Začíná výuka motorkářů v autoškolách. Řidiči na silnicích by měli být ohleduplní

S jarním počasím přibývá na silnicích motorkářů. Stejně tak se každoročně v tomto období zvyšuje i počet zájemců o získání řidičského oprávnění k užívání motocyklu. Cesta k němu vede primárně do autoškoly, kde je nutné k přihlášce přiložit ještě posudek o zdravotní způsobilosti od praktického lékaře. Motocyklům je vyhrazeno několik řidičských oprávnění, a tak si musí žadatel vybrat, jakou motorku bude řídit. Existují čtyři skupiny a každá z nich má svá pravidla a podmínky. Rozděleny jsou podle typu a výkonu motorky a také věku, který opravňuje motocyklisty stroj řídit.

S výcvikem skupiny AM je možné začít ve 14 letech. Od 15. roku se lze připravit na získání řidičského oprávnění skupiny A1. V 17 letech může zájemce osedlat v rámci výcviku výkonnější stroje, pokud usiluje o řidičské oprávnění skupiny A2. Pro získání řidičského oprávnění skupiny A musí zájemce dovršit věku 24 let (výcvik může zahájit ve 23 letech). Získat ho je možné i po dvou letech od udělení řidičského oprávnění skupiny A2. Žadatel pak musí udělat jen doplňkovou zkoušku z jízdy. Skupina A umožnuje motorky řídit bez omezení výkonu. „Teoreticky tak může za řídítka nejsilnějších mašin legálně usednout dvacetiletý mladík. Nejsilnější stroje nejsou vhodné pro každého. Nováčci by měli začít na nižších kubaturách,“ upozorňuje vedoucí instruktor Týmu silniční bezpečnosti a místopředseda Asociace autoškol ČR Ing. Jiří Novotný.

U standardního kurzu je nutné nejprve projít písemnou částí závěrečné zkoušky. Praktická závěrečná zkouška je rozdělená na dvě části. První, na cvičišti, zahrnuje kontrolu vozidla před jízdou (funkčnost osvětlení, technický stav a povinná motocyklová výbava) a jízdní zkoušky. Tam žák musí předvést svoje řidičské schopnosti při pomalé i rychlé jízdě. Při takzvané pomalé zkoušce jede s motorkou rychlostí zhruba 5 km/h, provádí nejrůznější manévry a musí dokázat, že zvládá stroj i bezpečně zaparkovat. V takzvané rychlé části musí být schopen ovládat stroj při vysokých rychlostech. Součástí je například řešení úhybného manévru i krizové brzdění a zahrnovat může také dynamický slalom. „V obou těchto částech je celkem deset úkonů na cvičišti, při kterých zjišťujeme, jestli daný úsek žák zvládne projet či nikoliv. Tím to ale na cvičišti končí, víc zákon neříká. To ale neznamená, že žadatel umí stoprocentně motorku ovládat,“ říká Jiří Novotný.

Druhou, závěrečnou část, vede zkušební komisař. Buď sedí ve vozidle autoškoly, nebo na dalším motocyklu a celou zkoušku ovládá dálkově přes komunikační zařízení. Proto by měli být ostatní řidiči na silnicích ohleduplní k motocyklistům ve vestě s modrým polem a bílým písmenem L.

„V autoškole se motocyklista naučí spoustu věcí spojených s provozem, ale nezbývá mnoho šancí nacvičit si nečekané a krizové situace. Proto je vhodné, aby přešel na další fázi do motoškoly, kde se lze zdokonalit a odhalit případné nedostatky a špatné návyky tak, aby v silničním provozu jezdil bezpečně a neohrožoval sebe ani ostatní,“ míní David Pabiška, třináctinásobný účastník Dakarské rallye a instruktor kurzů Učme se přežít.

Autoklub ČR a Tým silniční bezpečnosti dlouhodobě spolupracují s autoškolami na zajištění kvalitní výuky v rámci získání řidičského oprávnění na motocykl. I proto pořádají kurzy pro instruktory autoškol v rámci projektu Učme se přežít. „Myslet si, že umím ovládat motorku, neznamená, že to skutečně umím. Je třeba sledovat nejen vývoj motocyklů, ale ruku v ruce s tím jde i zdokonalování jízdy a výuky,“ dodává Libor Budina z Autoklubu ČR. Letos je naplánovaných osm kurzů pro autoškoly i zkušební komisaře. Motocyklisté se tradičně řadí k nejohroženějším skupinám účastníků silničního provozu. To potvrzují i statistiky dopravních nehod. „V rámci států EU-28 se totiž jezdci v jedné stopě podílejí zhruba ze 2 % na celkovém počtu ujetých kilometrů, na počtech obětí dopravních nehod však z 18 %. Za řídítka by měl každý motorkář proto usedat s náležitou pokorou. A pamatovat, že za zkušeného se může považovat až po ujetí alespoň 50 tisíc kilometrů,“ zdůrazňuje Roman Budský Z Platformy VIZE 0.

„Je nutné usilovat o jednotný standard při získávání řidičského oprávnění na motocykl. V dalším vzdělávání by bylo na čem stavět a instruktoři by se mnohdy nemuseli vracet k základům,“ dodává Jiří Novotný. Podle něj je důležité prohloubit zodpovědnost motocyklistů, aby každoročně navštívili motoškolu, nebo specializovaný kurz pro připomenutí informací i techniky jízdy. „To, že při zkouškách dotyčný projede slalom a neshodí kužel z něj nedělá zkušeného motorkáře, i když splnil úkol. Tady je prostor pro další posun. Měli bychom dál vzdělávat v teorii, ale především v praxi. Zjistit, jestli skutečně umí dobře ovládat motorku,“ apeluje na zodpovědnost motorkářů vedoucí instruktor Týmu silniční bezpečnosti Jiří Novotný a uzavírá: „U zkoušky hodnotíme to, jestli žák shodil, nebo neshodil kužel. Nevyhodíme ho proto, že ovládá brzdu čtyřmi prsty, že má nohy špatně na stupačkách. Jak to má být správně se v základech motoškoly často nedozví. To by si měl každý motorkář uvědomit a snažit se dalším vzděláváním zajistit bezpečnost nejen sobě, ale i ostatním na silnicích.“