ČEZ odtajnil plán restrukturalizace – rozhodně směřuje správným směrem

A možná jste i vy ve svém okolí slyšeli úlevný výdech nějakého toho akcionáře! Majetkově zainteresované subjekty, stát nevyjímaje, by totiž měly vytyčenou cestu restrukturalizace skupiny ČEZ kvitovat s povděkem.

Pokud bychom chtěli vtěsnat obsah interview s Danielem Benešem do jedné věty, zněla by asi takto: ČEZ omezí aktivity, které peníze nevydělávají, a bude se soustředit na aktivity, které peníze vydělávají.

Tento jednoduchý princip je alfou a omegou podnikatelské činnosti založené na záměru generovat zisk (profit-seeking). Ve velkých  korporacích, mezi které můžeme ČEZ zařadit, však může být časem upozaďován. S růstem velikosti firmy a rozpínáním jejích zájmů do rozličných odvětví a na rozličné trhy totiž dramaticky rostou náklady řízení. Jinými slovy je velmi složité uhlídat, zda každá kancelář, každá pracovní pozice, každý počítač či každé ťuknutí do klávesnice konkrétním zaměstnancem společnosti peníze vydělává, nebo spotřebovává. Obzvlášť v příznivých dobách, kdy jsou kalendáře manažerů plné obchodních schůzek o nových kontraktech, rostou prodeje, zisky a všichni jsou spokojení, se logicky rozpínají i provozní náklady, jejichž opodstatněnost je diskutabilní. 

I mnohem větší a úspěšnější firmy než ČEZ po několika letech růstu zjistily, že produkují až příliš mnoho reportů, které nikdo nečte, realizují až příliš mnoho pracovních cest, které se vůbec neodráží na příjmové straně účetních výkazů, čili platí až příliš mnoho zaměstnanců, jejichž participace na „zvyšování hodnoty firmy pro akcionáře“ se rovná nule, ačkoliv tito zaměstnanci pracují sebelépe a sebepoctivěji.

Jak jsem před časem psal, zejména dramatické změny na trhu (např. ty cenové - v roce 2008 se elektřina obchodovala okolo 90 eur za megawatthodinu, tedy bezmála třikrát dráže než letos) a s nimi související poklesy hospodářských výsledků přináší vyjma momentálního zklamání akcionářů i skvělou příležitost: restrukturalizovat firmu, jejíž velikost je vzhledem k exogenně daným okolnostem neudržitelná. A přesně to, zdá se, má ČEZ v plánu. Ohlášené úspory provozních výdajů na nákladové straně a efektivnější využití kvalitní databáze dlouhodobých zákazníků na příjmové straně jsou rozhodně krokem správným směrem.

Daniel Beneš avizoval „posun blíže k zákazníkovi“, který bude vyjma prostého odběru energie u ČEZ v následujících letech nakupovat komplexní řešení energetické soběstačnosti, včetně úvěrového financování a pojištění skrze vlastní distribuční kanály. Daniel Beneš avizoval tlak na zvýšení produktivity stávajících elektráren prostřednictvím efektivnější údržby a investic do technologických vylepšení. Daniel Beneš avizoval akvizice v České republice a blízkém okolí, tedy v regionu, v němž se firma velmi dobře orientuje a dokáže odhadnout náklady, výnosy a rizika spojená s nákupem nových subjektů. Na nákladové straně pak „nic menšího“ než důkladný personální a provizní audit, který ukáže nejen to, zda zaměstnanec XY má pro ČEZ dále pracovat, ale také to, jestli má mít služební auto, notebook či telefon. Plán uspořit 16 až 27 procent nákladů je smělý, ale skvělý – dle generálního ředitele ČEZ se navíc bude nejvíce šetřit v centrále společnosti. Tam se totiž energie reálně nevyrábí, ale spotřebovává!

Jistě, zatím se jedná především o plány. A nezapomínejme, že polostátní ČEZ je – co se možných změn ve vedení společnosti týče –méně čitelný než výhradně privátně vlastněná společnost, jelikož politická stabilita je občas vratká a politici jsou občas nevyzpytatelní. Ale pokud se podaří vyřčené záměry naplnit, mohou akcionáři včetně státu opět věřit v růstové roky doprovázené stabilními dividendovými výnosy.

---
Autor je ředitelem think-tanku CETA – Centrum ekonomických a tržních analýz.

Foto: Pavel Kacerovský