Slovenský „romský mýtus“ vyvrácen. Pomůže to?

Je až s podivem, jak velkou míru nesnášenlivosti dokážou někteří lidé vyvinout proti těmto členům naší společnosti. „Zneužívají dávky z našich daní.“ „Pobírají všechny přídavky na děti.“ „Půlka jich je ve vězení a druhá tam patří.“ „Nesnáším je.“ To je jen několik vybraných (a publikovatelných) citací z diskusí pod články o Romech. Právě na nich roste tzv. romský mýtus. A ten vlnu nenávisti k menšinám, se kterou máme v Evropě bohaté historické zkušenosti, dále podporuje. Je to jako začarovaný kruh…

Podle letošního průzkumu společnosti STEM by 36 procent Čechů považovalo za naprosto nepřijatelné, aby v jejich sousedství žil Rom. 29 % Čechů by to neslo velmi těžce a pro 24 procent Čechů by to nebylo příjemné. Jinými slovy, jen 11 % lidí by se s Romem v sousedství vyrovnalo bez větších problémů. Troufám si tvrdit, že klíčovou roli v tomto hraje právě statistická diskriminace založená na romském mýtu.  Naproti tomu 90 procent Čechů by bez problémů sneslo jako souseda Slováka, nepřijatelní jako sousedi jsou naši bývalí federativní bratři jen pro 1 % Čechů. Slováky zkrátka máme rádi. A to je fajn.

VIDEO: Romský mýtus na Slovensku

Zdroj: INESS

Protože právě Slováci, konkrétně skupina výborných ekonomů z think-tanku INESS, se rozhodla zkoumat, kolik je pravdy na slovenském „romském mýtu“. Nesnášenlivost vůči Romům je na Slovensku ještě intenzivnější než v České republice, přičemž kořeny této rasové nenávisti leží právě v často opakovaných zkazkách a „zaručených pravdách“ o Romech. Jak to tedy doopravdy je? Podívejme se do publikace:

Na Slovensku žije 403 tisíce Romů, což je asi 7,4 % slovenské populace. Z výzkumu INESS vyplývá, že záležitosti spojené s touto menšinou jsou sociálním, nikoliv fiskálním problémem. Fiskální náklady vyplácené do okresů s min. dvěma třetinami romské populace totiž tvoří jen 2,2 % veřejných výdajů (příjemci však nejsou jen Romové), což je významně méně, než jaké jsou argumenty autorů rasově-nenávistných komentářů. Mimochodem, studie upozorňuje, že podobnou sumu spolknou politici a jejich úředníci absurdním plýtváním při veřejných zakázkách a předraženém zajišťování chodu státu.

Dalším zajímavým zjištěním je, že dávky v hmotné nouzi (opět platí, že je nepobírají jen Romové) tvoří jen necelé jedno procento veřejných výdajů. Pro rodiny s více než čtyřmi dětmi (ne všechny rodiny jsou romské) z této sumy plyne necelých 17 milionů eur ročně. Tedy stejně, jako slovenská vláda vyčlenila na nesmyslnou stavbu Národního fotbalového stadionu. Přídavky na dítě jsou také oblíbeným tématem. Všechny rodiny se čtyřmi a více dětmi (ne všechny romské) inkasují příspěvky na dítě v celkové výši 15 milionů eur ročně. K vyrovnanému státnímu rozpočtu Slovenska by bylo nutné ušetřit 147 násobek této sumy. Stát mnohodětným rodinám vyplácí také rodičovský příspěvek v celkové výši 6 milionů eur (jak upozorňují autoři studie, meziroční nárůst výdajů na důchody bude sedmadvacetkrát větší!).  Dle autorů výzkumu je možné konstatovat, že příspěvek na dítě se vyplácí zhruba 160 tisícům romských dětí a dosahuje cca 44 milionů eur ročně. Znovu jde o dramaticky menší částku, než kolik je běžně zmiňováno v diskusích o romské otázce…

Tato a další tvrdá data, která jsou prezentována na speciální webové stránce a také v originální studii, rozmetávají na padrť tvrzení, že Romové jsou největším problémem veřejných financí na Slovensku. Nejsou. Naopak, nároky romské menšiny na veřejné finance jsou mnohem menší, než kolik si je průměrný Slovák při své „zdrženlivosti“ k romským spoluobčanům ochoten připustit. Tím nebagatelizuji, neřkuli neschvaluji život na sociálních dávkách na úkor produktivní činnosti ani ekonomickou aktivitu v šedé zóně podvodů nebo trestné činnosti. Tyto aspekty však nejsou jen devizou Romů nebo jiných menšin, ale všech, kteří využívají nedokonalý, zkostnatělý a přebujelý systém sociálního státu, jenž nedokáže odměňovat podle zásluh.

Autorem tohoto systému však nejsou Romové. Ale politici a jejich úředníci.

Foto: Jan Hlach