Stačí se jen pozorně dívat a pozvednout oči výše, než se obvykle díváte. A ocitnete se v Plzni v úžasné galerii pod širým nebem, která nikdy nezavírá a neplatí se v ní žádné vstupné. Na průčelích 19 bohatých měšťanských domů vybudovaných převážně známým stavitelem Rudolfem Štechem můžete spatřit sgrafita a malby, jejichž autorem je Mikoláš Aleš, jeden z nejslavnějších českých malířů.
Do Plzně přijel Mikoláš Aleš na pozvání stavebního podnikatele, architekta Rudolfa Štecha a jejich vzájemná spolupráce brzy přerostla i ve velké přátelství. Slavný malíř si Plzeň velmi oblíbil a není tajemstvím, že si díky zakázkám od svého chlebodárce velmi slušně vydělal. Malíř ve městě působil s přestávkami v letech 1892 – 1907. Podle svých návrhů společně se svými spolupracovníky vytvářel Aleš sgrafita a fresky na fasády činžovních a soukromých domů ve stylu české renesance. Hlavním motivem byla samozřejmě česká historie.
Poprvé spolupracoval stavitel s malířem na výzdobě domů na rohu ulic Tovární a Kollárova. Jedno z posledních děl naopak vzniklo na domu stavitele Štecha na Klatovské třídě. Malíř mu z vděčnosti vyzdobil jeho vilu, kde během svých návštěv Plzně pobýval. Její průčelí zdobí udatný sv. Jiří bojující s drakem.
Procházka po domech vyzdobených Mikolášem Alšem je exkurzí do českých dějin. V Kollárově ulici je k vidění obléhání Plzně roku 1433 i obléhání města Mansfeldem. Dům U Červeného srdce na náměstí Republiky připomíná další slavnou událost v dějinách Plzně - rytířský turnaj, co pořádal arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský, syn císařův. Další dům na náměstí Republiky je vyzdoben na téma sběr léčivých rostlin. Krásný je dům kameníka Cingroše v Bezručově ulici, který zkrášlili kníže Václav a svatý Jiří na koních.
Na pozemku ohraničeném dnešními ulicemi Klatovská, Nerudova a Kardinála Berana vznikla výzdoba znázorňující chronologicky šest dob z českých dějin nazvaná Vzkříšení národa. Malé pozdvižení přinesla výzdoba domu továrníka Karla Weisse, majitele papírny. Umělec jej vyzdobil eposem o smrti krále Ludvíka Jagellonského v boji proti Turkům. Aleš tam přidal postavu šaška, která pláče nad tím, že do Čech přicházejí Habsburkové. Někteří Plzeňané namítali, že jde o drzost vůči mocnářství. Na to ovšem malíř s ledovým klidem odpovídal, že postava šaška je na fasádě umístěna hodně vysoko a o pánech, co v Plzni zastupují mocnářství, se prý všeobecně ví, že jsou krátkozrací.
Při výzdobě objektů se zpravidla postupovalo tak, že umělec nejprve návrh namaloval na tvrdý karton, poté ho za pomoci dalších lidí přenášel na průčelí domu. A právě tyto kartony s pracovními návrhy sgrafit jsou nesmírně ceněnými exponáty ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni, která jich vlastní kolem třiceti. Mnoho kartonů však nebylo zachováno. Jednalo se o pracovní materiál a v rodině stavitele Štecha sloužily mimo jiné jako podklady na podlahu. Spolupracovníci museli slavného malíře také při práci hlídat, trpěl totiž závratěmi a obávali se, aby nespadl z lešení.
Výzdobu některých domů podepisoval Mikoláš Aleš někdy celým jménem a jindy jen písmenem A. Pokud byl s výsledným dílem opravdu spokojený, podepsal ho celým jménem. V případě, že se mu úplně nezamlouvalo, zanechal na malbě jen písmeno A.
Malby na plzeňských domech budily zaslouženou pozornost veřejnosti už v dobách jejich vzniku. Psalo se o nich mnohokrát v tehdejším tisku, jak v novinách, tak i v časopisech. Články a reportáže vycházely například ve Světozoru, Zlaté Praze nebo v Národních listech. Nechyběly samozřejmě ani fotografie. Výzdoba domů se popisovala jako skvělá monumentální dekorace. Mikoláš Aleš byl obdivován jako malíř, co přesně vystihl národní cítění tehdejší společnosti.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
