Už dva roky se stará o fyzickou připravenost hokejistů českého národního týmu. Letos na konci mistrovství světa odjížděl Budějčák Dominik Kodras s tím, že je součástí týmu hokejistů, kterým se po dlouhých deseti letech podařilo získat bronzovou medaili. Jaký byl rozdíl mezi loňským a letošním šampionátem? Co ho zklamalo, a jaký byl nejlepší moment turnaje? I na to odpovídal v rozhovoru pro Budějckou Drbnu.
Během mistrovství světa v ledním hokeji, které se letos konalo ve finském městě Tampere, dohlížel Dominik na fyzickou přípravu českých hokejistů. „Společně s terapeuty jsme se starali o to, aby na tom byli hráči zdravotně dobře, byli připraveni do zápasu a nebyli přetrénovaní, dobře regenerovali a spali,“ přiblížil svou náplň práce u národního týmu.
Jako kondiční trenér působí v nároďáku už druhým rokem. Letošní turnaj byl podle něj ale úplně jiný než ten loňský. „Během covidového ročníku jsme se museli vždy vracet hned na hotel. Teď, když byl nějaký prostor, mohli jsme si s klukama zajít na večeři nebo oběd, podívat se do města. Měli jsme možnost vypnout a změnit prostředí,“ popisuje Dominik. I přesto podle něj nebyl moc prostor na nějaké „nasání“ atmosféry nebo sledování jiných zápasů. „Ten program byl opravdu hrozně nabitý. Měli jsme většinou trénink nebo rozbruslení, off-ice trénink se mnou… Kluci toho měli většinou plné zuby,“ směje se trenér.
Nálada během turnaje byla podle něj celou dobu skvělá. A to i v moment, kdy došlo na prohru s Kanadou. „I když nám to nevyšlo tak, jak jsme si představovali, věděli jsme, že máme ještě jednu šanci to nepravit. Věděli jsme, že ten nejdůležitější zápas ještě přijde, a že chceme uspět. Nebylo naštěstí moc času přemýšlet, jen jsme se vyspali a vlastně jsme jeli hned zpět na zimák,“ popisuje trenér.
Dominik Kodras na mistrovství světa ve FInsku. Autor: Jakub Pláteník (JPlatno Photo)Podle Kodrase už před zápasem někteří tušili, že se získat medaili českému týmu podaří. „Ta bojovná nálada byla opravdu obrovská. Kluci šli na led s tím, že tentokrát už si to nenechají vzít. Semkli se. A myslím, že to byla velká část úspěchu,“ říká. „Ten pocit po vítězství se nedá popsat. Když jsme zápas obrátili, všichni byli v naprosté euforii a někteří se dokonce neubránili slzám. Což podle mě není absolutně žádná ostuda, představte si, že jste u týmu třeba jedenáct nebo dvanáct let, a ta medaile se vám celou dobu vyhýbá. Najednou ji máte na krku a víte, že se zapíšete do historie. Bylo to krásný,“ vzpomíná.
S posledním zápasem souvisí i nejlepší moment celého turnaje. Paradoxně nejde ale o úplný závěr třetí třetiny. „Když jsme proti USA dali gól na 6:3 věděli jsme, že už to nepustíme. Celá střídačka žila a všichni věděli, že je to naše. Bylo to nádherný a nikdy na to nezapomenu,“ popisuje.
Překvapilo ho v něčem mistrovství? „Myslím, že v ničem. Jediné, z čeho jsem byl trochu zklamaný, a řekl bych, že i kluci, byla atmosféra na zápasech, kde nehrálo Finsko. Návštěvnost, ale i fandění, bylo prostě slabší. Asi bychom si tu atmosféru na tak velké akci představovali jinou. Jinak byla ale celková organizace skvělá,“ popsal Kodras.
Hned po návratu z Finska se Dominik vrátil zpět k další práci. „Přes léto nás ve STACA (Strength Training Academy pozn. redakce) čeká spoustu práce s přípravou fotbalistů a hokejistů. Na mistrovství jsem strávil skoro devět týdnů, bylo to hrozně dlouhé, ale vyplatilo se to. Teď je ale čas vrátit se do reality. Moc se na to těším,“ uzavírá Kodras.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
