Pizza ho poprvé uchvátila ve třinácti letech, ve čtyřiceti se rozhodl představit Brnu chuť pravé italské pochoutky se vším všudy. Petr Kolář přebudoval prostory bývalého nonstopu v malebnou pizzerii, v níž se za tónů jižanské hudby odehrávají gurmánské zážitky.
Při cestě brněnskou Dukelskou třídou je malý podnik La Cucina Nera téměř nepostřehnutelný, stačí ale pár kroků správným směrem a kolemjdoucí přiláká vůně čerstvě napečené pizzy. Itálii do Brna přivezl Petr Kolář poté, co si pokrm zamiloval a jeho přípravu odkoukal při návštěvách oblíbené pizzerie ve Slovinsku. „Můj slovinský známý, pizzař, se učil v Miláně. A mě fascinoval tamní přístup ke kuchyni. Stojí si za tím, že věci se dělají tak, jak mají. A vyvíjí velký tlak na detail,“ popsal.
Na jihu Evropy proto servírují zákazníkům poctivé pokrmy bez náhražek, na což v tuzemsku nejsou zákazníci běžně zvyklí. „V Itálii můžete přijít do staré restaurace, kde si sednete ke stolu se špinavým ubrusem, ale personál vám na talíři stejně přinese vynikající jídlo,“ vysvětlil Kolář.
Evropu procestoval pizzař, jenž je původním povoláním grafik, díky závodům v paraglidingu, kterému se věnoval. V Itálii si oblíbil Elbu a na jednom ze středomořských ostrovů ochutnal také první pizzu, která mu učarovala. „Mám dobrou chuťovou pamět a doteď si ten zážitek vybavuji. Ve třinácti letech jsem měl na Capri výbornou margheritu a pořád vím, jak na ní chutnala rajčata,“ svěřil se čtyřiačtyřicetiletý tatínek dvojčat.
Protože Kolářovi v moravské metropoli chyběla možnost objednat si dobrou pizzu, začal se svým dlouholetým kamarádem spřádat plány na vlastní podnik. Sami opravili prostory bývalé herny, která byla v zuboženém stavu, a pár měsíců před vypuknutím koronavirové pandemie otevřeli své brány zákazníkům. Za covidu paradoxně prosperovali a nabírali nové zaměstnance.
Chválu na svou pizzu slýchá Kolář i od rodilých Italů. Tvrzení zákazníků, že je lepší než ta italská, jej ale netěší. „Jsem z toho trochu zklamaný a takovým lidem odpovídám, ať nás nesrovnávají s pizzou, kterou dostali v letovisku. V Itálii je potřeba zajít do první zapadlé tradiční pizzerie. A pak budou překvapení," vysvětlil pizzař, kterého je v restauraci možné zahlédnout u kombinované pece s rotačním kamenem.
Na dřevě a plynu upečou v brněnské pizzerii až tři stovky pokrmů za den. Proces výběru kvalitních přísad a vylepšování těsta byl ale podle Koláře dlouhý. „Ochutnávali jsme mnoho druhů surovin od spousty dodavatelů a stejné to bylo s těstem. Testovali jsme více verzí za tepla i studena a hodnotili, která je nejlepší,“ popsal s tím, že italské bylinky si v podniku pěstují sami.
Na eidam na pizze, se kterým se strávníci v českých pizzeriích mnohdy setkávají, se ale Kolář i přes svou lásku k jídlu a kvalitním potravinám negativně nedívá. „Dokážu si představit, že někomu chutná pizza s eidamem, ale já si ji nevyberu. V Česku mi vadí to, že se k pizze přistupuje jako k prostému jídlu, které je jednoduché na přípravu. Není to tak," vysvětlil pizzař, podle kterého se s každým dobrým těstem pracuje dva až tři dny a jeho složení je potřeba přizpůsobovat aktuálmímu ročnímu období.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
