Jen jeden muž odehrál za českobudějovické Dynamo víc soutěžních utkání. Pavel Novák se po uplynulé sezoně loučí s profesionální kariérou. Zkušený obránce prožil na Střeleckém ostrově dva sestupy i dva postupy, byl u venkovní výhry nad Spartou po 27 letech a byl také u vzestupu, kterým Dynamo v posledních letech prošlo. V rozhovoru pro Drbnu se ohlíží za kariérou a komentuje i nedávné dění v klubu.
Na úvod vás vyzkouším. Co se vám vybaví, když řeknu Chrudim?
To bylo utkání, ve kterém jsme si zajistili druhý postup. Pamatuju si, že to bylo trápení. Na týmu byl vidět tlak, protože šlo o rozhodující krok. Nemuseli jsme ještě nutně vyhrát, ale toužili jsme po tom. Nakonec to dopadlo a slavilo se. (úsměv)
Ta sezona byla velmi povedená a tým skvěle fungoval.
Bylo to super. V útoku hrál David Ledecký, což je klasický vápnový hráč. Když dostal dobrý míč, který Kladry (Jiří Kladrubský, pozn. redakce) umí, tak to dokázal proměnit. Když byl David unavený, přišel tam Ivoš (Ivo Táborský, pozn. redakce) a fungovalo to. Za mě to byla nejlepší parta, která k sobě měla skvělý vztah. Nebyl snad jediný hráč, který by s týmem nedržel.
Na co vlastně fotbalista vzpomíná, když se ohlíží za ukončenou profesionální kariérou?
Asi to je ten debutový zápas. To asi nezapomíná nikdo. Pak asi oba postupy, které jsem zažil. Proto to člověk hraje – aby získal pocit vítězství a euforie. Ohlížím se i za působením v nejvyšší soutěži, protože se to s druhou ligou nedá srovnávat, a připomněl jsem si utkání s těmi nejlepšími soupeři, jako byla například výhra nad Spartou.
Součástí A týmu jste byl více než 10 let, zažil jste i těžká období. Cítíte zadostiučinění, když se ohlédnete za tím, kam se klub v uplynulých letech dostal?
Po mém druhém sestupu nastala tahle povedená éra. Když se tehdy spadlo, bylo by jednoduché říct, že tady smlouvu neprodloužím, protože mi tehdy skončila. Mohl jsem jít jinam jako volný hráč. Já na to kočování ale nikdy moc nebyl. Tehdy byl v klubu manažer Martin Vozábal, s kterým mám dobrý vztah, a domluvili jsme se na prodloužení. Věděl jsem, že tady nastane nějaký vývoj, což se také stalo. Trenér se držel a klub zažil nějaký postupný a zdravý vývoj. Klub si tímhle musel projít.
Zůstal jste a odehrál 249 soutěžních utkání za Dynamo, jen Ladislav Fujdiar jich má víc.
Popravdě jsem se o to nikdy moc nezajímal. Vím, že mi před časem klub připomínal 200 soutěžních zápasů, ale já to od té doby vypustil z hlavy. Tchán Kamil Jáša je také novinář a nedávno se mě na to ptal. Moc jsem si to neuvědomoval, ale je asi pěkný, když člověk něčeho takového dosáhne za jeden tým. Nejspíš to vypovídá o nějakém charakteru nebo vztahu k jednomu klubu. Po ramenech se za to ale neplácám.
Od vzpomínání se pomalu dostáváme k současnosti. Kdy jste se rozhodl, že tahle sezona bude vaše poslední?
Ten proces byl delší. Začalo to tím, že jsem mohl loni v létě odejít na hostování do Táborska. Padlo to kvůli zranění Lukáše Skovajsy. Říkal jsem si, že se to asi blíží. Začal jsem hledat varianty, co bude dál. Pokud nejste v top trojce, nemůžete si jako fotbalista říct, že si poležíte tři roky doma a pak se uvidí. Pak jsem dostal v rodině nabídku práce. Původně jsem si měl udělat odborné zkoušky a za nějaký čas se snad postupně zapojit. Na podzim ale přišlo první moje delší zranění. Tři měsíce jsem nehrál a poznal trochu jiný režim, kdy jsem víc trávil čas s rodinou. Všechno to do sebe zapadlo a konec se uspíšil. Navíc už jsem necítil takovou chuť.
Přispělo k tomu i to, co se okolo Dynama v uplynulé sezoně dělo?
Určitě to k tomu přispělo. V A týmu jsem byl 12 let. Za tu dobu si člověk udělá spoustu kamarádů a nebylo jednoduché tohle vnímat. Něco si přečtete v médiích, něco se dozvíte v klubu a informace se k vám dostávají i ze spousty dalších zdrojů. Nebylo příjemné přijít do šatny a hned řešit, co je nebo není pravda. Pořád samé otázky, nebylo to ideální.
