Novinařině se věnuje už 14 let. Prošel několika médii, teď už šestým rokem pracuje pro internetový portál Drbna.cz. Michael Daněk, původem Liberečák, se do Českých Budějovic přestěhoval před necelým rokem. Jak se mu na jihu líbí? A jaké je mít na starost osm redakcí?
Před rokem jste se přestěhoval z Liberce do Českých Budějovic. Jak se vám tady líbí?
Popravdě, věděl jsem, „do čeho jdu“. Od roku 2013, kdy jsem začal pro vydavatelství TRIMA NEWS pracovat, jsem v Budějcích byl nesčetněkrát na poradách a různých akcích. Možná i proto, že tohle město jsem před stěhováním dobře znal, tak jsem přesun do Budějc tak nějak nevnímal jako něco zásadního. Na jih Čech jsem se vždy rád vracel a teď mám doslova za rohem Hlubokou, Krumlov nebo třeba Třeboň. V tenhle moment si vlastně ani nepřipouštím návrat do Liberce.
Už jste si zvyknul na jihočeský slang?
Musel jsem. Nejlepším učitelem jsou kolegové v redakci. Po krátké době jsem pochopil, že dokud se nenaučím říkat Budějce místo Budějovice, budu neustále terčem posměchu. Jo a vlastně tady na jihu nepochodím ani s objednávkou párku v rohlíku.
Hlavním impulsem ke stěhování byla práce?
Víceméně ano. Začátkem loňského roku jsem se posunul na pozici šéfredaktora celého projektu, který nyní funguje v sedmi krajích. A jelikož centrála sídlí právě v Budějcích, byl to nějaký přirozený vývoj. A navíc jsem krátce po té změně pozice řekl před kolegy, že bych se kvůli Drbně přestěhoval i do Budějc, takže už nešlo couvnout (smích). Asi bych ale lhal, kdybych říkal, že jsem se přestěhoval jen kvůli práci. Měl jsem tu už v té době řadu přátel a také kolegy, které po těch letech vlastně beru jako rodinu.
Jste šéfredaktorem Drbny. Zodpovídáte tak za obsah na všech regionálních mutacích. Spíte v noci klidně?
Vesměs ano. Vím, že celý projekt tvoří lidi, na které se můžu spolehnout a kteří moc dobře vědí, co si mohou dovolit a co je už nepřípustné. Ač můžeme názvem působit trošku bulvárně, právě novinářská etika je pro nás hodně důležitá. Kolegy se snažím také naučit, že si nic nemají dělat z komentářů někdy přehnaně agresivních čtenářů. Ono je totiž jednoduché urážet na sociálních sítích. Pokud ale dotyčného pozvete na návštěvu do redakce a nabídnete mu diskuzi, většinou couvne.
V čem se podle Vás Drbna liší od ostatních médií?
Jsme trošku mediální pankáči. Oproti ostatním médiím působíme více vyzývavě, a to nejen názvem, ale také tématy a jejich zpracováním. Snažíme se vše psát trochu odlehčeněji a také naší řečí, která obsahuje běžný slang a někdy hovorovější pojetí textu. Všechny naše redakce se také věnují zpravodajství, které se pomalu z médií vytratilo a tím jsou jakési zprávy „z vaší ulice.“ Vykradená samoobsluha kousek za domem, nehoda na frekventovaném hlavním tahu nebo kulturní událost v malém klubu s kapacitou pár desítek lidí. To všechno jsou události, které si často čtenáři jinde, než u nás nepřečtou.
Dokážete porovnat liberecká a budějcká média?
Těžko se to porovnává, protože v Liberci příliš lokálních projektů není. Když vynecháme lokální mutace Deníku a MfDnes, napočítali bychom všechna lokální média na prstech jedné ruky. V tom mi nabídka jihočeských médií přijde poměrně rozmanitější. A to nemluvím jen o on-line médiích, ale také o tištěných. Za dobu, co se pohybuji v médiích, se objevila řada lokálních projektů, které dřív nebo později skončily. Jejich provozovatelé často doplatili na neskromnost, když rozjeli zpravodajský projekt ve „velkém stylu“ s honosnými plány. Realita je často krutá a získat inzerci pro web, který sice vypadá dobře, ale má skoro nulovou návštěvnost, není úplně jednoduché. Drbna letos slaví osmé narozeniny právě díky tomu, že si zvolila cestu postupného růstu, kdy další krajské mutace otevíráme až v moment, kdy víme, že je dokážeme finančně zajistit.
Má podle Vás projekt pořád kam růst nebo má nějaké limity?
Určitě má kam růst. V některých krajích se nejspíš pohybujeme pod možným maximem, ale naopak třeba Hradecká a Plzeňská Drbna má stále obrovský prostor pro růst. Navíc naším cílem je pokrýt všechny kraje v tuzemsku, takže si myslím, že cesta k tomu, abychom si řekli, že už nemáme kam růst, je ještě dlouhá.
Budějcká Drbna letos v dubnu oslavila osmé narozeniny. Jak se za ty roky změnila?
Výrazně, ale poslání a duch Budějcké Drbny se nezměnil. Lehce se změnila pouze témata, kterým se věnujeme více, a naopak jsme za osm let vyfiltrovali, co naše čtenáře příliš nezajímá. Stále si zakládáme na aktuálnosti a objektivitě. Popravdě, Drbna má obrovské štěstí na šikovné lidi, které se podařilo získat do týmů ve všech krajích. Drtivá většina z nich dříve pracovala ve velkých vydavatelských domech, a proto je pro ně většinou velkým překvapením rodinná atmosféra, která ve všech redakcích vládne.
V Drbně jste se v podstatě dostal na jednu z nejvyšších pozic. Co bude dál?
Kdo ví. (smích)
Nechybí vám psaní článků?
Občas si něco napíšu, ale bohužel den stále trvá jen 24 hodin a psaní je teď tak trochu na druhé koleji. Zvykám si na to a vlastně posun na pozici šéfredaktora projektu beru jako novou výzvu. Jsem rád, že se nám neustále daří verbovat do našich řad zkušené a zároveň motivované lidi, stoupá nám čtenost a podle ohlasů i kvalita obsahu. Zatímco dřív jsem měl radost z dobře napsaného článku, teď mám radost, když jsou kolegové pyšní na to, co napsali oni.
Rozhovor vznikl pro časopis BUDlive, který je právě na stáncích v jižních Čechách.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.