Zatímco v západních zemích mají pracovníci bezpečnostní agentur stejný plat jako policisté, musí ze zákona absolvovat náročný výcvik a často policii na různých misích zastupují, v Česku zatím nemá práce ve fyzické ostraze potřebný kredit. Může za to nedostatečná legislativa, myslí si Jan Peroutka, ředitel SECURITAS ČR, největší české bezpečnostní agentury s globálním zázemím. Podle něj budou strážní v budoucnu nikoliv pouzí pochůzkáři, ale spíše operátoři chytrých technologií.
Práce v bezpečnostní agentuře není v Česku vnímaná jako příliš prestižní. Čím to podle vás je?
Kvůli celkově nízké úrovni těchto služeb na trhu. To je dáno chybějícím zákonem. Zatímco jinde ve světě má práce strážného přísné legislativní ukotvení – například musí absolvovat desítky hodin povinného školení – u nás může podnikat v tomto oboru prakticky každý. Tomu odpovídají i platy v nejnižší cenové kategorii, úroveň zaměstnanců a vnímání veřejnosti.
Jsou na tom soukromí strážní v Evropě lépe?
Rád používám srovnání se Švédskem, kde sídlí naše mateřská společnost. Tam dostává „sekuriťák“ v průměru 126 švédských korun na hodinu, zatímco policista 130 korun. Jde o pěkné povolání na celý život. Člověk může být strážným a postavit dům, vychovat děti, jezdit na zahraniční dovolenou…
Přesto, pracovat jako ostraha v obchodním centru nepůsobí zrovna jako zábavná práce.
A přitom může být! Takový strážný ve švédském supermarketu je totiž v poměru velmi drahý. Provozovatel obchodu si musí tedy dobře promyslet, zda jeho práci nemohou zastat chytré technologie, například kamery, nebo zda takového strážného lépe nemůže lépe využít a pověřit zodpovědnějšími úkoly, aby neměl žádné prostoje. Pak to může být i velmi zábavné.
Zmínil jste technologie. Jaké z nich už teď v Česku nejvíce ovlivňují vaši práci?
Často jde o celá komplexní řešení – například bezobslužná vrátnice. Dnes už není třeba tým vrátných, kteří budou ve třech směnách hlídat vchod do továrny a zapisovat osoby a auta do papírových knih. Kamery přečtou SPZ, závoru můžete zvednout automaticky, turnikety a přístupové karty zajistí kontrolu přístupu. Dokonce namátkovou kontrolu zaměstnanců, zda někdo nevynáší ven kradené zboží, může provést operátor vzdáleného dispečinku s pomocí kamery. Vždy je však důležité posuzovat bezpečnost objektu jako celek.
Takže se vrátní do budoucna mohou se svou práci úplně rozloučit?
Obvykle nejde zajistit vše úplně automaticky – typické řešení je, že místo třech vrátných máte jednoho, který má v ruce tablet s elektronickým evidenčním systémem. Podobné je to u elektronické recepce. Ta obvykle nenahradí personál úplně, ale třeba místo dvou či třech recepčních máte jen jednu, zbytek obslouží elektronický panel, kde se může návštěvník odbavit sám.
Jak je to s pochůzkáři, kteří kontrolují průmyslové objekty? Seberou technologie práci i jim?
Ochranu perimetru, tedy obvodových zdí či plotu areálu daleko lépe zajistíte s pomocí chytrých kamer. Ty vám automaticky nahlásí jen situace, kdy někdo narušil vymezenou zónu. My jsme například před pěti lety zavedli speciální službu video dohledu, kdy jsou bezpečnostní kamery s analýzou videa instalované společně s reproduktorem a připojené k našemu pražskému operačnímu centru. Takže narušitele, který se snaží dostat do objektu, může operátor přímo oslovit v reálném čase: „Vy, pane v modré bundě, opusťte prostor!“ To má v podstatě 100 % účinnost a zloděj okamžitě uteče. A na rozdíl od strážného, který vykoná jednu obchůzku za hodinu, kamery střeží objekt neustále.
Takže člověka plně nahradí kamery, a ještě zvýšíte bezpečnost?
