Zákaz pití alkoholu na veřejně přístupných místech, který v pondělí kvůli šíření koronaviru vyhlásila vláda od 14. října do 3. listopadu, má v samostatné České republice analogii především v situaci ze září 2012, kdy vypukla takzvaná metanolová kauza. Tehdejší otravy falšovanými lihovinami, k jejichž výrobě byl použit jedovatý metanol, patří se 48 oběťmi mezi nejhorší neštěstí, které v posledních desetiletích postihly Česko. Prodej alkoholu byl v minulosti omezen například i kvůli volbám, některé radnice omezují či zakazují alkohol na vybraných prostranstvích.
Metanolová aféra vypukla poté, co 3. září 2012 v Havířově zemřel na otravu první člověk. V podvečer 14. září 2012 vystoupil tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger s prohlášením, že ministerstvo s okamžitou platností zakazuje prodej a nalévání tvrdého alkoholu nad 20 procent na celém území republiky. Zákaz platil pro všechny obchody, restaurace, hotely i internetový prodej. Ministerstvo tak výrazně zpřísnilo dosud platná omezení pro prodej lihovin, která vláda schválila 12. září. První zákaz se týkal destilátů a tuzemáku s obsahem alkoholu od 30 procent a také prodeje tvrdého alkoholu ve stáncích.
Důvodem prohibice bylo rozšíření otrav metylalkoholem i do dalších krajů. Analýza, kterou ministerstvo dostalo, podle Hegera ukázala, že dosavadní omezení jsou nedostatečná. Ministerstvo také 20. září zakázalo vývoz alkoholu od 20 procent z ČR. Prohibice byla v Česku zmírněna 27. září, na trh se mohly vrátit lihoviny vyrobené před 1. lednem 2012 nebo mladší nápoje s prokazatelným původem lihu. Poslední omezení padla až v říjnu 2013.
Prohibice měla výrazný dopad na tržby tuzemských výrobců a prodejců tvrdého alkoholu. Podle Unie výrobců a dovozců lihovin prohibice a další opatření způsobily kromě finančních ztrát zejména výrazné oslabení reputace celého trhu a důvěry spotřebitelů. Aféra tvrdě dopadla hlavně na restaurace a poškodila kromě legálních výrobců lihovin i prodej nealkoholických nápojů a piva.
Kauza přiměla stát zpřísnit pravidla pro výrobu a prodej lihovin. Byl zaveden nový typ kolků, zákon omezil maximální velikost spotřebitelských balení tvrdého alkoholu na tři litry a z prodeje lihu a lihovin učinil koncesovanou živnost.
Omezení prodeje alkoholu platila v minulosti také při volbách. Při parlamentních volbách v roce 1992 platil zákaz prodeje alkoholu celostátně. Nevztahoval se na deseti a méně stupňová piva. K zákazu přistoupila v roce 1994 v průběhu komunálních voleb také Praha. Zákaz prodeje alkoholu se vztahoval na všechny prodejny a stravovací zařízení i na prodej ve stáncích.
Praha i mnohé jiné obce v Česku také mají vyhlášky zakazující konzumaci alkoholu na vybraných veřejných prostranstvích. Důvodem je především bezradnost radních s počínáním problémových skupin lidí, kteří posedávají v parcích a dalších veřejných místech, popíjejí alkohol a obtěžují okolí. Mnohde se však tyto zákazy míjejí účinkem.
Většinou neúspěšně dopadly také pokusy o zákaz nebo omezení užívání alkoholu v zahraničí. Asi nejslavnější prohibici přinesl takzvaný Volsteadův zákon zakazující výrobu, prodej nebo dopravu opojných nápojů ve Spojených státech, který začal platit v roce 1920. Lidé však pili daleko víc a stát přišel o miliardy dolarů na daních. Prohibice byla zrušena začátkem prosince roku 1933 a zanechala za sebou fatální důsledky včetně úmrtí či oslepnutí z nekvalitního alkoholu, šíření tvrdých drog či nárůstu moci mafie.
Neslavně skončila i protialkoholická kampaň, kterou v roce 1985 zahájil v Sovětském svazu šéf státu Michail Gorbačov. K omezení spotřeby a výroby alkoholu se v minulosti rozhodly například také evropské severské státy s výjimkou Dánska. Všechny tyto země od prohibice zavedené na přelomu 19. a 20. století postupně ustoupily, do dnešních dní ale prodej alkoholu omezují.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
