Nino Tomov je sedmnáctiletý hokejista, který před čtyřmi lety přišel ze Sofie do Prahy a začátkem letošního října nastoupil za pražskou Spartu jako první Bulhar v historii české extraligy. Nino má výbornou češtinu, mluví plynně a bez přízvuku. Z jeho projevu je cítit pokora a vděčnost ke Spartě, která v něj vložila svou důvěru.
Kdy jste začal s hokejem?
Poprvé jsem přišel na led ve třech letech na veřejném bruslení doma v Sofii v Bulharsku. Na veřejné bruslení v Sofii chodí docela dost lidí, hraje tam k tomu hudba a je to úplně jako tady. K samotnému hokeji jsem se dostal přes strejdu, který hrál v Bulharsku hokej, ten tam zase tolik lidí nehraje.
Co tedy dělají mladí kluci v Bulharsku, když ne hokej?
Určitě fotbal a potom bojové sporty jako box nebo MMA. Není to tam tak populární a zároveň mladí nemají, kde hokej sledovat a od koho se učit. V nejvyšší bulharské lize je asi sedm nebo osm týmů a je to v podstatě amatérská liga. Chlapi tam hrají jeden zápas týdně, mají dva tréninky a chodí se na ně podívat málo lidí. Když je nějaký vyhecovanější zápas, přijde maximálně 500 diváků.
Zmínil jste vašeho strýce, kdo to je?
Můj strejda je Stojan Bačvarov, jeden z nejlepších bulharských hokejistů všech dob, hrával v Bulharsku i v zahraničí, třeba v Turecku, kde byl taky jeden z nejlepších.
Jaká je úroveň bulharské reprezentace třeba v porovnání s českým národním týmem?
Myslím si, že to ani nejde porovnat. Ten rozdíl je fakt obrovský.
Jak by dopadl zápas Bulharska proti České republice v hokeji?
To ani nechci říkat! Ale asi by to bylo pro nás hodně špatné.
Národní tým Bulharska do dvaceti let.Vy sám už jste Bulharsko reprezentoval. Jaké jste hrál zápasy?
Už jsem nějaké zápasy hrál, ale ta úroveň nebyla nijak skvělá. Ti kluci byli silovější a pro mě to bylo těžší. Ve čtrnácti letech jsem hrál za reprezentaci do osmnácti let a v patnácti jsem hrál za dvacítku. Tam ta divize mistrovství světa funguje vlastně dost podobně jako na šampionátu, na který jste zvyklí tady. Jsou tam dvě skupiny po čtyřech týmech, první dva postupují a hrají semifinále a finále.
Kdo byli vaši soupeři?
Pamatuju si, že jsme hráli proti Turecku nebo Islandu. Právě s Islandem jsou ty naše zápasy hodně vyrovnané, pamatuju si, že nás porazili o jeden gól, který dali na konci. Oni jsou jeden z lepších týmů v té divizi a myslím si, že dokonce mají trenéry z České republiky, oni jsou každý rok favoritem na postup do vyšší divize. Ale to jsme i my.
Chcete dál reprezentovat Bulharsko, i když teď hrajete v České republice?
Určitě chci reprezentovat Bulharsko a podle mě je možné ho dostat do vyšší divize. Jak jsem říkal, jsme jeden z favoritů a v našich ročnících 2004 a 2005 je dost kvalitních hráčů, kteří hrají v cizině. Někteří kluci hrají například v Rakousku nebo v Maďarsku. Myslím si, že až budeme trochu starší a sejdeme se, tak budeme moci určitě postoupit. Jsem si jistý, že to tak bude.
Proč jste zamířil do České republiky a ne třeba do Rakouska?
Česká republika byla to nejlepší, co mi v té době nabídli. Nemůžu řict, že bych český hokej úplně sledoval, ale věděl jsem, že Češi jsou na tom dobře a slyšel jsem o Spartě, protože ta hrála pár let zpátky finále Ligy mistrů. Byla to pro mě skvělá volba.
Nino Tomov se narodil 4. dubna 2004 v bulharské Sofii.Právě za Spartu teď nastupujete, jak jste se dostal do Prahy?
Přes bulharskou hokejovou federaci jsem se dostal na kemp do Litoměřic, kde si mě všiml tehdejší trenér osmé třídy Sparty pan Kročák, který mě pozval na tryout. Byl jsem s týmem týden na soustředění, pak jsem za Spartu hrál na turnaji a pak už se to dohodlo přes rodiče. Já tu chtěl zůstat, a tak se vše vyřídilo.
Jak dlouho jste v Praze?
Čtyři roky, vlastně od čtrnácti, teď bydlím sám. Musím říct, že na začátku to nebylo nijak extra těžké, ale je to samozřejmě čím dál lepší. Vždycky jsem měl radost z hokeje, ale hlavně mi strašně moc pomáhali spoluhráči, trenéři a všichni na Spartě, takže jsem nikdy neměl problém.
Jaké je teď vaše zápasové vytížení?
Teď se to trochu střídá ze dne na den. Hraju za juniory a za áčko v extralize. Jsem Spartě strašně vděčný za to, že mi dala šanci hrát v extralize. Snažím se tu svou šanci využít a přesvědčit trenéry, že na to mám. Jsem tam moc spokojený.
Jaký je váš hokejový cíl?
Přesný cíl zatím nemám. Chci se zkrátka dostat co nejvýš a hlavně se živit hokejem.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
