Barbora Vacková, organizátorka konference a lektorka z GrowJOB Institute, měla při výběru řečníků velmi šťastnou ruku. Šestý ročník konference Leadership Brno propojil na brněnském pódiu ex-prezidenta, ředitelku věznice, přednostu dětské onkologie, úspěšné podnikatele, armádního generála a další lídry.
Na první pohled tuto skupinu spojuje pouze jedna věc – práce s lidmi. Během večera se ovšem ukázalo, že to není zdaleka vše. Řečníky z konference spojuje také lidskost, pokora, odvaha a ochota pomáhat druhým. Zaznělo, že by měli lídři zůstat v kontaktu s lidmi a naslouchat jim. Dát jim prostor rozvinout své schopnosti a posouvat se vpřed. Díky upřímnosti řečníků vzniklo silné propojení s pěti stovkami posluchačů, které je povzbuzovali svým nadšením, smíchem, ale i dojetím, slzami a několikanásobnými ovacemi ve stoje.
Jako první vystoupila dáma v uniformě, Gabriela Slováková, ředitelka Věznice Kuřim. Gabriela má pod svým vedením na 300 zaměstnanců Vězeňské služby. Její zpočátku vtipně laděný vstup zvážnila informacemi o 120% obsazenosti českých věznic, úskalími vedení dvou rozlišných skupin vězňů a zaměstnanců věznice. Gabriela se při svém působení zaměřuje na zlepšení počáteční pozice vězňů pro návrat do běžného života a snižování stigmatizace vězněných osob a jejich rodin. Proto zprostředkovává kontakt vězňů s veřejností prostřednictvím jejich účasti na přednáškách ve školách a na běžeckých závodech. Odměnou jsou pak bulvární titulky typu „Vězni běží Prahou bez ostrahy“. Absurdnost těchto „burcujících“ výkřiků Gabriela Slováková zhodnotila konstatováním, že pokud bude za měsíc některý z těchto vězňů propuštěn, pojedou s ním tito novináři klidně autobusem nebo metrem, aniž o tom budou vědět. Z jejích slov velmi důrazně vyplynulo, jak důležité je formovat druhé příkladem. Pokud by se ona sama na své podřízené nebo na vězně mračila, neodpovídala jim na pozdrav, těžko se jí podaří změnit atmosféru kolem sebe, těžko dokáže mít jejich důvěru a těžko v pozici obvykle určené mužům uspěje a zároveň zůstane sama sebou.
Jako druhý vystoupil přednosta Kliniky dětské onkologie v Brně, profesor Jaroslav Štěrba. Tomuto muži vděčí za život a naději mnoho rodin dětí, které už byly zdravotnictvím odsouzeny k „dožití“ a čekání na smrt. K tomu, aby mohl medicínu dělat pro co největší počet uzdravených dětí s co nejmenšími následky, vedla dlouhá cesta bojů proti mašinérii státního zdravotnictví, která dětskou onkologii nechávala na pokraji svého zájmu, neumožňovala ani její fungování, natož výzkum a vývoj. Stejně jako nenajdeme mezi dvěma lidmi na světě naprosto totožnou DNA, neexistuje ani naprosto totožně vyhlížející a reagující nádor. Z tohoto důvodu je zastáncem takzvané personalizované léčby, kdy se snaží nejprve přesně nádor popsat a následně vytvořit léčbu na míru. Neopomíjí psychiku dětských pacientů a jejich rodin, z tohoto důvodu je také obhájcem virtuální komunikace, která může dětem izolovaným při léčbě na oddělení pomoci zachovat interakci s vrstevníky a alespoň na chvíli je vrátit do „normálního“ světa. Mluvil také o častém syndromu vyhoření u personálu. O tom, jak dosahuje minimalizace pochybení i u mladých nezkušených kolegů. Ukázal, že i přes to všecko, co v životě dokázal, je stále pokorným, empatickým a laskavým člověkem, který se jednoduše snaží dělat svou práci co nejlépe.
Blok věnovaný předsudkům a práci na hraně uzavřela Slovenka Janette Motlová. Vzrůstem drobná žena romského původu, která se v dětství drhla drátěnkami a solí, aby měla světlou pleť (prý díky bohu, že tenkrát nebylo savo), založila organizaci EDUMA, která pomáhá znevýhodněným dětem – ať už sociálně slabým, hluchým, z národnostních menšin či nefunkčních rodin, a jejím podtitulem je „Přes emoce k poznání“. Důležitost emocí vnímá už od dětství, kdy ji maminka učila, aby se nebála lidem podívat do očí, že oči jejich emoce prozradí mnohem dříve, než je budou chtít přiznat oni sami. Promluvila o tom, jak díky této radě dokázala zachránit krizí ohrožený VÚDPaP – jedinečný ústav zabývající se dětskou psychologií a psychopatologií, který se vlivem předchozího vedení málem rozpadl. Její energičnost, upřímnost a houževnatost jsou vlastnostmi, které ji vedou k cílům a díky kterým ji respektují i spolupracovníci ověnčení tituly. Sama říká, že jeden titul přece má – CSC – tedy Celkem Slušná Cikánka.
Prostřední blok byl věnovaný tématu svobody. Co pro jednotlivé vystupující znamená? Uslyšíte ve video záznamu.
