Na první pohled působí jako další normální příjemná kavárna. Trochu vás možná zarazí, že jen co zdoláte jedny dveře, ještě projdete lítačkami. Vysvětlení dostanete vzápětí. To když se vám o nohu otře malé černé kotě. Vítejte v kočičí kavárně.
„Na dveře musí zákazníci dávat pozor, aby kočky neutekly,“ vysvětluje dvacetiletá Eva Pařízková, která v podniku s příznačným názvem Kočkafé Freya obsluhuje.
Kavárna, kde se ocitnete ve společnosti sebevědomých čtyřnohých mazlíčků, je první svého druhu v Praze a druhá v České republice. V červenci se podobná otevřela v Karlových Varech.
Magdaléna Pařízková, matka Evy, původně toužila po cukrárně. Ale dcery ji tak trochu přemluvily.
Eva je totiž velký fanoušek Japonska, kde se kočičí kavárny objevily poprvé a dnes jich je tam přes čtyřicet. Zároveň o nich slýchala při svém ročním pobytu v Anglii. Oblibě se těší ale i ve Vídni nebo Paříži. „Zdálo se mi to jako šílený nápad, ale když jsem o tom říkala mamce a sestře Janě, které kočky milují, bylo rozhodnuto,“ říká Eva Pařízková s tím, že jsou rády, že mohou provozovat rodinný byznys. Byť teprve krátce od začátku října.
„Trávíme teď spolu skutečně čtyřiadvacet hodin denně, a tak musíme rozlišovat rodinný a profesní život,“ dodává. Naštěstí role mají rozdělené. Magdaléna se stará o kočky a stojí také za podobou kavárny, dcera Jana plní funkci řidiče a zásobovače a vypomáhá za barem. Stejně jako Eva, která má na starosti ještě propagaci. „Nějaké drobné neshody samozřejmě vznikly, ale vysloveně o tom, kde bude jaký stůl, jsme se nehádaly,“ říká Eva Pařízková.
Než se mohlo Kočkafé Freya v Bořivojově ulici otevřít, předcházela tomu náročná administrativa. Úředníci byli sice vstřícní, ale s netradičním konceptem si nevěděli rady. Stále se objevovaly nové požadavky a ty kolaudaci oddalovaly. Dveře musí mít například vyřezaná okýnka pro kočky a ty nesmí logicky přijít do kontaktu s potravinami.
Úterý po obědě a kočičí kavárna láká stále nové zvědavce. Pořád je tu téměř plno. Proto se vyplatí si nevšední zážitek včas rezervovat. Interiér je laděný do béžové a tmavě červené barvy. Je tu klid. Kočky, momentálně jich je tu pět, jsou vlídné společnice. Černé kotě, které mě vítalo u vstupu, si líže packy na okenním parapetu. Jeho šedě zbarvenou kolegyni hosté už asi dnes zmohli, a tak kousek opodál pospává. Za to mourovatý Muffínek s bílou náprsenkou se dožaduje pozornosti a chce pohladit. Dalšího chlupáče dráždí dvě dívenky pírkovou udicí, poslední spokojeně přede na klíně jedné ze zákaznic.
Přítomnost koček, které se přijdou co chvíli nechat pohladit, působí na duši jako balzám, antistresově. Můžete se s nimi pomazlit, pohrát si nebo je jen tak pozorovat.
Dovoleno je téměř vše, přesto na stole kromě nabídky nepřehlédnete ani kočičí pravidla. Měli byste respektovat jejich soukromí, nerušit je při spánku nebo si je nefotit s bleskem.
Kavárenské kočky pochází z útulku z Dolních Měcholup a jedna z Podbrdska. Nemůže sem ale ledajaký čtyřnohý zájemce. „Řídíme se intuicí, vybraly jsme takové kočky, které se k nám hned měly a nelekaly se. Útulkové kočky jsou vděčné,“ popisuje Eva Pařízková.
K pěti současným chlupatým obyvatelům kavárny možná přibydou ještě dvě koťata. Ale než jdou do provozu, musí si zvyknout na prostřední a podnik se kvůli jejich adaptaci klidně i zavře. Pařízkovy nechtějí kočky stresovat.
Proto také měly zprvu obavy z chování lidí. „Bály jsme se, aby třeba děti netahaly kočky za ocas nebo do nich někdo nekopl, ale scházejí se tu samí kočkomilové,“ pochvaluje si kavárnice.
Naopak nosí útulkovým kočkám kapsičky s krmením a různé pochoutky nebo kočkolit do toalet, který je výraznou položkou v kavárenském rozpočtu.
Zákazníci se mohou nechat na památku vyfotit s místní kočkou polaroidem a díky tomu přispějí částkou padesáti korun podbrdskému útulku.
V Kočkafé vám nabídnou několik druhů kávy, horkou čokoládu nebo chlazené nápoje a domácí zákusky: cupcaky, muffiny nebo koláčky. Neodmítnou ani natočit vodu z kohoutku.
Nová netradiční kavárna na Žižkově má otevřeno denně od 11 do 20 hodin. Přitom kočky tu bydlí pořád a jen pro sebe mají vyhrazené dvě místnosti, v nichž mohou najít skrýš v případě, že zrovna nemají náladu. „Ale ten život, kdy jsou obletovány, jim vyhovuje. Když máme zavřeno, nudí se,“ uzavírá Eva Pařízková.
Foto: Eva Fryšarová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
