Snad každý v Budějcích zná jeho fotografie z jižních Čech. Jeho snímky získávají na Facebooku stovky lajků. Řeč není o nikom jiném, než o Budějčákovi, který si říká „Tomáši Fotím Nakaši“. Na kaši prý nefotí a z fotek bude i letos tvořit kalendář.
Téměř po roce domlouvání a přemlouvání se s Tomášem scházíme na náměstí. Tomáš se totiž do rozhovoru moc neměl. Nepřijde si prý jako někdo, o kom by se mělo psát. „Já jsem prostě obyčejný Budějčák, smíšek a sportovec. A taky jsem patriot český přírody a Český republiky, který rád fotí,“ začíná povídání.
Opak je ale pravdou. Jeho fotky získávají na sociálních sítích stovky lajků a komentářů. „Zájem a ohlas u fotek mě hrozně těší. Je to super, když někdo napíše, že jsem mu zlepšil den nebo jsem ho inspiroval k nějakému výletu. O to víc, když se teď v posledních letech vrací trend, kdy lidé cestují spíš po domácí půdě,“ říká. Sám čerpá inspiraci u jiných fotografů nebo na Instagramu Jižní Čechy. Vyloženě fotografický vzor ale nemá.
Otázce, jestli se považuje za známého budějckého fotografa, se směje. „Já jsem amatér. Fotím jen na mobil a používám pár filtrů. Rozhodně se tu nepasuju do role nějakého profíka,“ vysvětluje.
Jako každý na internetu, i on se setkává s hatery. „Sem tam se samozřejmě nějaký objeví. Jsem člověk, který respektuje cizí názory, takže pokud je to konstruktivní kritika, jsem s tím v pohodě. Ale když mě tam někdo bude vyloženě urážet, tak to blokuju nebo smažu. Fotím si pro radost, takže to nemám za potřebí,“ vysvětluje.
Nedá mi to, a ptám se, jak vlastně vznikla, jeho přezdívka. „Vzniklo to na basketu, kdy na mě kluci volali „Tomáši, Tomáši, ty si na kaši“. Tak jsem se toho nějak ujal a už mi to zůstalo,“ popisuje. Na kaši prý ale nefotí. „Většina fotek vzniká na cestách, takže řídím, tím pádem nepiju. Ale neříkám, že bych nějaký snímek z Budějc, který pod vlivem „na kaši“ vznikl, nenašel,“ přiznává.
Nikdy ho neomrzí fotit například budějcké náměstí a Budějce a Červenou Lhotu. „Náměstí už ode mě lidé znají na jaře, na podzim, v zimě i v létě. Miluju Šumavu. A teď se chystám na vyhlídku Máj a do Solenic,“ prozrazuje Tomáš. (Rozhovor vznikal v pondělí 12. srpna. Pozn. redakce) Jeho snem je vyfotit si americký Grand Canyon.
Ačkoliv to vypadá, že Tomáš každý den jezdí jen po výletech a fotí, není to jeho práce. Tu ale může se svým koníčkem hravě spojit. „Od roku 2004 pracuju jako obchodní zástupce místního mapového centra, takže pořád jezdím po krajině. Navíc dělám roadshow pro pár automobilek. Díky tomu můžu fotit nejen na jihu, ale i po republice,“ vysvětluje.
Jeho fotky vznikají hlavně pro radost. Každý rok se je ale snaží využít i jinak. „Nápad vznikl asi před třemi lety, kdy mě napadlo, že když se lidem ty fotky líbí, tak proč jim nedat nějaký vyšší rozměr. Proto dělám každý rok kalendář, který pomáhá vždy vybrané organizaci. Prvně to šlo na městský útulek, pak třikrát na Dětský domov v Žíchovci. Tenhle rok ten kalendář vyjde v prosince znovu. Hrozně mě těší, že chtějí lidi takhle pomáhat,“ prozrazuje.
O přechodu na klasický foťák sice uvažoval, focení na mobil je podle něj ale jednodušší. „Já jsem si foťák samozřejmě pořídil, zainvestoval jsem i do techniky. Ale… Každý ví, jak rychle třeba zapadá slunce, pro mě je jednodušší vytáhnout telefon a cvaknout to hned, než dlouze nastavovat foťák. Když jsem si ho pořizoval, přítelkyně mi říkala „Ty stejně pořád budeš fotit na telefon.“ No a měla pravdu…,“ uzavírá.
