Když Martin Vajčner stříká vinohrad, je to postřikem ze síry, která je povolena i při biohospodaření. Přidává do ní kopřivu, přesličku, tymián nebo šalvěj. Nově ještě experimentuje s kypřicím práškem, protože ten zabírá na ve vinicích rozšířenou houbovou chorobu zvanou padlí.
Kypřící prášek vytvoří na listech a bobulkách zásadité pH a tam houba a plíseň nevyroste. „Přeslička a šalvěj zdravotní stav podrží, ale není to úplně na sto procent. Teď zkouším výluh z kvasnic, který slouží jako listová výživa. Celkově jsou preparáty o tom, že nevyléčí nemocný vinohrad, ale musím vytvořit dobrou obranyschopnost vinné révy, aby dokázala nemocem, které se tam v průběhu sezóny vytváří, sama odolat,“ popisuje mladý vinař.
Kdyby Vajčner jako většina vinařů v Česku a na Moravě hospodařil běžným způsobem, postupoval by úplně jinak. Měl by v ruce plán od firmy, co prodává a distribuuje chemické postřiky oficiálně nazývané jako prostředky na ochranu rostlin. Pesticidy. A podle rozpisu by vinice stříkal.
Jestliže někdo hospodaří konvenčním způsobem, tak má sice podle Vajčnera relativně na pohled zdravý hrozen, ale už třeba méně živou půdu. Ta se pozná mimo jiné podle toho, že se v ní dobře daří žížalám. Bio vinař ale musí nad vším více přemýšlet.
„Já si musím vše naplánovat. Když vím, že zapršelo a další den má být extra vedro, tak kdybych šel a rotavátorem všechnu půdu podebral, tak by sice vypadala pěkně obdělaně, ale další den by se voda začala rychle odpařovat a já se připravím o vodu,“ popisuje, jak musí přemýšlet. Navíc, dodává, jak by se voda odpařovala, šla by na listy a to může být základ problémů. Klasický vinař se toho bát nemusí, protože postřiky mu révu podrží.
Na nedalekých vinicích na Znojemsku hospodařící Jiří Ludvík jeho slova potvrzuje. On i jeho společníci od počátku zvolili také biorežim (nyní budou žádat o registraci, pozn. aut.). Nedaleko jejich vinohradu vysazeného před třemi lety se nachází Národní park Podyjí a hlavně se nechtějí bát o své děti.
„Stříkáme jenom sírou a tím, kde jsou maximálně stopové prvky účinných látek. Když bylo dříve potřeba, aby šel vinohrad rychleji do dřeva, tak se používala skalice modrá, která je zároveň proti houbám a plísním. Dneska se používá speciální postřik na bázi mědi, ale mědi je tam úplné minimum,“ popisuje Ludvík, který si do vinohradu „odskakuje“, když zrovna nešéfuje Znojemskému hudebnímu festivalu.
Úterý, 19. července 2022, 14:00
Sedm jablek anebo šest rajčat z deseti se v Česku pěstuje v režimu takzvané integrované produkce. Je to jakýsi přechod mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím, přičemž dosud v tomto režimu neplatila jasná pravidla. Od příštího roku budou muset...
Problém nespočívá podle Ludvíka v tom, že by biopřípravky byly méně účinné nebo dražší, ale musí se stříkat častěji, protože v sobě nemají „vázavé“ látky jako pesticidy. A větší déšť je smyje. „Postřiky jsou podobně drahé. Ale ty chemické vydrží déle, takže my spotřebujeme trochu více nafty a čas traktoristy. Takže potom to je nákladnější,“ uvádí Ludvík.
Vinaři hospodařící šetrněji musí vinohradům věnovat mnohem větší péči i v jiných ohledech a vše je časově náročnější. Důležité jsou takzvané zelené práce. „Čistit kmínky, protrhat listy, nejenom zálistky. Když fouká vítr a profoukne okolo bobulek, tak to znamená, že tam není vlhkost, dopadají na ně sluneční paprsky, takže jsou suché. A většinou když jsou suché, tak se nevytvářejí plísně a houby,“ popisuje Vajčner.
„Používání pesticidů je jednodušší. Snadnější je všechno předem preventivně postříkat než sledovat, kde se jaká nemoc či škůdce objeví,“ potvrzuje Martin Rexa, expert Hnutí Duha na pesticidy a zemědělství. Pomoci by ale podle něj mohly nové technologie, takzvané precizní zemědělství. Nejrůznější kamery a čidla třeba umožňují stříkat révu jenom na místě, kde se objeví nějaký problém. Ani technologie ale nejsou podle Rexy zázračné.
Pátek, 8. července 2022, 16:00
Zatímco výskyt pesticidů v povrchových i podzemních vodách je alarmující a v podstatě se nelepší, u potravin by se mohlo zdát, že žádný problém neexistuje. Výsledky kontrol hodnotí experti dobře, vzorků s nadlimitním výskytem zbytků pesticidů jsou...
„Mohou pomoci, ale stále musí zemědělec sledovat, kde se problémy objevují, než prostě pole přejet s postřikovačem. A pokud jsou to velká družstva, tak pociťují problémy s nedostatkem pracovní síly v zemědělství,“ dodává s tím, že těžké je sledovat hlavně velké plochy, které jsou pro české zemědělství typické.
