V září vydala kapela The Next Regime svůj první singl V ráji. Od té doby si můžeme poslechnout další dva – popový kus Hudba v nás a funky duet s Tonyou Graves Nonstop! K prvním dvěma zmiňovaným vznikly i videoklipy. Pětičlenná kapela na sebe upoutala pozornost klávesákem. Není jím nikdo jiný než nejmladší poslanec Dominik Feri. V rozhovoru s kolegou basákem Jiřím Ďurovičem přiznává, že to kapele pomohlo přeskočit garážovou část, ale teď už bude záležet pouze na kvalitách muziky, jestli obstojí.
Co by to bylo za rozhovor, kdybych se nezeptala na název vaší kapely. Proč The Next Regime, jak jste k němu přišli?Dominik: Jsme nová kapela, takže se nás na to ještě nikdo moc neptal. Náš název je výsledek přirozeného brainstormingu, který měl jasný základ a záměr. Dost jsme si pohrávali s rokem 1989 a svobodou, která prosakuje do všech spekter lidského života včetně hudby a hudební tvorby.
Dominik: The Next Regime (TNR), další režim, což znamená změnu zaběhnutých pořádků. Vyjadřuje to ty hodnoty, které jsme si přáli, hlavně tvůrčí svobodu po všech stránkách. Řekl bych ale, že to každý cítí trošku jinak. Jsem bohužel trochu profesně deformován (smích).
Jak to tedy vnímáte vy, Jiří?
Jiří: Dominik má pravdu, TNR chápeme jako vlastně další režim kapely. Každý jsme úplně jiný a z jiných světů. Hrajeme spolu, protože nás to baví a je to pro nás určitý únik od reality. Spousta kapel hraje pro to, aby prorazila, my to chceme samozřejmě taky (smích), ale není to ten hlavní záměr. Pro nás je hraní koníček, který ale chceme dělat pořádně. Takže amatérskou garážovku od nás rozhodně nečekejte.
Může kapele pomoci fakt, že v ní hraje poslanec?
Dominik: No, může se stát, že až budeme hrát na festivalech, tak nás možná kvůli mně někdo vypíská a budou po nás házet rajčata.
Jiří: Zatím po něm házím rajčata jen já, když se nestihne naučit svůj part na klávesy, ale to fakt není za politické názory.
Dominik: Samozřejmě určitý vliv má můj dosah na sociálních sítích, což kapele může pomoci. Samo o sobě to nestačí. Kdyby ten výstup nebyl dobrý: hudba by byla blbá, náměty špatný a videoklipy o ničem, tak bychom neobstáli.
První singl jste vypustili v září, na Spotify už máte poměrně dost přehrání.
Dominik: Myslím, že jsme teď docela na dobré cestě a můžeme kapelu dál budovat. Dostali jsme se na Spotify do hodně playlistů, což je super a jsme za to fakt rádi. Dokazuje to, že lidem se naše hudba asi i líbí (smích).
Jiří: Role Dominika nám umožnila přeskočit takový ten první krok úplně neznámé kapely. Bezesporu je známá osobnost, která přitahuje pozornost, takže lidé byli zvědaví, do čeho se to zapojil. Teď už je jen musíme přesvědčit, že děláme dobrou hudbu.
Kdy se můžeme těšit na první živé vystoupení? Kolik písniček kromě vydaných singlů už máte v repertoáru?
Dominik: No to je dobrá otázka. Až budeme mít dostatek repertoáru na odehrání rozumně dlouhého setu. Nyní intenzivně pracujeme na nových věcech, máme už asi šest až sedm skoro hotových písní. Menší kluby plánujeme začít objíždět někdy na jaře, ať jsme ready na festivalovou sezonu. Jsme rádi, že se nám už i několik festivalů ozvalo, moc si toho vážíme. Je to pro nás motivace makat, hrát a tvořit nový materiál.
Dnešní elektronická muzika vzniká hlavně v počítači. Vy ale hrajete v klasické sestavě kytara, basa, klávesy a bicí. Zakládáte si na tom hrát hudbu živě?
Dominik: Přesně tak, osvědčuje to řemeslnou zdatnost. Hudba pak není tak vyumělkovaná přes počítač, ale slyšíte opravdové nástroje.
