Hledá se politik, který umí říct: Tohle nevím

Exemplářů, kteří veřejně dokáží přiznat, že se v nějakém tématu neorientují, je na politickém trhu jako šafránu. Přitom není třeba z toho dělat velkou vědu – každý politik A) něco vystudoval či B) se něčím živil či C) něco umí – minimálně umí před volbami předstírat, že oplývá faktory A) a B). Nikdo po politicích nechce, aby rozuměli úplně všemu. Neustálá honba za publikem, podpořená tu více tu méně vlastním egem, však způsobuje, že pohříchu často musíme poslouchat neuvěřitelné „bláboly“, z nichž politik v úzkých přepne do nouzového módu a začne chrlit kombinace termínů jako „iniciovat“, „efektivně“, „vykomunikovat“, „produktivně“ či „prodiskutovat“ a „optimálně “. Být viděn, nebo zemřít.

Přitom však volič – definuji-li osobu voliče dle sociální sondy ve svém okolí – o tohle opravdu nestojí. Pravdou je, že tlak voliče na politiky v České republice je velmi nízký. Volič nesleduje komunální politiku a nezkoumá výdaje, které by měly působit blaho v jeho bezprostředním okolí. Volič nechodí na jednání zastupitelstva a nelobbuje na nich za vlastní zájmy. Volič nekontroluje, jestli „jeho“ politik chodí do práce na 40 hodin týdně, 20 hodin týdně, nebo jestli tam vůbec chodí. Volič se nezabývá skutečnými náklady na vybudování veřejných statků, často předražených či úplně zbytečných, a neptá se, jaké je alternativní využití proplýtvaných peněz. Volič nemá na vědomosti a zkušenosti politiků prakticky žádné nároky.

Volič v České republice si – zřejmě poněkud naivně – přeje pouze tři věci. Aby politici nekradli a neplýtvali veřejnými financemi, nebo alespoň s mírou. Aby politici nelhali, nebo alespoň s mírou. A v neposlední řadě – aby byli politici soudní a věnovali se JEN tomu, čemu skutečně rozumí.

Pokud je politikem ekonom, nechť se zabývá dlouhodobým nesouladem mezi příjmy a výdaji, který nás všechny každou vteřinu zadlužuje o 412 Kč. Prostor pro realizaci vlastních nápadů je v této oblasti více než dostatečný.

Pokud je politikem lékař, nechť se zabývá problémy spojenými s mýtem „zdravotnictví zdarma“, neefektivním a složitým systémem úhrad za lékařskou péči či demotivujícími podmínkami pro mladé lékaře.

Pokud je politikem právník, nechť se pustí do sanace nepřehledné džungle jménem česká legislativa či pracuje na tom, abychom se posunuli směrem k civilizovaným zemím a soudním spory o banalitách netrvaly roky či desítky let kvůli černobílému rozhodování jednotlivých instancí.

Pokud je politikem učitel, ať si vybere – předškolní výuka, základní školství, středoškolské vzdělání či problematika veřejných a soukromých vysokých škol. V každé z daných oblastí nalezne prostor pro tisíce odpracovaných hodin.

Pokud je politikem podnikatel, ať do roztrhání těla brání svobodu jednotlivce vytipovat si díru na trhu a začít ji vyplňovat nabídkou svých služeb, a to bez zbytečných byrokratických průtahů, administrativních nákladů a nesmyslné regulace.

Pokud je politikem důchodce, nechť se věnuje reformě penzijního systému. Ta je totiž s ohledem na demografický vývoj obyvatelstva a faktu, že nejsme ropná velmoc, naprosto nezbytná, ať si nalháváme cokoliv.

Pokud je politikem řidič kamionu, ať řeší třeba nedostatek infrastruktury v podobě chybějících odpočívadel pro kamiony na nucené přestávce, či zjednodušení a zefektivnění investic do výstavby nových dálnic či oprav silniční sítě, která je v dezolátním stavu. 

A tak dále a tak dále...

A pokud čirou náhodou politik nerozumí ničemu, ať nedělá nic. Bude to nejlepší pro nás pro všechny. Pak totiž nebude český legislativní systém zaplevelován paskvily zákonů, které působí jen problémy a nutnost je řešit – jak jinak než dalšími špatnými zákony...

Foto: wikipedia.org, Ervinpospisil