Platy politiků, to je věčné téma. Ačkoliv se nám někteří snaží namluvit, že pozice poslance nebo senátora je práce jako každá jiná, nebo že ji lze přirovnat k top manažerům průmyslových podniků či bank, není to pravda. Politici jsou volení zástupci lidu.
A jejich platy nejsou interakcí nabídky a poptávky na trhu práce, nejsou stanoveny konkurencí. Platy jsou nastavené paušálně. A hlavně – nastavují je politici sami.
Tento proces vede až ke komickým situacím, za něž je možné pokládat spojenectví napříč poslaneckými kluby nebo bázlivá prohlášení politiků, kterým by zvýšení platů přirozeně nebylo proti srsti, ale co na to volič, že? Strategie „diskutujeme, stále diskutujeme, stále diskutujeme a jejda, je konec roku a platy se skokově zvýšily, tak to určitě nenecháme, diskutujeme, diskutujeme, stále diskutujeme...“ je podle mých informací pro některé zákonodárce stále variantou číslo jedna. S tím nic nenaděláme... Plat poslance se holt v České republice stanovuje jako platová základna (pro období 1. ledna 2011 až 31. prosince 2014 činí 51 731 Kč) vynásobená koeficientem 1,08. Poslanci, který nezastává žádnou funkci tedy náleží bez jakýchkoliv náhrad plat ve výši 55 869 Kč. Předsedovi výboru se zvyšuje koeficient o 0,44. Platová základna se tedy násobí koeficientem 1,52. Plat předsedy výboru je tak 78 631 Kč. Výkon předsedy výboru je tedy oceněn na 22 762 Kč. Místopředsedovi výboru se zvyšuje koeficient o 0,22. Platová základna se tedy násobí koeficientem 1,3. Místopředseda výboru tak pobírá plat 67 250 Kč, k platu běžného poslance si tedy přilepší o 11 381 Kč. Každý poslanec má právo na měsíční náhrady, které může čerpat v maximální výši 39 500 Kč (např. v závislosti na svém trvalém bydlišti, atd.).
Moje poznámka k odměnám politiků se však – možná poněkud překvapivě –netýká výše platu. Ten nechť je klidně ještě vyšší, například v Německu je poměr hrubé mzdy řadového člena poslanecké sněmovny vzhledem k průměrné mzdě i mediánové mzdě vyšší než u nás. Pes je zakopaný v produktivitě práce. Tu jsme společně s kolegy z think-tanku CETA a hnutí za Přimou volbu poslanců měřili pomocí několika ukazatelů. Jedním z nich byla právě činnost výborů, díky nimž si, jak již víme, mnozí politici značně přilepšují k platu. Obrázek číslo jedna ukazuje průměrnou neúčast na jednání výborů v minulých dvou volebních obdobích. Nejen že se v mezičase zhoršila, ale přesáhla třicet procent – prostě jako kdybyste nechodili na třetinu svých pracovních schůzek.
Graf 1 – Neúčast jednotlivých poslanců na jednání výborů
Zdroj: CETA
Druhý obrázek ukazuje ještě zarážející čísla, a sice neúčasti předsedů jednotlivých výborů na jednání jejich výborů. Ano, vidíte správně - mnohé předsedkyně a předsedové si se svojí účastí na jednáních výboru, za jehož předsednictví berou přes 22 tisíc měsíčně, nedělají velkou hlavu.
Graf 2 – Průměrná neúčast předsedů výborů na jednáních výborů (2010 až 2013)
Zdroj: CETA
Situace není o mnoho lepší ani u místopředsedů, kteří ke svému platu pobírají příplatek přes jedenáct tisícovek měsíčně. I zde vidíme poměrně vysokou neúčast, která svědčí o všem možném jen ne o přehnaně zodpovědné docházce do práce.
Graf 3 – Průměrná neúčast místopředsedů výborů na jednáních výborů (2010 až 2013)
Zdroj: CETA
Až příště budou politici diskutovat o zvyšování platů, nechť diskuse začne u jejich pracovní morálky. Data ukazují, že není nic moc. Top manažeři, bankéři, úředníci, řemeslníci, prodavačky, prostě nikdo nemá takovou svobodu absentérství jako politici. To je nutné zlepšit. A nám, voličům, prostě nezbyde než naše politiky více kontrolovat!
PS – Kompletní studii o činnosti poslanců naleznete ZDE.
Foto: wikipedia.org, Ervinpospisil
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
