Z některých dětských příběhů jsem byla v šoku, říká miss a zakladatelka Nadačního fondu Karolína Kopincová

Rodák z Prahy poprvé zkoušel triky na prkně už v pěti letech, pravidelným účastníkem závodů, které se konají po celém světě, je už patnáct let. Za tu dobu si vybudoval pevné postavení nejen ve skateboardové komunitě, ale také ve společnosti. Podepsal smlouvy s velkými sponzory, jeho videa sledují na sociálních sítí miliony diváků nebo provozuje vlastní skateshop. I přes velké úspěchy chtěl přidat Habanec do své úspěšně kariéry další milník, zajezdit si na olympiádě, což mu ale vzhledem k náročným kvalifikačním podmínkám nevyšlo.

„Mrzelo mě to hodně. Zvláště první dva týdny. Nyní už to beru s nadhledem, protože jsem dal do jízdy všechno a mohl si zajezdit s nejlepšími jezdci,“ říká český přední skejtr, který je velkým vzorem mnohých českých skateboardistů.

Zatímco Habanec uvítal, že divákům po celém světě předvedou svůj um nejlepší světoví poprvé na olympiádě, někteří jeho kolegové z branže se na akci zrovna netvářila. Část jezdců zastává názor, že skate je lifestyle, který patří hlavně na ulici. Vždy jsme se ale mezi jezdci poměřovali na závodech. Myslím si, že olympiáda je další krok dopředu. Může to přitáhnout k prknu daleko více lidí a sport se dostane více do povědomí veřejnosti,“ slibuje si Habanec, který si i přes hořkost z kvalifikace nenechal finálové souboje jezdců v televizi ujít.

Fingované omluvenky kvůli závodům

Habancova kariéra začala stoupat vzhůru zhruba ve třinácti letech, kdy stal pravidelným účastníkem světových podniků, díky čemuž si mladý hoch mohl poznávat svět a také si přijít na slušnou výplatu. 

Ne každý ale měl pro nadějného teenagera pochopení. Do křížků se dostával zejména s učiteli, kteří pro jeho aktivity neměli příliš pochopení. Navíc skejťáci si obecně s sebou nesou nálepku potížistů, a tak pražského mladíka tahali ze šlamastiky jeho rodiče. Kolikrát už ani nevěděli, jakou omluvenku tentokrát napsat.

„Myslím, že je to obecně problém českých škol, že nemají rády, pokud někdo ve třídě jakkoli vyčnívá. Sport berou učitelé často jako pouhou výmluvu. Rodiče si proto vymýšleli, že jsem nemocný, abych vůbec odjel na závody. Postupem času jsem měl tendenci skrývat, co dělám. Naštěstí na vysoké škole už nikdo z učitelů neřešil a ani zřejmě nevěděl, že jezdím na skejtu,“ popisuje Habanec, jenž vystudoval na vysoké škole mediální studia.

Česká a světová skateboardová škola

Díky Habancovi vzal nejeden mladík do rukou prkno, aby zkoušel napodobit jeho počínání. Zda je na obzoru nový talentovaný nástupce, není jasné. Rozvoj nejenom mladých skejťáku zbrzdila pandemie koronaviru, kvůli čemuž nemohli jezdci cestovat na závody.

„Pro mladé jezdce je to hrozně složité. Pro mě třeba znamenala každá sezona ohromný posun. Zvláště když mi bylo třináct, čtrnáct, kdy jsem začal postupně objíždět velké závody. Doufám, že bude mít možnost se představit,“ tvrdí reprezentant.

Zatímco v Česku platí skateboarding i přes rostoucí zájem za sport nadšenců, v jiných zemích se těší nebývalé popularitě. Například tradičně v USA, Brazílii nebo Japonsku. Není proto náhodou, že na předních místech světového žebříčků se nachází jezdci právě z těchto zemí.

„Například Japonci jsou takoví ninjové. Je to dáno i fyziologicky, takže dokážou dělat triky, které nikdo jiný neděla. Podobně třeba Brazilce, kde je skejtování ohromně populární. Brazilci umí třeba nějaký mimořádně těžký trik, které dříve předváděli starší brazilští skejťaci, od kterých to odkoukali. Pro jezdce je hrozně důležité vidět naživo ostatní profíky. Já sám odkoukal takhle také spoustu triků od ostatních,“ vypráví devětadvacetiletý sportovec.

Tony Hawk jako skejťácká legenda 

Nejznámějším světovým skaterem je bezesporu Američan Tony Hawk, jehož proslavily i slavné videohry, které dodnes hltá milionu hráčů po celém světě. Sám Habanec patří ke generaci, kterou slavné videohry neminuly a podobně jako mnozí další náctiletý mačkal tlačítka na joysticku, aby splnil náročné úkoly.

„Určitě videohra měla obrovský vliv na spoustu mladých lidí, že začala se skejtem. Já sám jsem hrál první dva díly. I díky tomu je Tony Hawk nejznámější skejťák. Já jsem se s ním potkal třeba v Praze nebo Mnichově. Zatím jsme si ale spolu nezajezdili. Je to do cela složité, protože kolem něj se vždy motají stovky lidí. Ale jinak se světovými jezdci se dobře známe a už mi na tom nepřijde nic zvláštního. I když například jízda s Ryanem Sheclekrem, který byl můj vzor, byla pro mě speciální, připomněl amerického jezdce, který patří mezi skateboardové celebritu.

Když je práce koníčkem

Právě konfrontace se špičkovými skejťáky dodává Habancovi další chuť do práce, která je pro něj stále hlavně koníčkem. Téměř každý den tráví ve skateparku, kde nacvičuje nové triky a finesy, aby je zopakoval na závodech. Další hodiny tráví po cestách po celém světě, kde nahrává videa, nebo v posilovně, ve které nabírá kondici.

„Kondiční příprava nám pomáhá, abychom jezdili déle s větší sílou a nebolely nás tolik pády. Trénuji hlavně střed těla a balanc. Je to ale pouze takový doplněk. Stále platí, že se nedá zlepšit v posilovně, ale pouze jen hodinami tréninku ve skateparku. Triky musíte zkoušet pořád dokola. Pokud je úspěšně nezopakujete devětkrát z deseti pokusů, nemůže s tím na závod,“ vypraví český jezdec, který rád volný čas tráví s přítelkyní. 

Cíl je Paříž

Už za tři roky se konají olympijské hry v Paříži, kde by tentokrát už Habanec nechtěl chybět. Ví ale, že pro postup na závěrečný závod potřebuje nejen perfektně zvládnout jízdu, ale mít i kus pořádného štěstí.

„Chtěl bych to zkusit. Nejsem zraněný a cítím se dobře. Minule mi kvalifikace bohužel utekla. Je ale hrozně složité se na olympiádu probojovat, protože na olympiádu jede jen jen dvacet nejlepších z celého světa. Když k tomu přidáte, že tři místa jsou vyhrazená pro jezdce z Ameriky, Brazílie Japonska a dalších zemí, tak na Evropu zbývají jen asi tři místa, což je hrozně málo,“ sděluje odhodlaně Habanec.