Nedávno jsme diskutovali o zvyšování platů politiků, které si chtěli prosadit navzdory empiricky podloženým pochybám o úsilí, jež práci (ne)věnují. V souvislosti s novým zákonem o státní službě se pomalu otevírá Pandořina skříňka, která ukrývá ještě nákladnější překvapení – plošné zvýšení platů státních úředníků. Odbory, jak je jejich „dobrým“ zvykem, přitom vůbec netroškaří – jejich zástupci vznesli požadavek na růst platů o 25 %.
ČTĚTE TAKÉ: Politici, klidně si zvedněte platy. Ale choďte do práce...
Proč? Že prý je nutné odměnit úředníky za to, že mohou být vysláni na služební cestu. Že prý je nutné odměnit úředníky za to, že mohou být v rámci výkonu funkce přeloženi do jiného města. Že prý je nutné motivovat mladé lidi, aby chtěli pracovat ve státní správy. A že prý není tak zle – odbory si umí představit i kompromisní dohodu na růstu platů mezi 10 a 25 procenty.
Nejprve čísla. Dle Českého statistického úřadu byla ve 4. čtvrtletí 2014 měsíční mzda úředníků ústředních vládních institucí (ministerstva a přidružené úřady...) v průměru 29.609 Kč. Služební zákon se bude vztahovat na armádu 61 tisícovek úředníků. Hrubé mzdové náklady (bez odměn a odvodů) tak za současných podmínek činí 1,8 miliardy Kč měsíčně, tedy 21,7 miliardy Kč ročně. Když těmto úředníkům přidáme na platech 25 %, budeme jim z našich daní platit 27,1 miliardy ročně (tj. o 5,4 miliardy Kč ročně navíc). Průměrný úředník by na „výplatnici“ obdržel zhruba 37 tisíc Kč měsíčně. Kdyby se platy úředníků zvýšily o 10 procent, s průměrným měsíčním platem 32.569 Kč by úředníci na hrubých mzdách ze státního rozpočtu odčerpali 23,8 miliardy Kč ročně.
Ač to odboráři či představitelé ministerstva práce a sociálních věcí, kteří o návrhu intenzivně jednají, možná neví, jejich argumentace krásně kopíruje tzv. paradox produktivity veřejného sektoru. Růst platů ve veřejném sektoru se totiž neodvíjí od růstu produktivity práce, tak jako v soukromém sektoru, jelikož produktivitu práce ve veřejném sektoru nelze přesně změřit. Aby nedocházelo k přesunu pracovní síly z veřejného do soukromého sektoru, rostou i mzdy ve veřejném sektoru. Díky informační (a početní) převaze, kterou úředníci mají nad politiky, si však úředníci ve veřejném sektoru dokáží prosadit ještě vyšší růst mezd. Jsme svědky přesně tohoto případu.
Každému odboráři, politikovi i státnímu úředníkovi bych ze srdce přál, aby si zkusili založit vlastní firmu a rozjet ji tak, aby měsíčně na daňových povinnostech zaplatila alespoň jednoho „svého“ úředníka. Nebo dva. Nebo deset. Nebo tisíc úředníků z daní jejich firmy. Pak by si možná začali vážit i jiné práce než jen svojí vlastní. Teprve pak by totiž zjistili, že majitel firmy se musí dnes hodně otáčet, aby se vyznal v legislativní džungli, kličkoval v byrokratickém labyrintu regulací a navíc uspěl v konkurenci zahraničních firem. A pak by si možná podobné žonglování daňovými miliardami odpustili.
Ale nejsem naivní – to se nestane, vždyť do voleb je daleko a veřejné finance to přeci nějakou tu miliardu navíc snesou...
Foto: Jan Homolka
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