V tomto případě rozhodně ano, místo lidí na místě je tu operátor dohledového centra v Praze, který ovšem takto hlídá desítky dalších objektů. Naši kolegové z Německa se při návštěvě našich klientů vždycky diví: „Proč máte ve fabrice strážného v době, kdy je zavřená? Když tam nikdo není, nemusí tam přeci být ani strážný.“ Abychom nahradili hlídače úplně, potřebujeme ale ještě další věci – například automatický přístupový systém u vchodu, závoru nebo turniket, a dále mít pojistku v podobě mobilní patroly, která okamžitě přijede v případě incidentu. To vše dohromady ale už dnes i v Česku vyjde levněji než člověk.
To znamená, že v budoucnu budou místo svalnatých mužů potřeba jen IT manageři?
Dobrá kondice bude vždy potřeba! Ale je to zajímavé sledovat v globálním kontextu. Někdy před třemi roky panoval v Securitas názor, že fyzická ostraha je zcela mrtvý produkt. Lidi prostě zcela nahradí kamery, senzory, alarmy a automatické systémy, do budoucna možná roboti. To se ale nepotvrdilo. Přes všechen technologický pokrok a digitalizaci procesů se ukazuje, že člověk bude v našem oboru vždycky zapotřebí. Bude to ale čím dál více spíše operátor, specializovaný strážný schopný ovládat smart technologii.
Platí to i v Česku, nebo je zde stále větší poměr fyzické práce?
Počet našich zaměstnanců klesá, a to hlavně díky optimalizaci práce. Například online systémy pro organizaci a evidenci práce umožňují lépe měřit práci ostrahy a následně plánovat kapacity. Zatímco v roce 2013 jsme v Česku zaměstnávali 4500 lidí, dnes již jen 3700. V našem pražském operačním centru hlídáme vzdáleně 13 000 objektů a nově zde spravujeme i 500 chytrých kamer v systému, o kterém jsem mluvil. Ty nahrazují mnoho místních strážných, přitom systém zvládnou obsloužit pouze 3 operátoři. Stále hledáme nové lidi, ale čím dál méně pro tu základní ostrahu starého typu.
Pokud se podíváme dále do budoucnosti, jak bude vypadat práce bezpečnostní agentury za deset, dvacet let?
Velkým trendem jsou velká data. Pokud dokážete ve velkém shromažďovat údaje o kriminalitě nebo incidentech, rizicích, a také o práci ostrahy, můžete daleko lépe plánovat. Například ve Velké Británii má již Securitas všechny údaje o své práci digitalizované v systému, který sdílí s policií. To má samozřejmě ohromný efekt pro zlepšení bezpečnosti pro celou společnost. U nás již nástroje pro digitalizaci procesů používáme, 100 % elektronickou evidenci všech procesů plánujeme v blízké době.
Kromě sdílení společných databází, se ale vaše práce setkává s prací policie i v jiných oblastech. Stává se, že někde policii vyloženě nahradíte?
Ano, a zde vidím další trend. Čím dál více se stává, že bezpečnostní agentury nahrazují polici tam, kde je to prostě výhodnější. Dříve například existovala železniční policie, dnes ochranu ve vlacích Českých drah, snad výjimkou mimořádných událostí, provádí Securitas. Myslím, že podobně jako je to v západních zemích, budou v budoucnu bezpečnostní agentury outsourcovány pro práci i na jiných místech, typicky například u soudů či na letištích.
Kde podle vás Česko potřebuje větší bezpečnost?
Velkým tématem je stále kriminalita v práci. Ve firmách převládá chybný názor, že největší bezpečnostní hrozby přicházejí zvenku, od zlodějů, lupičů a podvodníků mezi zákazníky. Z dostupných statistik ale jasně vyplývá, že dva ze tří vyšetřovaných podvodů způsobí zaměstnanci, nebo se na nich přímo podílí. Existuje proto celý obor, kterému se říká compliance managment – tedy způsob řízení firmy, který pomáhá předcházet interní kriminalitě.
A co další hrozby, například terorismus?
Ochrana měkkých cílů je samozřejmě v Evropě velmi diskutovaným tématem. Například naši kolegové v Turecku musejí řešit ochranu nákupních center, jaká nemá u nás obdoby – všichni návštěvníci procházejí rentgenovými branami u vstupu, každé auto u vjezdu do garáže musí být zkontrolováno kvůli výbušninám. Je to nesmírně nákladná služba, ale bez toho tam by zákazníci centrum prostě nechtěli navštěvovat. Můžeme být rádi, že takovou situaci u nás zatím nemáme.
