Kdo nás bude jednou živit? Zaměstnanci v ČR výrazně stárnou, ukazuje srovnání let 1993 a 2013

O přirozeném stárnutí populace se mluví často – technologická revoluce přesunula většinu pracujících do pohodlného sektoru služeb, a omezila tak pobyt v náročném pracovním prostředí, rostoucí blahobyt zajišťuje dostatek stravy bohaté na živiny a pokrok v medicíně radikálně prodlužuje úmrtnost a věk dožití. Jenže už méně se empiricky dokladuje, jak se tyto procesy projevují na trhu práce. Ve zkratce: zaměstnaní lidé stárnou a stárnou a stárnou. A mladí nepřibývají...

Podívejme se na tabulku číslo jedna. Srovnání počtu pracujících (v tis. osob) ve čtyřech věkových skupinách mezi lety 1993 a 2013 totiž poskytuje velmi zajímavá data. Za 20 let se dramaticky snížil počet mladistvých pracujících, kteří se postupně přesunuli do „starších“ věkových skupin. Zatímco v roce 1993 pracovalo (tj. platilo daně a přispívalo na důchody tehdejším seniorům) přes 778 tisíc pracujících ve věku 15 až 24 let, během následující dvacetiletky se situace naprosto změnila – v r. 2013 to bylo již jen 293,5 tisíce jedinců. Naproti tomu počet zaměstnaných ve věkové skupině 55 až 64 let v roce 1993 činil 315 tisíc osob, v roce 2013 to bylo již 750 tisíc lidí, tedy o celých 434 tisíc osob více! Mírně přibylo zaměstnanců v klíčové věkové skupině pracujících (25 až 54 let), stejně jako ve skupině pracujících seniorů (65 let a více). 

Tabulka 1: Počty pracujících ve věkových skupinách v České republice (1993 a 2013) 

Ten samý trend znázorňuje i následující graf. Věk pracujících v České republice se během dvaceti let zvýšil téměř o čtyři roky z necelých 39 let v roce 1993 na více než 42 let věku pracovníka v roce 2013. Protože tento vývoj bude i v následujících letech pokračovat, lze konstatovat, že rozložení produktivního věku se velmi dramaticky mění.

Graf: Průměrný věk pracujících v České republice v letech 1993 a 2013

Není to však jen problém České republiky. Stárnutí pracovní síly je zřejmým fenoménem ve všech vyspělých zemích - s tím, jak díky demografickému vlivu (porodnost) i společenskému tlaku na dosažené vzdělání kontinuálně klesá zaměstnanost mladých, samozřejmě roste zaměstnanost osob v pokročilých věkových skupinách. Platí však že země, které dokáží vybalancovat vysokou zaměstnanost osob v mladém i pokročilém věku, jsou na vysoké ekonomické a sociální úrovni (př. Nizozemsko, Dánsko, Rakousko, Německo, Finsko, Švédsko nebo Velká Británie). Nechme hovořit data a podívejme se na mezinárodní srovnání zaměstnanosti osob v pokročilém věku (levá část tabulky) a mladistvých (pravá část tabulky). Česká republika se v zaměstnanosti osob v pokročilém věku pohybuje mírně nad průměrem evropské osmadvacítky, zatímco u mladistvých je pod průměrem EU28. Zaměstnanost osob 55 až 64 let tvořila v ČR v roce 2013 přesně 51,6 % dané věkové skupiny, u mladistvých (15 až 24 let) to bylo jen mírně přes čtvrtinu jedinců daného věku.

Velmi zajímavý je pohled na podskupinu mladistvých ve věku 15 až 19 let – v České republice drtivá většina těchto mladistvých studuje na veřejných středních školách, nastupuje „na vysokou“ nebo si hledá zaměstnání – pracují jen 3,4 % mladých. V sousedním Německu je to však celých 26,6 % jedinců, v Dánsku 44 %, v Nizozemsku má zaměstnání dokonce přes 52 % mladistvých ve věku 15 až 19 let. Zajímavé, že?  

Tabulka 2: Míra zaměstnanosti ve věkových skupinách osob v pokročilém věku a mladistvých (členské země EU v roce 2013)

Zdroj: Eurostat, Labour Force Survey

Foto: www.haaretz.com