To, co dělá on, je obchod s nenávistí a strašení lidí. Jsou to metody, které neuznávám. Hluboce pohrdám tímto člověkem. Kdyby se tu přemnožily vydry, tak půjde proti vydrám. Je to prostě prospěchář.
Takže si myslíte, že to, co Tomio Okamura tvrdí, nejsou jeho názory, ale jen naučené fráze?
Bezpochyby. Jemu to je úplně lhostejné. Je jako kolovrátek. Jednou byl na Barrandově jeho řidič, kterému jsem ukazoval dekorace. Chvilku koukal na ten duel, kde byl hostem Tomio a pak řekl, že jde pryč. Ptal jsem se ho proč a on mi odpověděl, že ho to už nebaví. „Jsou to pořád stejný kecy o uprchlících, pořád to opakuje i v autě. Má to naučený,“ řekl mi. Jak říkám, kdyby se tu teď přemnožily vydry, vystartuje po nich neuvěřitelným způsobem.
Vy jste byl s panem Okamurou na TV Barrandov v téměř každodenním kontaktu. Proč byl právě on tak často zván do politických pořadů pana Soukupa?
Důvod je jednoduchý. On přišel kdykoliv, dokonce i když nám vypadl host. A ono těch hostů do téhle televize moc chodit nechce. Je to docela komické v kontextu toho, koho Soukup volí.
Koho?
To nechci říkat. Je to ale pravicová strana, ale není tak napravo, jak by se mohlo zdát. Mám pocit, že se neustále motá mezi Zelenými, ODS a TOPkou.
Co vás vůbec přesvědčilo, abyste nastoupil na Barrandov?
Potřeboval jsem peníze. Taky málo kdo ví, že Soukup býval normální. V době, kdy dělal Médeu a televizi řídil někdo jiný, tak byl naprosto normální. Sice trošku magor, ale tvrdý advokát, díky kterému jsem se naučil vyjednávat.
Před lety jsme se dohodli, že po dobu jeho vztahu s Brožovou spolu nebudeme dělat. On mě ale ukecával, až jsem to pravidlo porušil. Musím ale říct, že to byla velmi zajímavá životní zkušenost. Viděl jsem věci, které už nikdy v životě neuvidím. Nemá to obdoby ani ve světovém měřítku.
V dobrém jste se ale úplně nerozešli. Není to tak dávno, kdy vás Jaromír Soukup veřejně urazil v jednom ze svých živých pořadů.
Ano, to bylo úžasný. Ve zprávách řekl: „Jdi do prdele, Pavle“. Mimochodem, tohle musel říct, kvůli Brožové. Jsem se jednou opil a něco jsem o ní řekl, nejspíš pravdu. To ji naštvalo, a pak musel tohle říct. Pamatuji si, jak mi všichni psali a volali, ať si to pustím. Pár minut potom jsem dělal rozhovor s Českou televizí, kde se mě ptali, jestli ho zažaluji. Vysvětlil jsem jim, že mě moderátor poslal v hlavním vysílacím čase v první reportáži do prdele. Kdo tohle jen tak zažije? Tehdy jsem mu napsal SMS: „Co děláš, ty vole?“ Soukup si pak se mnou normálně SMSkoval.
Jste přátelé?
Už ne. Mám ho ale furt rád. Průser je, že se zamiloval sám do sebe. Trošku mu k tomu asi přeskočilo. Je to narcista v té nejextrémnější podobě, kterou jsem zažil. Je to šílené, není mu pomoci.
Má jeho nedávno založené politické hnutí šanci na úspěch?
V žádném případě.
Chybí vám bulvár?
Trošku ano. Lhal bych, kdybych řekl ne.
Angažujete se stále v bulváru?
Občas ano. Nedávno jsem si napsal titulní stranu. Jsou to zajímavé návraty.
Co si myslíte o kauze Tomáš Řepka?
Tomáš byl můj kamarád, ale je to asi nejhloupější člověk na téhle planetě, co znám. Vždycky to byl primitiv, kterého zneužívali všichni okolo. Na to doplatil. Po něm jsem ale nešel, zhruba před dvěma a půl lety jsem se rozhodl, že zničím Kateřinu Kristelovou. Udělal jsem pro to hodně. Musím říct, že dlouho jsem se takhle nekousnul.
Proč?
Urazila moji ženu. Ona totiž na každého něco má, ale na mě nemá nic. Všichni se jí bojí, ale já ne.
Vedete s ní stále mediální boj?
Už ne, mediální už ne. Není o čem psát. Pro mě je důležitý, že nemá žádné kšefty, že je zesměšněná a podobně. Vůbec mi nevadí, že jsem se podílel na prosté společenské dehonestaci.
A s Markem Vítem vedete boj?
To není boj. To je povinnost. Jako novinář jsem díky němu poznal, jak špičkový podvodník okrádá hodně bohaté, kterým bere málo, aby to neohlásili nebo hodné chudáky, kteří se pak bojí cokoliv hlásit. Vím, že bojuji s dokonalým zločincem, ale důležitý je ten boj a neustálé opakování, že Marek Vít je podvodník. Varoval jsem před ním spoustu lidí, a také jsem mu spoustu kšeftů překazil.
V jednom z rozhovorů jste také řekl, že nejspíš zaskočíte hodně lidí informacemi, které máte na Ivanu Gottovou. Co jste tím myslel?
Nemám jí rád, protože týrá Karla. Všechny předsudky vůči ní jsou pravdivé. Karla bije, to mi nikdo nevymluví. Přeju jí, aby jí nevyšel její plán, aby se jí nepodařilo Karla Gotta okrást. Bylo by super podělat jí to nějakým dědicem, o kterém neví.
To už je hodně bulvární. Neplánujete po skončení volebního období návrat do bulváru?
Snad ne. Doufám, že ne. Chtěl bych být ještě normální novinář, ale to už asi nestihnu. Psal bych reportáže, rozhovory, krimi a investigaci.
Byl jste hlavní postavou dokumentu Dělníci bulváru. Jak na natáčení vzpomínáte?
Jsem hrozně rád, že jsem do toho šel. Vít Klusák, který dokument režíroval, byl úplně v šoku z charakterů, které jsem mu ukázal. Třeba právě z Kristelové. Ta na mě sedmkrát podala předžalobní výzvu, a pak mi za hodinu říká, jak hezky voním. To bylo překvapující i pro něj. Je to „článkokopka“. Dohromady jsme natočili 300 hodin materiálu. Natáčelo se vlastně při mém konci v bulváru, takže bylo krásně vidět, jak mě to poznamenalo.
Jak velká část dokumentu je realita a jak velkou část jste přehrával?
Trošku jsem tomu přidával, samozřejmě. Někdy jsem možná zbytečně machroval, jindy zas dělal důležitějšího, než jsem byl. Obsahově je to všechno ale realita. Můžu říct, že i díky dokumentu jsme s Vítem Klusákem stále přáteli.
Foto Jan Luxík
