Povinné uzavření hypermarketů o svátcích je populistická hloupost, díl druhý

ČTETE TAKÉ: Politici nám chtějí přikázat, kdy smíme pracovat a nakupovat

Nejprve obecně. Podobné regulace mi vadí proto, že někdo (v tomto případě skupina senátorů vedená Františkem Bublanem) považuje sám sebe za natolik osvíceného, aby rozhodl a nám všem přikázal, co je pro nás dobré a co není. Nelíbí se vám to? A kdo jako jste? Já jsem senátor. Nesouhlasíte s mými názory? Vaše chyba, evidentně je nechápete. Máte protiargumenty? No a co, funguje to i v jiných zemích, takže raději mlčte.

Problém, který vnímám daleko závažněji, je ten, že mnoho lidí podobné regulace přechází bez mrknutí oka. 25 let od pádu zavrženíhodného komunistického režimu si vůbec neuvědomujeme, že se naše svoboda každým zbytečným zákazem zas o kousek zmenšuje. Je to důležité, i když se jedná o malicherné nakupování.

Reakce na článek o připravovaném nařízení omezující svobodu jednotlivce (spotřebitel, který chce nakupovat; zaměstnanec, který chce pracovat) i svobodu podnikání (supermarket, který chce nabízet služby), navíc s absurdní výjimkou (supermarket nad 200 m2 plochy nemůže, pod 200 m2 plochy může) byly bouřlivé. Jak jsem již naznačil, překvapilo mě, kolik čtenářek a čtenářů až militantně hájilo tuto regulaci. V zásadě byly diskutujícími obhajujícími regulaci používány tři argumenty.

1. OCHRANA ZAMĚSTNANCŮ: Zaměstnanci mají právo na to strávit vybrané svátky doma s rodinou.
2. OCHRANA RODINNÝCH HODNOT: Když zavřeme supermarkety, lidé začnou vyznávat rodinné hodnoty, což je prospěšné pro všechny.
3. MEZINÁRODNÍ PŘÍKLAD: Funguje to řadě zahraničních zemí, je naše ostuda, že u nás není zákaz nakupovat o svátcích (nebo nedělích) už dávno zaveden.

Hned první argument je naprosto nesmyslný. Dramatičnost situace, kdy děti s maminkou u vánočního stromečku pláčou a čekají na tatínka, který musí dřít na Štědrý den do půlnoci v supermarketu, jelikož zákazníci schválně nakupují, samozřejmě všichni cítíme. Jenže: Pokud zaměstnanec podepíše se zaměstnavatelem kontrakt, berou na sebe oba závazek. Zaměstnavatel, že jej bude platit, zaměstnanec, že bude pracovat. A pokud tento závazek obsahuje i možné vymezení pracovních hodin o víkendech nebo svátcích, včetně Štědrého dne, daný zaměstnanec rozhodně nemá právo být doma s rodinnou. Naopak! Zaměstnavatel má právo na to chtít, aby zaměstnanec byl v práci. Pokud se to zaměstnanci nelíbí, nikdo jej přeci v práci nedrží. A to říkám s veškerým respektem k tomu, jak těžké je v dnešní době najít zaměstnání: zaměstnanec přece není rukojmí svázaný ve sklepě. Pokud mu možnost práce o víkendech nebo svátcích nevoní, neměl by do zaměstnaneckého poměru vstupovat. Ale uzavřít dohodu a následně si skrze odborovou lobby vynucovat, že by bylo fajn dohodu jednostranně upravit ve prospěch zaměstnance, nedává logiku.

I druhý argument stojí na vodě. Konkrétně na předpokladu, že nás „něco“ nutí nevyznávat rodinné hodnoty, nevěnovat se sportu, koníčkům, přátelům, atd. Senátor Bublan povstal a řekl: „Já to vím! Ono „něco“ jsou SUPERMARKETY! Konkrétně supermarkety s plochou nad 200 m2. Když ty zavřeme, lidé k sobě začnou být milí, přestanou se mračit, přestanou krást a korumpovat, budou přemýšlet o duchovních věcech a vše bude fajn.“ Opravdu tomu věříte? Já tedy ne. Pokud budu chtít státní svátek strávit s rodinou, naplánuji si nákup na den předem. Pokud ne, proč by mi někdo měl bránit, abych si nakoupil? A proč by někdo měl bránit zaměstnanci, aby si přivydělal? A proč by měl někdo bránit supermarketu v nabízení služby, po které je poptávka? Protože na tom společnost bude lépe? Rozhodně nebude. O zaměstnancích jsem již mluvil (viz výše).  Ti, co chtějí strávit čas rodinou, můžou, ať je supermarket otevřený, nebo zavřený. Ale ti, co chtějí nakupovat (spotřebitelé), pracovat (zaměstnanci a brigádníci), nebo vydělávat peníze (majitelé supermarketů), jsou omezeni.

Třetí argument zní velmi vznešeně. Ale nenechte se mýlit, vážení. V zemích, kde nařízení o omezení otevíracích hodin funguje, rozhodně nebyly diskuse předcházející schválení zákonů vůbec snadné. A to ačkoliv se jedná o země s vyšším počtem věřících než v naší ateistické České republice. A už vůbec si nemysleme, že to vyhovuje všem lidem v Německu nebo Rakousku, jež jsou nám dávány za vzor. Naopak. I tam jsou lidé naštvaní, že si nemohou v klidu nakoupit ve volných dnech. Třeba že si před náhle ohlášenou návštěvou nemohou dojet nakoupit čerstvé maso na grilování do supermarketu. Ostatně – obchody v České republice lokalizované u německých nebo rakouských hranic by mohly vyprávět. Tisíce Němců a Rakušanů jezdí v nedělích nebo o svátcích nakupovat, obědvat nebo večeřet k nám. A závidí nám přitom naši svobodu, jejíž vlastní omezení nyní obhajujeme jejich „údajnou“ spokojeností s nesvobodou.

Buď jak buď, tento boj o další kousek svobody volby, který nám chtějí vzít, je pravděpodobně prohraný. Nedivte se proto, až si přijdou pro další…