Valentu čeká největší zápas v reprezentaci. Soupisce Anglie jsme se doma museli smát, vypráví

Je pondělí ráno a Matěj Valenta usedá do křesla hotelu v Hluboké nad Vltavou, odkud je vidět golfové hřiště. Život na jihu Čech si užívá, což platí i pro uplynulou sezonu v Dynamu. Teď ho čeká vrchol v podobě přímého souboje o postup na mistrovství Evropy do 21 let proti Anglii. 

Byl to dlouhý ročník, ale hádám, že není těžké hledat energii pro tak významný zápas?
To ne. Já jsem navíc odjel dřív na dovolenou. Domluvil jsem se s Dynamem, že mě klub uvolní hned po utkání s Mladou Boleslaví. Pak mi to trochu zkomplikovala angina, kterou jsem chytil, když jsem měl trénovat na Strahově. Určitě jsem si ale odpočinul, něco jsem ještě natrénoval, energii mám a jsem připravený.

Čeká vás největší utkání v reprezentační kariéře?
Určitě ano. Hraje se o mistrovství Evropy. Je to strašně velký zápas a navíc se hraje v Budějcích, což je pro mě osobně velké plus. Strašně moc se na to těším a doufám, že to zvládneme.

Věřil jste po povedeném jaru a nominaci, že přijde pozvánka i nyní?
Přesně tak. Komunikoval jsem s trenérem Suchopárkem a měl jsem zápasové vytížení, takže jsem doufal, že to přijde, což se také stalo. Jsem za to strašně moc rád.

Čeká vás velká síla, ve výběru Anglie jsou hvězdy z Premier League. Řešíte se spoluhráči, kdo všechno proti vám nastoupí?
Určitě. Když jsem to četl doma, museli jsme se tomu s bráchama smát. Ta jména jsou neskutečná – Harvey Elliot, Curtis Jones a další. Takové fotbalisty jen tak nepotkáte. V kabině se o nich bavíme, protože někteří spoluhráči mají zkušenosti z Anglie, takže mají různé poznatky. Jsou to ale kluci jako my a nemůžeme se jich bát.

Máte vy v Anglii nějaký oblíbený tým?
Když jsem byl menší, tak jsem jezdil na stáže do Chelsea. Skrze tohle a Petra Čecha jsem fandil tomuhle klubu, ale teď tam vyloženě oblíbený klub nemám.

Bavili jste se o tom, kdo bude největší hrozbou? Část kádru už soupeře zná z venkovního zápasu, který Anglie vyhrála v Burnley 3:1.
Zatím jsme to neřešili a soustředíme se na sebe. Máme tréninky a myslím, že nás to čeká dnes nebo zítra, kdy začneme přípravu na Anglii.

Na Dynamu není běžně vyprodáno, ale teď by se to mohlo podařit. Fanoušci vás určitě poženou.
Rozhodně, strašně se na to těším. V Dynamu jsem dva roky a těch vyprodaných zápasů jsem tolik nezažil i kvůli covidu. Jihočeský kraj je moc sympatický, mám to tady rád a věřím, že nás fanoušci poženou.

Přijede rodina?
Ano, dostal jsem vstupenky, takže jich přijede docela dost. (úsměv)

První letošní nominace přišla před zápasem s Albánií po povedeném startu do jarní části. Z osobního hlediska sezonu hodnotíte pozitivně?
To asi ano. Konečně jsem se dostal do základní sestavy, udržel jsem se tam a v podstatě jsem neslezl ze hřiště. To bylo velké plus. Z týmového hlediska jsme ale měli na víc. Po tom, co se v klubu dělo, by mělo být Dynamo spokojené, ale řekl bych, že jsme mohli udělat lepší výsledek.

Cítím z vás, že s konečným 10. místem nejste spokojený.
Určitě, mohli jsme udělat víc. I z toho osobního hlediska se můžete pak víc ukázat ve skupině o titul. To mě mrzelo, protože jsem si chtěl prodloužit sezonu o nějaké zápasy. Přišlo mi, že ty ambice malinko nejsou, od klubu, ne od kluků.

Na jaře jste na hřišti působil hodně sebevědomě. Změnilo se něco během zimy?
Začal jsem cítit velkou důvěru od trenéra Davida Horejše. Postavil nás s Kubou Horou vedle sebe a já si v tu chvíli řekl, že neslezu ze hřiště, což se také stalo. Jsem za to rád. Sebevědomí je důležité, na hřišti se pak cítíte mnohem lépe.

Byla tahle sezona pro vás osobně nejpovedenější?
Určitě, dostal jsem se do reprezentace a hrál pravidelně v prvoligovém klubu. Ještě bych chtěl mít lepší čísla, ale to přijde časem, věřím tomu. Je mi 22 a nějaké nedostatky musím mít.

Co příští sezona, budete i nadále působit v Dynamu? Není tajemství, že se o vás zajímají velké kluby.
Řešil jsem to během sezony. Teď jsem si ale dal do hlavy, že to nechám na manažerovi. Neřeším to, v Dynamu mám smlouvu ještě na dva roky a nechci být zklamaný, kdyby to nedopadlo, asi víme, o čem se bavíme. (úsměv) Byl bych strašně rád, kdybych se mohl posunout, ale čas mám a budu dál tvrdě pracovat.