V reakci na skokový růst úrokových sazeb se do České národní banky pustil premiér Andrej Babiš, ministryně financí Alena Schillerová i další politici. „Kritiku od politiků po sobě musíme nechat stéct jak vodu po pláštěnce,“ říká člen bankovní rady Tomáš Holub.
Úterý, 25. února 2020, 15:07
Se svým životem bylo letos v lednu spokojeno 85 procent Čechů. Optimismus mezi lidmi jasně převládal i při hodnocení loňského roku z pohledu osobní úspěšnosti. Necelá polovina vidí rok 2019 pozitivně i z celospolečenského hlediska. Vyplývá to z dnes...
Podobně velké překvapení, jakým bylo dvakrát po sobě rychlé navýšení úrokových sazeb (nejprve o 0,75 % a poté na počátku listopadu o 1,25 %), už podle člena bankovní rady ČNB Tomáše Holuba pravděpodobně nepřijde. „Tak velké překvapení vás už nečeká. Dohnali jsme inflační vývoj,“ říká v rozhovoru pro ekonomický podcast MakroMixér (připravují ho společně šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš, pozn. red.). Jak přiznává, tak rychlý růst inflace sám nečekal a ČNB podle něj mohla – viděno zpětně – se zvyšováním úrokových sazeb začít dříve.
Podle Tomáše Holuba je teď už prakticky jisté, že meziroční inflace v ČR bude začátkem roku dosahovat až sedmi procent: „S tím teď nic moc neuděláme. Teď bojujeme o to, aby se zhruba za rok, rok a půl začala inflace vracet k dvouprocentnímu inflačnímu cíli, aby se na těch vysokých hodnotách neuhnízdila.“
Jak ukázalo i poslední měnově-politické hlasování, dva členové bankovní rady situaci v tuzemské ekonomice vidí jinak než zbylá pětice centrálních bankéřů. Například jiný člen bankovní rady Aleš Michl je přesvědčen, že vláda za inflaci nemůže, inflace že roste všude ve světě a že není důvod zvyšovat inflační očekávání.
„Ta nejzávažnější rozhodnutí ve zlomových momentech nikdy nejsou jednomyslná. Nepřekvapuje mne tedy, že je to 5:2 a ne 7:0. Samozřejmě ty dva tábory mají názory poměrně výrazně odlišné,“ komentuje rozdíly Tomáš Holub.
Bankovní rada ČNB čelí také kritice ze strany politiků. Například končící premiér Andrej Babiš poslední skokové zvýšení úrokových sazeb označil za „naprosto nesmyslné a nepochopitelné“. Místo aby ČNB podpořila ekonomiku, nechá podle něj vydělat bankám a zdražování nezabrání. Centrální bankéři jsou podle něj odtrženi od praxe.
„V oblasti měnové politiky se pohybuji už dvacet let a my prostě musíme být otrlí. Tento typ kritiky musíme po sobě nechat stéct jak vodu po pláštěnce,“ reaguje na kritiku Holub.
Ministryně Schillerová pak rozhodnutí ČNB kritizovala s tím, že „většinu inflace máme z dovozu“. Tomu Holub oponuje s tím, že na aktuální tuzemskou inflaci má silný vliv i rozpočtová politika vlády. „Velká část inflačního výkyvu je sice skutečně dovezena ze zahraničí, ale minimálně 40 % je spojeno s domácími fundamenty. Přispěla k tomu i uvolněná měnová politika vlády. Nepřehazujeme tím vinu na vládu, ale popírat, že fiskální politika ovlivňuje celkovou ekonomickou výkonnost, situaci na trhu práce a inflaci, to by bylo skoro popírání gravitace.“
Názory, že je reálná inflace ve skutečnosti mnohem vyšší než oficiálně vypočítaná podle spotřebního koše, třeba až 15 – 20%, člen bankovní rady odmítá: „To je známý fenomén – lidé mají tendenci vnímat inflaci vyšší, než je, protože si snadno všímáme negativních zpráv a toho, když zdražují malé položky, které kupujeme často. Když zdraží rohlíky, hned to zaznamenáte, pokud koupíte iPhone, který kupujete jednou za tři roky, tak se ještě pochlubíte, za jak dobrou cenu jste koupil.“
To, že výpočet inflace nezahrnuje reálný růst cen nemovitostí či stavebního materiálu v Česku, je podle něj jen mýtus. „Je to zahrnuto v podobě takzvaného imputovaného nájemného, které v sobě zahrnuje jak růst ceny nových nemovitostí, tak ceny stavebních prací na údržbu. Toto imputované nájemné nyní také té inflaci dělá jeden procentní bod, což je hmatatelný výsledek.“
ČNB, která ceny bytů považuje dlouhodobě za nadhodnocené, věří, že zvýšení úrokových sazeb pomůže ochladit přehřívající se trh s nemovitostmi. Ten ilustrují i letošní data bank: výše přidělených hypoték dosáhne za rok 2021 v Česku rekordní hodnoty kolem 400 miliard, obvyklá v posledních letech byla zhruba poloviční suma.
„Tímto tempem hypotéky do budoucna nemohou pokračovat v růstu. Jediným výsledkem by byl tlak na další výrazný růst ceny bytů a zhoršování dostupnosti bydlení. Nemyslíme si, že dojde k poklesu cen nemovitostí, ale budeme alespoň tlumit tempo jejich růstu,“ říká Holub.
Například ve Švédsku existují i takzvané mezigenerační hypotéky – půjčky se splátkou třeba až na dobu 100 let. Jde tedy de facto o celoživotní „placení nájemného ve svém“, kdy se majitelem se splacenou půjčkou stane třeba až pravnuk původních kupujících.
„Na to se díváme jednoznačně negativně. Naši kolegové ve Skandinávii mají z těchto programů spíše bolení hlavy. Nerozumím tomu, proč v době, kdy mají banky hypotéční žně, mají některé z nich i u nás tendenci hledat někde v zákoutích trhu, kde by vyluxovaly další potenciální klienty,“ diví se Holub.
U potenciálních mezigeneračních hypoték vidí i zásadní morální rozměr věci: „To, že zadlužím své děti, aniž bych znal jejich budoucí příjmy a věděl, zda budou mít zájem bydlet v budoucnu v nemovitosti, kterou si pořizuji, mi nepřijde etické.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