Jiří: Teď jsme ve fázi, kdy pořád ještě dost experimentujeme. Písnička Nonstop! s Tonyou Graves je trošku víc do funku, protože jsme si chtěli více zkusit funk a Tonye tenhle styl svědčí. První singl V ráji je zase takový temnější a dost do elektra. Některá média ho dokonce překřtila na dekadentní, což nechápu, kde to vzali (smích), ale vlastně proč ne. Hudba v nás je zase spíše popovější věc. Teď připravujeme asi zatím náš nejtemnější kus, tak se máte na co těšit. Miro (zpěvák) bude mít doma co vysvětlovat.
Žánrově vás moc zařadit nejde, to je pravda.
Dominik: Vlastně jsme pátrali, jestli někdo v Česku hraje takovou hudbu jako my a nic moc podobného jsme nenašli. Myslím, že i hudba je o takovém tom hledání děr v zájmu, ne na trhu. Snad jsme ji nalezli.
Máte už taky dva videoklipy. Jsou pro vás zásadní stejně jako písničky? Jedete takový ten trend, že s klipem má hudba větší dosah a dopad?
Jiří: Pro nás je nyní nejdůležitější vybudování fanouškovské základny, takže se snažíme hodně tlačit Spotify a další streamovací platformy. Aby si nás lidé ukládali do playlistů a sdíleli hudbu TNR s ostatními. To funguje zatím docela dobře a hodláme v tom pokračovat. Videoklipy samozřejmě smysl mají a dávají písničce další rozměr, proto jsme i hned na začátku natočili dvě profi videa. Nicméně, v současné době je pro nás prioritou spíše tvořit nové věci a začít hrát v klubech. Videoklipy jsou pro nás zatím spíše takovým doplňkem. To ale určitě do budoucna plánujeme změnit.
Vaše písničky jsou ve slovenštině a zpěvák Miro Mráz je Slovák, ale v kapele mají převahu Češi a kytarista je dokonce Američan. Plánujete i písničky v angličtině?
Dominik: Ano, je to tím, že zpěvák je Slovák. Na druhou stranu náš neoficiální hudební ředitel je Američan Ian Kelosky, takže se do budoucna pro zpestření nebráníme písničkám i v angličtině. Vždyť jsme vlastně mezinárodní kapela (smích).
Připadá mi, že kdyby vaše muzika byla v češtině, tak jste úplně jiná kapela.
Jiří: To asi ano. Problém češtiny je, že je hrozně tvrdý jazyk. Slovenština do naší hudby pasuje mnohem více.
Dominik: Dost mých stejně starých kamarádů si občas stěžuje, že v té slovenštině něco nepochytí a kolikrát tomu textu nerozumí.
To je pravda, dneska už mladí lidé skoro nerozumí slovenštině.
Jiří: Takže jsme takoví evangelisti slovenského jazyka v Čechách. (smích)
Jaké jsou vaše ambice, zatím jste vydali tři singly, co bude dál?
Dominik: Kapelu nebereme zatím jako nic, co by nás mělo do budoucna živit a zajišťovat. Z hraní se ale stal poměrně příjemný koníček, který pokud bude dělat radost dalším lidem, tak to bude jenom dobře. Teď jsem odpověděl trošku diplomaticky, ale samozřejmě čím se nám podaří být větší a úspěšnější, tím větší budeme mít radost.
Váš kytarista Ian Kelosky je také producent a spolupracoval například se skvělým kytaristou a zpěvákem Justinem Lavashem a řadou českých interpretů.
Jiří: Přesně tak, Ian pracoval například s Annou K, Čechomorem, Helenou Zeťovou nebo Sunflower Caravan. Žije tu už patnáct let a bere The Next Regime trochu jako jeho poslání. Chce dělat i něco autorského pro Čechy a Slováky.
Jakou muziku máte rádi? Co je vám inspirací?
Dominik: Spotify mi teď vyhodilo zhodnocení roku 2019. Mám tam hlavně disko 70. a 80. let, soul a funk. To mě nejvíc formovalo. Pak taky jazz a bigbandy z 30. a 40. let. V kapele nás spojuje láska ke groovem prosycené muzice, kde je dobrá basa, rytmika, beaty a zařezávající kytara. To máme společné, ale každého formuje trošku něco jiného. Ian a Jirka teď třeba hodně ujíždějí na elektronické hudbě. Bubeník Martin zase miluje fusion rock.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
