Maryna Kovalova je studentka z ukrajinské Oděsy a na Cyrilometodějské teologické fakultě studuje etiku a kulturu v médiích. Ve svém volném čase pomáhá ukrajinským uprchlíkům a promlouvá na shromážděních na podporu Ukrajiny.
Maryna Kovalova pochází z Oděsy, která leží na jihu Ukrajiny. Do České republiky se přestěhovala teprve v září minulého roku. „Původně jsem nechtěla studovat univerzitu ani v Kyjevě, protože mám ráda Oděsu a líbí se mi tam,“ začíná rozhovor.
„Jednou za mnou přišla mamka a ze srandy se mě zeptala, jestli nechci studovat ve Slovinsku. Tak jsem se zavřela v pokoji a začala hledat možnosti studia v zahraničí,“ navázala. Poté, co objevila možnost studia v České republice, si zařídila lekce češtiny a po 11 letech učení se přestěhovala do Olomouce. „Jsem na sebe pyšná, že jsem to takhle zvládla,“ pokračuje plynulou češtinou se znatelným přízvukem.
Maryna začala s dobrovolnictvím hned na začátku ruské okupace. „První tři dny jsem byla v naprosté apatii, nebyla jsem schopná nic dělat, prostě jsem existovala v depresích,“ vzpomíná na první dny už více než měsíc trvající války.
„Cítila jsem vinu, že jsem nebyla doma. Já šla po parku a slyšela jsem zpívat ptáky, zatímco doma poslouchali výbuchy a sirény. Moc jsem chtěla pomáhat,“ vysvětluje studentka svojí motivaci, proč se zapojila do Krajského asistenčního centra pomoci uprchlíkům.
Na začátku si všechny ukrajinské studenty svolal rektor Univerzity Palackého Martin Procházka. Při setkání se studenty se snažil komunikovat, jak studentům z okupované země pomoci. Po pár dnech Maryně přišla zpráva, že dobrovolnická centra poptávají dobrovolníky. „Napsala jsem mail, že bych chtěla tlumočit. Umím ukrajinsky, rusky i česky,“ objasňuje. Od tohoto momentu pracuje zhruba sedm hodin týdně jako překladatelka.
Původně bylo asistenční centrum na krajském úřadu. To bylo podle Maryny náročné zejména organizačně. Později se centrum přestěhovalo do Hanáckých kasáren. „Všechno se rozdělilo do stanovišť. Na jednom místě se řeší zdravotní a sociální pojištění, v dalším se dá vyfotit na vízum,“ popisuje rozdělení. Maryna pracovala na oddělení psychosociální pomoci.
„Lidi tam komunikují s psychology a psycholožkami. Já, když jsem to překládala, tak jsem lidem nabízela sama za sebe, jestli je můžu nějak podpořit. Jako Ukrajinci chápeme jeden druhého,“ objasňuje dobrovolnice.
„Na tom krajském úřadu čekali lidi ve stanech a byla tam zima. Nebyly tam vůbec hezké podmínky. Bylo tam hodně žen s malými dětmi, ty pořád plakaly nebo byly nemocné,“ popisuje studentka.
Na psychosociální pomoci se Maryna snažila chovat diskrétně. „V jeden okamžik jsem pochopila, že to nechci dělat. Byly to ošklivé příběhy, protože jsem viděla ty děti, jejich rodiče a prarodiče. Rozumím, v jaké situaci se nachází a jak to prožívají. Velmi těžké záležitosti,“ popisuje dobrovolnice promluvy, které měla s ukrajinskými uprchlíky.
„Došlo mi, že když ty příběhy budu dále tlumočit, tak se rozpláču. Nevím, co bylo těžší, jestli pozorovat ty lidi ve stanu, v chladu, nebo poslouchat příběhy o tom, jak jeli několik dní po Ukrajině a neustále poslouchali sirény,“ vysvětluje Maryna těžké chvíle, se kterými se setkala.
Maryna se nyní také aktivně podílí na shromážděních na podporu Ukrajiny, které bývají každý čtvrtek na Náměstí republiky. Mluví na nich z pozice ukrajinské studentky o tom, co zažila na Ukrajině a o aktuálních a kritických událostech ruské agrese.
Ministerstvo vnitra dosud udělilo v souvislosti s konfliktem na Ukrajině dočasnou ochranu více než 245 tisícům lidí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
