Jana Přeučila známe jako herce a mimo jiné vysokoškolského pedagoga. Jen málokdo však ví, že i jeho se dotkly komunistické politické procesy v padesátých letech. Společně s Miladou Horákovou stanul před soudem jeho tatínek František, majitel nakladatelství Pamir a poslanec za Československou stranu národně socialistickou.
„Bylo to v říjnu 1949, kdy v půl páté ráno zazvonil ostrý zvonek. Do bytu vtrhlo pět nebo šest chlapů a tatínkovi nasadili pouta. Průhledem jsem viděl do předsíně, kde tatínek seděl na lavici a měl na sobě pyžamo a přes sebe hozený župan,“ vzpomněl Jan Přeučil a dodal: „Těch pět pánů prohledalo celý byt, odnesli tiskoviny a psací stroj. Asi po půl hodině tatínka odvedli. Dovolili mu rozloučit se s rodinou. A dodnes vidím, jak táta přišel za mnou. Já vytřeštěně koukal, co se děje. Měl pouta na rukou, vzal mě za hlavu, dal mi pusu a řekl: Jenčo, jsi tady jediný chlap, musíš se o ty holky postarat.´ A odešel s těmi chlapíky.“
Jeho tatínek byl v procesu s Miladou Horákovou odsouzen k doživotnímu vězení. Rodina se musela vystěhovat z bytu. Janovi bylo ve škole řečeno, že musí odčinit vinu svého otce tím, že se stane dělníkem. I proto se vyučil dřevomodelářem.
„Nastoupil jsem do ČKD na tříletý učňovský obor dřevomodelář. Když jsem poprvé přišel na tu Harfu, tak jsem vstoupil, tam stál milicionář, svazáci a byla tam cedulka, dodnes to vidím: Zde si říkáme Soudruhu a říkáme si Čest práci. Já šel za úřednicí a ukázal jsem jí vysvědčení. A ona říkala: ‚Co tady děláš? Vždyť máš samé jedničky. Ty jsi měl jít na průmyslovku nebo na gymnázium.' Já jsem řekl, že na gymnázium nemůžu, protože tatínek byl v procesu s Miladou Horákovou. A ona řekla: ‚Aha, tak to je v pořádku, to sem patříš',“ doplnil třiaosmdesátiletý herec.
Večerně poté vystudoval gymnázium a snažil se dostat na DAMU. Přestože složil přijímací zkoušky a měl řadu doporučení, kvůli zatčení otce nebyl přijat. Musel jít pracovat do slévárny. Nakonec DAMU vystudoval. Stal se členem souboru Divadla Na zábradlí.
Jeho tatínek strávil ve vězení čtrnáct let. V roce 1963 byl podmíněně propuštěn. V roce 1968 byl jeho rozsudek zrušen a v roce 1990 byl zcela rehabilitován. „Vidím to jako dnes. Zrovna v ten den, kdy tátu pustili, jsem zkoušel jednu inscenaci. A já na tu zkoušku přišel asi o hodinu a půl později. Tenkrát do zkušebny Stavovského divadla. Přišel jsem na tu zkoušku a říkám: ‚Kolegové, já se vám chci omluvit, že na mě čekáte, mně je to trapné, ale mi se vrátil tatínek z kriminálu.' A oni se smáli: ‚Ha, ha, jo, jo, no dobře.' Byli tam renomovaní herci. Mirda Lipský, Pepík Bek, František Filipovský. Ptali se, jak dlouho byl zavřený, jestli rok, dva, tři? A já řekl, že téměř patnáct let. Chvilku bylo úplné ticho. Když zkouška skončila, tak za mnou přišel Pepík Bek a povídá: ‚Honzo, já jsem trošku blbě vtipkoval, víš. Ale já mám známé doktory. Když bude táta cokoli potřebovat, řekni, protože já ten jeho osud znám, on byl velký hrdina.' Tak to byl Pepík Bek,“ uzavřel Přeučil.
Tlak komunistického režimu však pociťoval nadále. V osmdesátých letech proto vstoupil do KSČ, přestože s komunistickými myšlenkami nesouhlasil. Byl přesvědčen, že tak bude mít snazší život.
V tom se však mýlil, protože dcera jeho ženy, herečky a moderátorky Štěpánky Haničincové, se provdala za Jiřího Chmela, signatáře Charty 77. Kvůli tomu byla rodina pod bedlivým dohledem Státní bezpečnosti. Přeučilova žena brzy přišla o práci v Československé televizi.
Foto archiv Jana Přeučila, Eye Direct | Zdroj Post Bellum, Paměť národa
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Jane Přeučile, že vám není hanba vzpomínat veřejně na svého tátu. Byl jste členem KSČ, tedy jeho trýznitelem. I když mimočasovým... Dzp.
