Mezi desítkami konferencí, přednášek a dalších akcí, které se každý týden v Praze konají, v pátečním dopoledni jedna tematicky vyčnívala. Akce s názvem Šedá ekonomika v České republice se věnovala odhadům velikosti šedé ekonomiky v naší zemi i ostatních zemích Evropy, příčinám vzniku ilegálních aktivit a možnostem jejich eliminace.
Možná se ptáte, co je to šedá ekonomika? Šedá ekonomika představuje souhrn ekonomických transakcí a aktivit, které jsou založeny na existujících tržních činnostech (produkci zboží a služeb), ale které jsou zatajeny před oficiálními státními úřady za účelem neplacení daní a dalších odvodů (př. zdravotní a sociální pojištění). Šedá ekonomika je tedy jakousi pololegální součástí ekonomiky. Je proto třeba rozlišovat mezi návštěvou oficiálně existujícího kadeřnictví a stříháním s platbou na ruku (bez účtenky) na straně jedné, a prodejem tvrdých drog na straně druhé. Zatímco první transakce spadá do šedé ekonomiky, druhá transakce nikoliv – ta je součástí zcela ilegálního světa, kterému se často říká černá ekonomika.
Vraťme se ale zpět ke stínové ekonomice. Při odhadech podílů stínové ekonomiky sledujeme ve všech vyspělých zemích pozitivní vývoj v čase, tj. snižující se podíl neoficiálních transakcí na oficiální ekonomice. To je dáno zejména rozšiřováním bezhotovostních plateb, které ze své podstaty neumožňují „skrytí“ transakce do ekonomického stínu. Dle prezentované studie společnosti ATKearney a profesora Friedricha Schneidera z Univerzity J. Keplera v Linci dosahoval podíl stínové ekonomiky v České republice v roce 2003 hodnoty 19,5 procenta hrubého domácího produktu, zatímco v roce 2015 bude představovat přibližně 15,1 % HDP. Navzdory signifikantnímu snížení podílu nepodchycených transakcí na produkci v zemi tak přesto hovoříme o zhruba 670 miliardách Kč, z nichž v tomto roce nebudou odvedeny daně.
V porovnání se zahraničím na tom česká ekonomika není nejhůře – evropský průměr šedé ekonomiky tvoří 18,5 % HDP. Z okolních států reportuje výrazně nižší podíl stínové ekonomiky Rakousko (2015: 8,2 % HDP), výrazně vyšší podíl pak Polsko (2015: 23,2 % HDP). Odhady podílu stínové ekonomiky v Německu (2015: 12,2 % HDP) a na Slovensku (2015 14,1 % HDP) jsou sice mírně nižší, s ohledem na statistickou chybu při velmi obtížném hledání velikosti „neviditelného“ soupeře však tyto hodnoty můžeme považovat za srovnatelné s Českou republikou.
Největší problém stínové ekonomiky je samozřejmě spojen s již zmíněnými chybějícími daňovými odvody. Není to jen věc politiků, jak se může zdát, právě naopak – týká se nás všech. Jelikož v České republice nepozorujeme žádný systematický tlak na škrty veřejných výdajů, daňové výnosy je logicky nutné hledat jinde, a sice v našich peněženkách. Z tohoto úhlu pohledu se jako účinný boj proti stínové ekonomice jeví právě rozšiřování bezhotovostní ekonomiky, která daňovým únikům přirozeně zamezuje. Vyjma toho byly v rámci diskuse o možnostech nápravy zmiňovány také daňové odpočty pro příjemce služeb v rámci aktivit, kde je praxe „bez účtenky“ velmi častá. Například domácnost by si mohla od daňového základu odečíst účtenky za služby opravářům, zedníkům atd. v celkové částce XY tisíc Kč. Menší stínové ekonomice nahrává také flexibilnější regulace trhu práce a více pozitivních stimulů směrem k daňovým poplatníkům. Zatímco drakonické regulatorní opatření, daně, poplatky a finančně nákladná „samokontrola“ spíše motivují oficiální subjekty k přesunu do stínivé ekonomiky, pozitivní stimuly mohou způsobit opak.
Foto: diepresse.com
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
