Regulace zavírací doby podniků v centru Prahy

Ale pozor, majitelé budou moci tu samou radnici požádat o výjimku, a pokud se s radními dohodnou, mohou svůj podnik provozovat v libovolných provozních hodinách. Šílenost na druhou!

Vysvětleme si, proč je na této regulaci všechno špatně. Určitě by se dalo najít více důvodů, ale já uvedu tři základní:

Zaprvé:
Omezení svobody podnikání. Když majitel hospody projde sáhodlouhou byrokracií spojenou s otevřením živnosti, další sérií administrativy při kolaudací prostor, splní často nesmyslně naddimenzované hygienické předpisy a do toho platí daně jako mourovatý, očekává jediné – že si na ten kolotoč povinností bude moci vydělávat, jak nejlépe bude umět. A klidně celý den. Omezení otvírací doby, o kterém se mluví, představuje bezprecedentní zásah do svobody podnikání. Proč? Brání v ekonomické aktivitě subjektům, které – ať se to někomu líbí, nebo nelíbí – platí daně, zaměstnávají pracovní sílu a nabízejí zákazníkům služby, které tito zákazníci chtějí. To je cesta do ekonomického pekla.

Zadruhé:
Impotence městské policie. Městská policie hlavního města Prahy v roce 2014 dostane na svůj provoz 1,5 miliardy Kč. To je opravdu hodně peněz. Jasně, samozřejmě je nutné nasazovat botičky autům s mimopražskou poznávací značkou v modré zóně, chytat studenty vysokých škol přecházejících přes vlakové koleje, kde jinak běžně korzují zaměstnanci českých drah, dávat dýchnout cyklistům na cyklostezkách, ignorovat žebrající individua v centru města nebo postávající dealery drog na Václavském náměstí (čest výjimkám v řadách městské policie). Ale bylo by fajn, kdyby zbyl čas i na jiné aktivity. Pořádek v Praze má totiž udržet ten, kdo je za to placen (městská policie), ne ten, kdo si tuto službu platí ze svých daní (majitelé restaurací)! Že se v Praze děje většina problémů večer a v noci, kdy je ve službě méně policistů? Rada laika: tak třeba nasaďte méně strážníků ve dne a více strážníků v noci. Že nejde být na všech místech v Praze najednou? Rada laika: Buďte jen tam, kde se opakovaně vyskytují problémy ve veřejném prostoru. Ale určitě se dají vymyslet i lepší řešení. Ta však nemohou hledat majitelé restauračních zařízení!

Zatřetí:
Prostor pro korupci. Kdybych měl definovat, jak vzniká korupce, vysvětlení by určitě obsahovalo dva termíny: REGULACE a VÝJIMKA. Schválit vyhlášku, která bude dávat úředníkům prostor pro udělování výjimek tady a jejich neudělování támhle, to je snad vtip? Vlastně ne, to je ráj všech korupčníků! Afričtí diktátoři by se do České republiky mohli jezdit učit, jak se dělá korupce... Jak asi budou jednání o udělení výjimky probíhat? A kdo je bude provádět? Dejte mi, prosím, vědět, milí úředníci, rád se přijdu podívat!

Omezení otevíracích hodin podniků v centru Prahy zkrátka demonstruje, jak slabé jsou v tuzemsku veřejné instituce. Pokud se objeví problém, umí jediné: zavedou nesmyslnou regulaci, kterou se snaží zbavit odpovědnosti a přenést ji na jiný subjekt ze soukromého sektoru. A tomu pak, zřejmě za odměnu, pořádně přitápí dalšími omezeními, kontrolami a pokutami...