Bude to pěkná nálož, říká Jakub Vlček o nejtěžším cyklistickém závodě. V sedle kola se chystá objet svět

Kdy se zrodila myšlenka, že se zúčastníte World by Bike Challenge?
Na Erasmus do Norska jsem jel na kole, při té cestě jsem si říkal, že by bylo hezké vyjet z Čech a vrátit se domů z druhé strany. Něco podobného chtěl dokázat koncem patnáctého století mistr světa ve stavění vajíček na špičku Kryštof Kolumbus – trhan v pláštěnce, který omylem objevil Ameriku, jak se říká v Červeném trpaslíkovi. Začal jsem trochu googlit, zjistil jsem, že existují celkem jasná pravidla pro objetí zeměkoule a že se v tom samozřejmě soutěží. No a bylo vymalováno…

Celý závod vám zabere hodně času. Jak na to reagovalo okolí a rodina?
Nemám úplně ve zvyku sdělovat všechny svoje nápady hned, jak mě napadnou. Rodina i přátelé si zvykli, že když už s nějakým nápadem přijdu, myslím to vážně, a že nemá cenu protestovat. Takže to dobrovolně, rádi a s nadšením museli přijmout.

Je to zatím nejtěžší závod, který vás čeká?
Nerad hodnotím věci předem, ale podle všech parametrů to objektivně bude pěkná nálož.

Není to první těžký závod, který vás čeká. Jaké další podobné závody máte za sebou?
Mojí prvotinou byl závod přes Česko a Slovensko 1000 Miles Adventure. Dva týdny před startem mi zavolal pořadatel Honza Kopka, že se jim uvolnilo místo, tak jsem si koupil kolo, kouknul se na mapu a vydal se na start. Po nějakých 10-11 dnech v luxusním lijáku jsem se dostal do cíle na sedmém místě.

Následovala již zmiňovaná cesta na Erasmus do Tromsø. To sice nebyl závod, ale tahle čtyři tisíce kilometrů dlouhá cesta za šestnáct dní mě motivovala k dalšímu závodu.

Tím byl Transcontinental Race – závod bez podpory přes celou Evropu z Belgie do Istanbulu. Vzdálenost 4200 kilometrů mi zabrala dvanáct dní (průměrně 350 kilometrů/den) a vysloužil jsem si sedmé místo. V Chorvatsku mě trochu zdrželo auto, které mi nedalo přednost. Následný servis polámaného kola a řešení s policií zabralo asi 10 hodin.

Za zmínku ještě stojí expedice na Island, který jsme projeli křížem krážem vnitrozemím.

V čem je závod, na který se chystáte, specifický?
If you want longer race, find a bigger planet. To má v podtitulu. Vždycky mě bavilo „čmárat kolem po mapě“. WbBC je super v tom, že vede z A do bodu A, ačkoli jedete pořád jedním směrem.

Jakub Vlček v Budějovickém Budvaru, pro který pracuje.

Jaká jsou pravidla a kolik účastníků na startu se očekává?
Zjednodušená verze je zcela jednoduchá: 14. června 2020 závodníci vyrazí od Vítězného oblouku v Paříži východním směrem. Kdo se vrátí jako první z druhé strany, je vítěz. Jo, mimochodem, v mezičase musí objet svět.

To znamená následující. Ujet alespoň 28 tisíc kilometrů (délka souše na rovníku), jet stále východním směrem (vzdálenost ujetá západně se nepočítá), protnout dva protilehlé body na zeměkouli, bez jízdy v háku v jakékoli podobě, bez cizí pomoci, pohybovat se na severní i jižní polokouli. Zkrátka nelze najezdit 28 tisíc kilometrů kolem Paříže, pak si koupit letenku kolem světa a tvrdit, že ho člověk objel na kole. Jezdci jsou kontrolováni pomocí GPS. Je to zároveň pokus o stanovení nového Guinessova rekordu.

Dle předběžných informací by mělo jet zhruba padesát závodníků. Před třemi lety startovalo 20-30 lidí, mám pocit.

Jde se vůbec na podobný závod připravit? Pokud ano, jak?
(Smich) Blbě. Chce to jezdit na kole, dodržovat regeneraci a mít k tomu nějaký kompenzační sport, aby si člověk neodrovnal záda. Za mě je ideální lezení.

