Hana Lorencová je zdravotní sestrou u novorozenců ve znojemské nemocnici a své práci je věrná desítky let. Miminka pro ni znamenají vše. Navíc je vděčná, že děti na oddělení už roky neleží ve sterilním bílém prostředí. Zavinovačky, mantinely i prostěradla pro kojence šije Patchworkový klub Znojmo.
Úterý, 31. března 2020, 16:03
Nečekané úmrtí zdravotní sestry z plicní kliniky pražské Thomayerovy nemocnice mohl částečně způsobit stres z událostí posledních dní. Sestra nakažená koronavirem podle přednostky pneumologické kliniky Martiny Vašákové špatně snášela výstupy v...
Za jednačtyřicet let práce u novorozenců prošlo Haně Lorencové rukama více než čtyřicet tisíc dítek. Staniční sestra novorozenecké jednotky intenzivní péče z Nemocnice Znojmo by své zaměstnání neměnila a věří, že kdyby se znovu narodila, bude dělat to samé. „Řada novorozenců, kteří mi prošli rukama, teda holčiček, jsou dnes maminky, kterým jsem pečovala o jejich děti. Zdá se mi to neuvěřitelné,“ vypráví Lorencová.
Prostředí, ve kterém se miminka nacházejí, se před jedenácti lety výrazně změnilo. Z bílých sterilních postýlek se novorozenci dostali do barevného světa. Za změnou stojí znojemský patchworkový klub, který pro oddělení šije zavinovačky, mantinely i prostěradla. „Přišly sem dvě ženy, které se patchworku věnují a přišly se podívat na miminko. Dámy říkaly, že mají nějaký spolek a že by nám něco ušily," vzpomíná na počátky spolupráce Lorencová.
Díky daru od znojemských podnikatelů se na materiál na zavinovačky našel dostatek peněz, a tak se zrodila nová tradice a každoročně o adventu přicházejí do nemocnice "patchworkářky" s novými výrobky. Dárcovství žen, jež sešívají textil, se letos přehouplo přes 480 tisíc korun. Ručně vyrobené přikrývky či zavinovačky jsou dělané přímo na míru znojemské nemocnici a září všemi barvami.
V Nemocnici Znojmo zabalí sestřičky do krásných zavinovaček ročně přes devět set nově narozených miminek. Právě péče o novorozence a kontakt s dětmi je pro Lorencovou srdcovou záležitostí. „Mám ráda, když se něco děje, když člověk vidí pokroky a jak miminko prospívá, přibírá na váze, reaguje na dotek. Moje práce je nadevše," svěřuje se dětská sestra.
S maminkami, které se Lorencové vryly do paměti jako jedny z prvních pacientek, jež na oddělení zažila, se pravidelně scházela. „Přece jenom zde strávily s nedonošenými novorozenci spoustu času a člověk si s nimi udělal vztah. Nyní se občas stane, že maminky přijdou po čase ukázat miminko nebo už batole, aby se pochlubily, jak jsme dítko vypiplaly nebo pošlou fotku," říká Lorencová.
Přestože s většinou maminek je domluva snadná a osobní konflikty s rodiči se na novorozeneckém oddělení zpravidla neodehrávají, někdy může být nalezení společné řeči náročným procesem. „Ne vždy maminky docení naši péči. Mají jiný názor, mají spoustu informací ze sociálních sítí a internetu a nechtějí slyšet nic jiného, což mne mrzí, ale respektuji to. Většina maminek si však nechá poradit nebo se nějak domluvíme, snažíme se vzájemně respektovat," uzavírá dětská sestra.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