Podle nedávné zprávy Evropské komise existuje řada studií, které ukazují, že zemědělci mohou omezit používání pesticidů a ušetřit peníze, aniž by ohrozili výnosy nebo kvalitu plodin. „Techniky přesného zemědělství, jako je například úprava průtoku z postřikovacích trysek na vinicích, umožnily používat o 58 procent méně objemu postřiku pesticidů ve srovnání s aplikacemi s konstantním průtokem,“ píše se ve zprávě. Další studie zadaná Evropským parlamentem ukázala, že stávající přesné zemědělství může přispět k omezení používání pesticidů o deset až dvacet procent, aniž by to ovlivnilo výnosy nebo způsobilo dodatečné náklady.
Bio vinařů je dnes ve srovnání s těmi konvenčními minimum, hospodaří na zhruba šesti procentech vinic. Podle Svazu vinařů ČR jich dokonce mírně ubývá kvůli složité administrativě. Nárůst se podle ředitele svazu Martina Půčka očekávat dá, i když bude záležet na nastavených pravidlech.
Už na příští rok jsou dotace nastaveny pro šetrněji hospodařící vinaře štědřeji. Nejvíce si polepší, pokud zcela přejdou na takzvané zelené hnojení a úplně upustí od používání herbicidů, tedy prostředků na hubení plevele. Větší důraz na biohospodaření, a to nejen u vinic, by prospěl celé krajině. Nejen v Česku je problémem úbytek biodiverzity.
Pavel Rotter z Mendelovy univerzity připomíná, že jde o závod časem. Jako příklad uvádí neonikotinoidy, což je skupina insekticidů. „Ty látky prošly v rámci Evropské unie všemi tehdy povinnými testy a existuje řada studií, které dokazovaly, že měly být neškodné pro hmyz a ptáky v zemědělské krajině. A stejně se kolem roku 2010 začalo postupně přicházet na to, že jsou velmi problematické,“ popisuje.
Pondělí, 4. července 2022, 13:00
Přípravků na ošetření rostlin, jak se oficiálně nazývají pesticidy, se v Česku ročně prodá za více než sedm miliard korun. Vyplývá to z účetních závěrek velkovýrobců, kteří stojí za celosvětovou výrobou pesticidů. Kvůli regulaci Evropské unie je ale...
Důvodem je podle něj to, že se těžko hodnotí dlouhodobé vlivy. Navíc byly tyto látky relativně bezpečné, když se používaly samostatně. „Ale když potom v praxi na poli použil zemědělec osivo mořené nějakým fungicidem, tak pak najednou insekticid, kterým to posléze ošetřil, začal být toxický. A vedlo to k efektům jako dezorientace těch včel a dalšího hmyzu,“ popisuje Rotter.
Proces stahování přípravků je ovšem dlouhý. „Od entomologů a ornitologů napříč celou Evropou víme, že řada skupin těchto organismů je na hraně vyhynutí. Když už je úbytek volně žijících organismů v prostředí tak markantní, že pomalu nemáme z čeho brát, pak je logičtější minimalizovat spotřebu pesticidů a vyvíjet systémy v zemědělství, abychom se bez nich co nejvíc obešli,“ dodává Rotter.
O tom, co udělají postřiky z vinic, ví své i dlouholetý šéf Sonnentoru Josef Dvořáček. Výrobní prostory firmy prodávající biočaje a biokoření vznikly jako obnovený brownfield starého rozpadlého kravína uprostřed vinic na jižní Moravě. „Když jsme zvětšovali výrobu a zpracování bylin a koření, měli jsme mít vzduchotechniku orientovanou do sousedního vinohradu. Zpracováváme bioprodukty, proto pečlivě dbáme na čistotu prostředí a děláme si pravidelné laboratorní rozbory. Díky intenzivnímu chemickému hospodaření na sousedním vinohradu se ale části chemické látky z postřiků dostaly vzduchotechnikou dovnitř budovy,“ popisuje Dvořáček.
Pondělí, 27. června 2022, 11:00
Regulace Evropské unie týkající se pesticidů postupně snižuje manévrovací prostor velkým výrobcům a zhoršuje jim hospodaření. Ti proto raději než do vývoje nových pesticidů vkládají peníze do výzkumu a vývoje geneticky modifikovaných organismů,...
Situaci nakonec vyřešili tak, že vzduchotechniku otočili na druhou stranu budovy. Podobné situace ale řeší i další ekologicky hospodařící sedláci, kteří Sonnentoru dodávají byliny a koření v biokvalitě. „Je absurdní, že musí často vysazovat vysoké porosty na hranicích svých pozemků a budovat takzvané nárazníkové zóny kvůli sousedům, kteří používají chemické postřiky,“ uvádí Dvořáček.
Častá námitka běžných vinařů vůči biopřístupu zní, že bio je mnohem riskantnější podnik a mohli by přijít o celou úrodu. Vajčner hospodaří zatím v bio režimu pátým rokem, a jak sám říká, o celou úrodu nikdy nepřišel. „Je to jen o tom, že vinař tomu musí věnovat práci. Pokud nebude dělat zelené práce a bude jen používat bio přípravky, nebude to fungovat,“ upozorňuje.
Článek je součástí série Jedy v potravinách věnované pesticidům, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