Důležité je mít srovnanou hlavu a schopnost sebemotivace. Určitě přijdou situace, kdy se na to člověk bude chtít vykašlat. Ten pocit je potřeba přemoct a pokračovat, i když to třeba nepůjde zrovna podle plánu.

Za trénink hlavy by se dala považovat taková vylomenina, co jsem jel teď v sobotu. Jmenuje se Everesting a spočívá v tom, že si člověk vybere kopec, na který vyjede tolikrát, aby nastoupal výšku Mt. Everestu. Já si vybral Kleť, přece jen je to nejvýznamnější kopec v okolí. Abych nastoupal požadovaný počet metrů, potřeboval jsem to vyjet 15x, což zahrnuje vzdálenost 340 km, která mi zabrala přes 20 hodin. Asi bych doporučoval se podobných výzev chytat spíš v létě, tři pětiny jsem jel po tmě, byla dost zima. Dolů jsem jezdil v péřovce.

Máte spočítáno, na kolik takový závod jednoho účastníka vyjde?
Zadarmo to není, no. Kromě vybavení budou potřeba prostředky na život na 4 měsíce. Nejsem zrovna rozhazovací typ, ale vzhledem k tomu, že je to závod, není úplně prostor pro nadměrné šetření. Občas nějaké ubytování a letenky, které nelze naplánovat úplně dopředu. Já si nepotrpím na luxus v ubytování, dost často budu spát normálně venku pod širákem, ale potřebuji jíst, co si tělo žádá – vyváženou bohatou stravu.

Jak celý závod probíhá? Budete mít s sebou doprovod?
V podstatě dost nudně a nezáživně, vyrazíte, a pak čtyři měsíce jen sedíte na kole a šlapete. (smích) Každý si volí svojí trasu, takže se ani s ostatními závodníky člověk moc nepotká.

Jakýkoli doprovod je dle pravidel zakázán.

Co všechno si s sebou povezete na kole?
Všechno, co budu nutně potřebovat, ale zároveň toho nesmím mít moc, aby kolo nebylo zbytečně těžké. Říkám tomu, že si sbalím čtyři švestky – o jednu švestku méně, než je komfortní. Mám brašny pod sedlem, na řídítkách a pod rámovou trubkou. Do toho se musím sbalit. Spacák, oblečení, základní nářadí a náhradní díly, GPS, powerbanka atd. Doplňovat budu jídlo a vodu. Ta s hmotností dost zamává.

Je v něčem specifické kolo, na kterém vyrazíte?
Ano, chtěl jsem kolo, které bude přesně odpovídat mým potřebám. Když sedíte na kole celý den, je důležitý poměr mezi efektivitou a pohodlím.  V tomhle mi svým osobním přístupem vyšla vstříc Festka. Dělají kola na míru, disponují přístroji na měření a vývoj nových rámů a mají neomezené možnosti designu. Řešíme ideální geometrii rámu, jeho tvrdost, posed, řídítka, způsob brždění i volbu vhodných kol tak, aby vše dávalo smysl pro takový závod.

Máte kromě kola ještě jiné koníčky?
Samozřejmě. Převažují outdoorové aktivity, považuji se za horolezce. V Čechách lezu hlavně na pískovcových věžích v Českém ráji, v Adršpachu a v Labáku. Mimochodem, občas se tam dopravuji na kole. Mám hrozně rád Alpy, které poskytují široké možnosti všech druhů výstupů. Nejraději mám alpinismus v čistém slova pojetí. Třeba i několikadenní výstupy prudkými stěnami v mrazivých podmínkách. To člověku trochu posune komfortní zónu. Za zmínku určitě stojí výstupy severní stěnou Cimy Grande v Dolomitech, 1200 m vysokým Wolkerovým pilířem v severní stěně Grand Jorasses v masivu Mont Blancu, kilometrovou jižní stěnou Marmolády nebo zimní výstup na Matterhorn. Nejvíc si vážím hned svého prvního alpského výstupu - 1800 m vysoké severní stěny Eigeru v zimě. To byla docela záživná zkušenost.

Mou další vášní je moje práce. Třetina dne je dost velký časový úsek, a proto jsem rád, že patřím k těm šťastlivcům, kteří práci neberou jen jako zdroj obživy. Miluji pivo jako nápoj, jeho výrobu, bavím se jeho výzkumem a s oblibou o něm přednáším. Vždyť je to takové naše národní zlato.

S oblibou říkám, že kolo, lezení a pivo mě inspiruje celý můj život.