Generál Petr Pavel nechal nahlédnout do fungování české armády i NATO, kde působil tři roky na nejvyšší vojenské pozici. Generál v příspěvku popisoval systém vedení armády, kdy na jedné straně stojí voják, odborník, který rozumí strategii, taktice, vyhodnotí nebezpečí a rizika, a na druhé straně – která je zpravidla bohužel nadřazená té první – stojí politik. Tedy dva… ministr zahraničí a prezident. Muži, kteří často něco slíbí bez toho, aniž by znali a promysleli důsledky. Popisoval pak, jaké jsou možnosti vojáka v takové situaci (splnit rozkaz, se kterým není ztotožněn, nebo se nechat odvolat) a mluvil o tom, jakou roli v armádě hraje rozkaz a jaké mohou být důsledky jeho neuposlechnutí v době míru a v době války. Jeho vystoupení bylo stejně lidské, jako všecka předchozí, a jeho věcnost a přehled ohromující.
Jako další vystoupil Andrej Kiska, bývalý prezident Slovenské republiky. Člověk, který v 27 letech odletěl do Ameriky, aby se tam zkusil jako strojní inženýr uživit, a následně tam rok a půl myl podlahu na benzínové pumpě 100 hodin týdně za 4 dolary na hodinu. Rok a půl neviděl svoji rodinu, svoji druhorozenou dceru dokonce poprvé spatřil, když už chodila… Popisoval své strasti a nesnáze, postupné úspěchy… Jako lídr vlastní úspěšné firmy si uvědomoval pocit nenaplnění a zjišťoval, že to hlavní, co v životě chce, je pomáhat druhým. Proto firmu prodal a založil neziskovku Dobrý Anděl, která dnes funguje i v České republice, a už více než deset let pomáhá potřebným rodinám. Když za ním přišli, jestli by nepřijal kandidaturu na prezidenta, poznamenal: „pomáhal jsem a pomáhám už dost, nestojím o to“. Rozhodujícím argumentem se však stala možnost pomáhat nejen jednotlivcům, ale přispět ke změně celého systému. Kandidaturu přijal, byl zvolen a pět let byl prezidentem Slovenska. Publikum jej za jeho životní příběh a odhodlání obdařilo dlouhým potleskem vestoje.
Poslední ženou na jevišti byla Simona Kijonková, zakladatelka a majitelka několika start-upů, včetně nejznámější Zásilkovny. Žena natolik hýřící energií, že by celý sál zvládla umluvit i bez mikrofonu. Těžká životní situace v dětství ji motivovala k dosahování naplnění cílů a zlepšení. Vše, co Kijonková dnes má, si do slova a do písmene vydupala ze země, z ničeho. Své projekty plánuje s ohledem na předpokládané potřeby zákazníků v horizontů tří let, ale zároveň řeší i vztahy a důvěru uvnitř firmy – tak, aby jí jedno shnilé jablko nezkazilo celý košík. Používá velmi důsledně disruptivní leadership, tedy práci s inovacemi a vytvářením prostředí pro jejich vznik, rozvoj a udržení. Z holky, které nikdo nevěřil, se stala žena, která přesvědčila okolí, že nestaví vzdušné zámky. Že její vize jsou pevně ukotvené. A proto je dnes právem označována za první dámu české e-commerce.
Závěr večera patřil podnikateli z Jižní Moravy. Josef Dvořáček, ředitel firmy Sonnentor o 150 zaměstnancích. S obrovskou pokorou se skoro omlouval za to, že se odvážil jít na pódium po všech předchozích řečnících, když on dle svých slov „jen prodává čaje a koření“. Jedním z klíčových okamžiků Josefova života prý bylo kamarádovo doporučení neničit po svém příchodu do firmy vše, co bylo, nýbrž navázat na to dobré a o svých předchůdcích mluvit s úctou. Mile, úsměvně, ale zároveň skoro hrozivě osudově zněl příběh o jeho svatojakubské pouti a o setkání se starým mužem. O jeho doporučení, aby žil a pracoval tak, jako by dnešní den byl jeho dnem posledním. Josef mluvil o přání, aby navenek firma nebyl on, ale aby vedle něj a s ním mohli vyrůst i další spolupracovníci, a pokud se jejich pracovní cesty rozdělí, těší se z jejich úspěchů. Pokud je to možné, rád s nimi i poté spolupracuje. Jako je on sám skromný a zdánlivě obyčejný, byla i jeho přednáška prostá, ale tím tak obrovsky působivá, že byl druhým toho večera, kdo sklidil standing ovation, při kterém se nejenom jemu leskly slzy v očích.
Pokud vás zajímají záznamy všech přednášek, jsou zde.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Ano pravda, jedná se o ukradený článek bez uvedení zdroje. Je nutné to řešit!!!
Konference jsem se ucastnila a byl to pro me uzasny zazitek, na ktery dodnes vzpominam. V uzasu jsem i nyni pri cteni tohoto clanku. Je to text, ktery psala moje kamaradka blogerka Byt ja. Text, ktery zverejnila na svem profilu pred mesicem a ktery jsem s jejim dovolenim sdilela. Jak se dostal sem, trochu nechapu, protoze ona jako autorka uvedena neni.
