Objevování poznatků samotným dítětem, učení bez zbytečného stresu, bez negativního přístupu, s podporou tvořivosti a činnosti dítěte? Učitel fungující jako rovný partner a průvodce? Zdají se vám tyto praktiky ve školkách a školách nemožné? To vše a mnoho dalšího představují principy výuky Montessori.
Na první pohled se může zdát, že jde o nové až nadčasové přístupy ve výuce malých dětí, ale opak je pravdou. Dne 6. ledna 1907 otevřela paní Maria Montessori školu pro sociálně slabé děti od tří do šesti let, jejímž hlavním cílem bylo odstranit vzdělávací a výchovné problémy pomocí praktik přizpůsobených dětem a jejich osobnostem. „Lidská osobnost, ne výchovná metoda musí být brána v úvahu“[1]. O tom, že její praktiky byly úspěšné, svědčí více než stoleté aplikování Montessori přístupu v několika zemích světa. I v Čechách se pedagogika typu Montessori pomalu rozšiřuje a stává se alternativou klasických školek.
Partnerský přístup
Stěžejní klíč k nejzákladnějšímu Montessori přístupu je nedovolit si k dětem nic, co nechceme, aby si dovolily ony k nám. Jde o zcela férovou hru, kdy jsou si obě strany rovny. I když se to může zdát nereálné a mnozí mohou argumentovat tím, že děti potřebují autority, hranice a mantinely. Nicméně podívejme se na věc pohledem malého dítěte. Děti nás kopírují, napodobují naše činnosti, jsme pro ně vzorem, tak proč např. nemohou také vyklidit kuchyňskou linku (a to umějí během vteřiny), když to maminka provádí při práci v kuchyni neustále? S dětmi je třeba nastavit pravidla taková, která vyhovují oběma stranám. Vytváření těchto pravidel vede ke spokojenému soužití ve škole i doma. Správně nastavená pravidla děti ochotně a rády respektují, vytvářejí si svůj osobní prostor a sebeúctu. Rády budou dodržovat dohody i spolupracovat s ostatními. V kuchyni jednoduše alokujte jeden šuplík pro dítě, kde bude mít hračky a vysvětlete mu, že jen tento prostor je jeho a ostatní maminky. Funguje to!
Svobodná volba práce
Tento princip neznamená, že děti mohou kdykoliv a cokoliv dělat, poletovat po třídě, střídat činnosti bez jejich řádného ukončení. Smyslem svobodné volby práce je volba učebních potřeb (např. materiálu), volba místa, kde aktivitu dítě provede (př. u stolu, ve stoje u pultíku), volba času kdy se aktivitě bude věnovat (např. ne všechny děti chtějí zpívat) a s kým práci provede (samostatně či společně s jinými dětmi). Anarchie? Nikoliv! Každá aktivita má svá jasně daná pravidla, která děti respektují. Jestliže všichni začnou zpívat a někdo chce pokračovat v malování, proč mu nedovolit seberealizaci a odtrhnout jej od nedokončeného díla? Vždyť nám by se to také nelíbilo.
Citlivá dětská období
Každé dítě prochází vývojem jinak a fáze rozvoje přicházejí samy. Jestliže některé děti nejsou připraveny na určité aktivity, nenuťme je do nich. A naopak v případě, že je dítě vývojově připraveno na určité činnosti, zvládne jejich plnění bez argumentů a s entuziasmem. Někteří rodiče i pedagogové si pletou fázi poznávání s obyčejným zlobením. V momentě, kdy děti přijdou na zázrak chůze, stává se z nich neřízená střela a lítají doslova z místnosti do místnosti. Jak mají tyto děti pochopit důvod neustálého napomínání rodičů, když ony dělají přesně tu aktivitu, která odpovídá jejich vývojové fázi?
Věková heterogenita
Montessori školky jsou známé věkovou rozlišností. Smyslem věkové různorodosti je kooperace dětí různých ročníků. Neustále se stávají situace, kdy starší pomáhají mladším, čímž si starší děti budují pečovatelskou schopnost. Mladší často žádají o radu starší, což jim přináší větší sebejistotu a odbourávají pomyslný strach ze starších dětí. V Montessori pracovnách se běžně setkáte s dvouletými i čtyřletými dětmi, které spolupracují.
Montessori prostředí
Příjemné prostředí Montessori školek je samozřejmostí. Prostředí děti motivuje k aktivitě a pomáhá jim se realizovat. Oblíbenou místností v Montessori školkách jsou dětské kuchyňky, kde si děti samy připraví svačinu, snědí ji či případně přenechají kamarádům, ale hlavně po sobě uklidí. Samozřejmostí jsou didaktické pomůcky odpovídající věku dětí.
Využití chyby
Chybuje každý. V Montessori školkách funguje úžasná věc a to respektování chyby. Chybu děti vnímají jako zcela přirozenou věc a snaží se poznat zdroj chyby a samozřejmě chybu napravit. Rozbitá sklenička? Žádný problém, žádné zvýšení hlasu, ale vysvětlení situace, koště a smetáček a hlídání dítěte při úklidu. Paradoxně tedy chyby pomáhají.
Pochvala
Pochvala je důležitou součástí výchovy. Učitelé v Montessori školkách dávají dětem jasně najevo, že získali novou dovednost. Děti potřebují pocit jistoty a pochvala za jejich úspěch je motivuje k dalšímu rozvoji aktivit.
Hodnocení
V Montessori školách neexistuje klasické známkování ale zpětná vazba, jejímž cílem je dát dítěti další směr. Zpětná vazba děti nezahanbuje, ale ani neodměňuje. Systém není založen na srovnávání dětí a soutěžení ve známkování (což probíhá na klasických základních školách, děti soupeří v dobrých známkách a stávají se z nich de facto konkurenti, soupeři a ne partneři!).
Montessori představují zcela jiné výchovně vzdělávací postupy, než na jaké jsme zvyklí. Některým dětem a rodičům může systém vyhovovat, některým nikoliv. Nejjednodušší je navštívit některou ukázkovou hodinu v Montessori školce a uvidíte, zdali právě vaše dítě může jít touto cestou. V Praze je těchto školek několik, nicméně i v ostatních větších městech se začínají školky otevírat a dávají tak dětem novou možnost alternativního vzdělávání.
[1] KORCOVÁ, Kateřina. Role učitele ve škole Montessori. Studia Paedagogica [online]. 2007, roč. 55, č. 12 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/447/603
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.