Nezvažoval jste pokračování třeba ve druhé lize?
Od té doby, co je Martin Vozábal v Táborsku, jsme si o tom párkrát psali. (úsměv) Za mě by to ale bylo oddalování civilního života mimo fotbal. V životě přichází i jiné výzvy a pro mě to je teď zvládnutí přechodu do nové práce. Žít ve fotbalovém světě je z jedné strany jednoduché, ale každý hráč v mé finanční relaci si pak nějakou práci musí najít. Pravda je, že se okolí divilo, skoro nikomu jsem to neřekl.
Pavel Novák strávil na Střeleckém ostrově většinu kariéry. Foto: Jakub BartošPůsobil jste v akademii Dynama, kde jste trénoval mládež. Bude tahle spolupráce pokračovat?
Bavili jsme se o tom. Osm let trénuju přípravky a řešili jsme s ředitelem akademie Petrem Benátem, co bude dál. Pokračovat jsem mohl, ale za ten poslední rok se to ve mně nahromadilo tak, že jsem navrhl roční pauzu od Dynama. Chci si odpočinout a vyčistit si hlavu. Možná zjistím, že mi to chybí a rád se znovu zapojím. Jsme domluveni, že když to tak budu cítit, místo se pro mě najde.
Trochu kroužíme kolem toho, co se okolo Dynama v uplynulých týdnech a měsících dělo. Jak to na vás působilo? A jak vnímáte to, kam klub nyní míří?
To je těžká otázka. Za mě se neměla dít spousta těch věcí, které se řešily v médiích. Podle mě to je chlapský svět, ve kterém by si lidé měli sednout ke stolu, ty věci si říct a neházet na sebe špínu přes noviny a tisková prohlášení. Chápu, že to není jednoduché v době, kdy něco napíšete a objeví se tisíc lidí, kteří neví všechno o pozadí. Ty kauzy byly ale dost nešťastné. Staly se také věci, ke kterým by nemělo docházet, jako bylo neplacení trenérů v akademii, což už by snad mělo být uhrazené. Kam se klub bude ubírat? Doufám, že se bude jen rozvíjet. Za ty roky prošel zdravým vývojem a doufám, že to je pořád silný a stabilní klub. Snad se to ničím nepokazí, ale nechci se pouštět do toho, co bude, protože to je otázka na pana majitele. Ten musí vědět, jakým směrem půjde, jaké má za sebou partnery, nebo co si může finančně dovolit.
Bavili jsme se o tom, co následuje po profesionální kariéře. Myslíte si, že v Česku dostatečně klade důraz na to, aby se mladým fotbalistům připomínalo, že je třeba myslet na nějaká zadní vrátka?
Co se týče nějaké spolupráce se školami, tak třeba v Dynamu to funguje dobře. Klub chce, aby se střední škola dodělala a myslí se na budoucnost. Nicméně celkově v českém fotbale je tohle téma docela zanedbávané. Kromě top trojky budou muset takřka všichni v poměrně krátkém časovém horizontu zvažovat, co budou dělat, až kariéra skončí. Nějaká osvěta je proto na místě a měla by být větší. Řada kluků sází na to, že si najdou nějaké kamarády, kteří jim pak práci nabídnou. Je to těžké téma a nesouvisí to jen s fotbalem.
Co bude po fotbalové kariéře dělat Pavel Novák? Mluvil jste o odborných zkouškách.
Popravdě o tom zatím nechci mluvit. Nerad bych říkal něco, co nemusí vyjít. Už tak na sebe vyvíjím dost velký tlak. Snad to vyjde. Zároveň asi půjdu na rok nebo dva hrát do Rakouska, což teď začínám řešit. V Rakousku si člověk může něco vydělat a taky si ještě vyzkouším něco nového. I ten pohyb pro mě bude důležitý. Uvidíme, jak to všechno dopadne, stát se může cokoliv.
Jak byste chtěl trávit volný čas, který teď budete mít k dispozici?
Samozřejmě je to rodina. Mám malou dceru, s kterou bych chtěl být víc. Budeme spolu trávit víc času, protože mi fotbal zabíral celé víkendy. Na tuhle změnu se moc těším. Místo hotelů budu o víkendech s rodinou na vesnici a budeme jezdit na výlety. Našli jsme si mezi sousedy kamarády s dětmi, máme společné zájmy a aktivity, na což teď bude víc prostoru. Jsem z Jindřichova Hradce a kvůli fotbalu jsem i docela zanedbával kamarády z rodného města. Na tohle všechno teď bude čas. Těším se.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
